Leden třicátej

Dopoledne zas prázdno blivno mdlo všecko, před odjezdem na douč se rozpláču u Ludmil v náručí, říká věci, který jsou určitě pravda, já jen neumim je nechat proniknout až do tý vrstvy hlavy, kde na nich záleží, nakonec na její prosbu/radu/něco jdu večer na Jendovu oslavu, kam se mi nechtělo /předtím  se študenty do synagogy - ráda paráda líbilo se mi to/, kde potkám M., kterýho zas přemluvila Marie, rozhovory o všech pitomostech i nepitomostech světa, nakonec hádka, zda jsou lepší Vršovice či Praha 5 hned u řeky, když jdeme k němu ---