Daváctý devátý duben

Neumim nemít naděje.

Dvacátý osmýduben

Cocoman i Kary jsou namyšlení a bratři Sedláčkovi skvělí.

Duben dvacet sedm

Noc, kdy praskaly vztahy ve švech a s M. jsme si možná aspoň něco vyřešili - i když už neni co řešit, můžu mít vyšší sebevědomí, kluky zmlátili nějací idioti na Míráku a my jsme byli celou noc v hospodě a ráno šli na rovnou na snídani s naší profesorkou filosofie.

Šestadvacátý duben

Den plánovanej k učení, tim pádem celej den Trafika ("vypadáme jako chovanci Bohnic na srazu po dvaceti letech"), Samuel a jeho hrozně divný oči a nejistý úmysly i gesta a pozvání na konzert.

Duben dvacet pět

Sladkovský a Anča a pak Ludmila a moje moralizování a stejně za dlouhou dobu nejlepší večer; v úterý lehce opilá do školy.

Duben štyryadvacet

Kristus vstal z mrtvých a já jsem se večer s rodičema opila a kvůli nějakýmu blbýmu spouštěči jsem měkla třičtvrti hodiny záchvat pláče; potřebovala jsem ho.

Duben třiadvacet

Asi už přebytečný smutky, rozcházecí lavička na palačáku + já + David Hume+ cigarety (takhle se vyrovnávám s problémama) a pak dvě a půl hodiny v kostele, otcův křest a Kristus vstal z mrtvých, konečně, vstal pro mě a bude teď tady pořád.

Dvacátýdruhýduben

Je Velký Pátek, mý hříchy mě dostihly a křížová cesta byla hustá, a vždycky, když chci psát tomu jednomu, tak místo toho napíšu tomu druhýmu; jakžtakž to funguje.

Duben dvacátýprvý

Šílenců a rozbitejch lidí přibývá,tenhle duben je příšernej, minulej byl taky, je mi den ze dne o něco málo líp a aspoň mi dobře jde hrát rozervaná čtyrycetiletá alkoholická lesba, která neví, co se životem.

Dvacátýho dubna

Všechno se sere, ale lidi jsou aspoň občas hodný a v Lese nám dali drinky za polovic.

Duben devatenact

Snazim se znormalnet a chvili mi to i jde - ale kazdou chvili vypadky soustredeni a mucivy otazky, kam tak rychle zmizi ta blizkost, kam.

Osumnactej duben

Vagony mrtvejch deti v mym sesite se tam perou s mrtvejma smradlavejma holubama u Solcu v topeni a vsechno to zkrapi krev z my ruky, kam sem si vyrezala zidovskou hvezdu a hystericky se u toho smala.

------------------------------------

Zhroucenej svet vazne neni moc zabavnej; v nedeli sedumnactyho dubna jsem zesilela.

Šestnáct duben

Bože na nebesích takhle blbě mi snad z chlastu eště nebylo.

Duben patnáct.

Těžký existenciály uprostřed vesele se bavících lidí, bezdůvodná hádka s Ludmilou a pak už jenom k Náckovi, kde byl pláč, skřípění zubů, vodka, fernet, absinth, a nakonec milosrdné zapomnění.

Duben čtrnáctý

Stává se ze mě sentimentální blbka, naštěstí stále ještě surrealistická, skoro tak moc jako Ladič pian zemětřesení.

Středy třináctýho jsou pro mě nešťastný.

Chce se mi blinkat z počasí, maturity, ztracenýho mobilu, nedostatku jídla a formulářů na sčítání lidu.

Dvanáctej duben

Ludmila Samuel, země město, akorát místo trapnejch "jméno zvíře věc" - "alkohol, cigarety, hřích".

Jedenáctej duben

V deset ráno pijem bourbon a hrajem bang.

Duben deset

Nicnedělání následované příjezdem M., celá noc a ráno pak zas absurdní na kost, bože, absurdita, obskurnost, nikdy se těch dvou nezbavim, kromě toho začínám šílet a přivádim k šílenství i jeho a taky možná někoho z nás třeba neklasifikujou a nepoustí k maturitě, a vono je to stejně jedno.

Duben devátý

Bolí to - milión sáčků s prádlem naskládanejch v posteli, výplody chorý mysli, stěhování, "nemůžeš si s sebou vzít celej byt, kde jsou krámy od třech generací", bolí to, čekání na Dukelský, nakládání, bolí to, jak moc můžou bejt lidi (a příbuzný) šílený na to, aby ještě mohli "normálně žít" a neléčit se; večer Praha, Praha, Praha.

Duben osum

Těch deset minut by mi stačilo na celej tejden.

Sedmý duben

Pěstuju si pověst herečky, co nemůže podávat výkony bez alkoholu a cigaret a nevěřim lidem, když mi říkají, co jsem tvrdila před rokem a půl.

Šestý duben

Nemám ráda spavou nemoc a svou nejistotu.

Duben pátý

Bojim se svejch démonů, když se naplno projeví.

čtvrtej duben

Poslouchám výlevy lidský sebelítosti, dávám dobrý rady a inkasuju za to alkohol a cigarety, dělám to už celej minulej tejden, je to dobrej džob.

Třetí duben

Myslet celej den na jednoho člověka je vtipný a vlastně docela roztomilý a Phantom Menace je o něco menší sračka, než si ji pamatuju.

Apríl druhý

Svý podvědomí nesnášim ještě víc než kdy dřív, ale nedá se nic dělat, budu s ním muset začít komunikovat a vyjednávat - naproti tomu dny jako včera bych objala a dala bych jim obrovskou pusu.

První duben

Cestou domů jsem hodně moc přemýšlela a trochu plakala (ač vynuceně), nepomohlo mi, že jsem si myslela, že vypadám aspoň trochu jako femme fatale z nějaký noirovky.

Březen třicetjedna

První jarní krabicák a bezbřehá upřímnost k patnáctiletýmu Prokopovi.

Třicátý březen----

Šílenství ani absurdita nejsou vznešený, to se čekat dalo - u lásky by to ale člověk tak nějak nečekal, že bude stejně trapná jako všechno zbylý.