Únor první

Myšlenky nikam nevedou, protože nad čím taky přemýšlet, žádný smysl tomu nedávat, pravda, a koneckonců, občas to skutečně škodí, nemoc, odpoledne píšu dopis Vojtěchovi do kroměříže, večer odhodlaně domů, scény z manželskýho života, proč.

Leden poslední

Dlouhý dopoledne v trafice, stolní hry, věci, věci, je mi dobře, pak na Točnou, halušky, spánek, detašování se pryč od lidí.

Leden třicátej

Dopoledne zas prázdno blivno mdlo všecko, před odjezdem na douč se rozpláču u Ludmil v náručí, říká věci, který jsou určitě pravda, já jen neumim je nechat proniknout až do tý vrstvy hlavy, kde na nich záleží, nakonec na její prosbu/radu/něco jdu večer na Jendovu oslavu, kam se mi nechtělo /předtím  se študenty do synagogy - ráda paráda líbilo se mi to/, kde potkám M., kterýho zas přemluvila Marie, rozhovory o všech pitomostech i nepitomostech světa, nakonec hádka, zda jsou lepší Vršovice či Praha 5 hned u řeky, když jdeme k němu ---

Dvacátejdevátej leden

Na pohovor v šatech za dvacetpěttisíc, vypůjčenejch od Petry, připadám si vtipně, ale mám dobrou náladu, nic už se nemůže dít, nic, na pohovoru naprostý přechválení mejch schopností čehokoli, už mlčte, už nemluvte, jdu nadšeně ze schodů, v druhym patře zklamaně se tvářící M., asi jsem moc mimo, abych dokázala říkat něco konstruktivního, večer ples, který se daří, dokonce se dozvim, že za to pitomý moderování dostanu peníze, ale už chvíli před koncem schýza ze všech těch lidí obličejů všeho, vim, že musim okamžitě vypadnout, snažit se rozbrečet se až doma a ne už v autobuse, okamžite po příchodu ze sebe strhat ty šaty šminky všecku tu faleš a lehnout si a plakat, pak spát, to je požehnání.

Leden dvacet osm

Zas přijímačky, tentokrát testy, jen přání to rychle dokončit a zmizet, potkám M. před pohovorem, mluvíme spolu asi dvacetminut, snažím se bejt ta přátelská tvář, se kterou můžeš čelit nervozitě a divnejm lidem, snažim se bejt všechno, o pár dní pozděj se dozvim, že se mi to dařilo, pak doma jen vyčerpání, na Točnou pro šaty, pak k otci, kde zůstanu spát - vždycky se mi tam dobře spí a dobře probouzí.

Dvacátý sedmý leden

Celej den přijímačky; bojuju s těma mrazivejma šipkama, jak můžu, uprostřed psaní etýdy musim odejít aspoň na chvíli, sedět v rohu kabinky a něco si pro sebe mluvit, pak grafomanit do sešitu, jak nesmim prohrát--myslim, že jsem bojovala úspěšně, večer prvně za mámou a Bohdanem, pak Viktória, opilej Ondřej, problémy vztahy problémy, ale mně je dobře.

Dvacátý šestý leden

Když jedu na vyzvednout Máťu na naší cestě do mořskýho světa, na zastávce jako blesk projede nezvratný rozhodnutí, vezmu telefon a volám tomu číslu, co mám v telefonu uložený jako "Psycho"; sešn je domluvená na 10.3., dřív nemá volno, pak nebetyčně krásnej mořskej svět, pak ponec a ketonal, abych spala, blaženě těkám očima po ostatních, spánek, sladkej, bez trhání, konečně.