Prosinec dvacátej osmej

Dnes už fakt nikam nejdu, řikám si; ale přijela Ludmilka, musím tedy, pohádaly jsme se, proč, proč musí dělat scény, proč si za ní připadám zodpovědná, proč mě nenechá ulehčit jí život, nejsem její faktická matka, a tohle jsou nevýhody toho - pak za Jakubem, jehož jsem přesvědčovala, že je nutno chodit na VŠ a nakonec opět squat, kdo by to byl řek.

Dvacetsedum prosinec

Dopoledne domů. umejt se, najíst se, postesknout si nad svou neschopností, jít se rozejít, jít pít s Annou do rozcházecí hospody, a nakonec skončit u Nuseláku, kde je nádhernej výhled na Prahu, gintonik a Pašík, co je hodnej a rád nadává na svět.

Šestadvacátej prosined

Den obyč, večer - kdo by to byl řek - hospoda, náhodný setkání, odmítání a nakonec do squatu, jak jsem mu druhej den ráno psala, Jakub je kamarád, kterého by si každá dívka přála pod stromeček; a už mi chybí Ludmila.

Boží hod vánoční

Po téměř půl roce (styď se, obludo) na mši s otcem Williamem, všechno možný, Jana, vánoční šunka, večer s Františkem do nácka a ano, vánoční depky jsou přesně na svém místě.

Dvacetčtyřiprosinec

Štědrej den začínám tim, že uplakaně běžim v 0:30 do 67 pro cigarety a když doběhnu, řeknu, že chci jakýhokoliv panáka, co mají, pokračuju ráno v devět, kdy se probudim a Luděk chce objímat, neb se cítí osaměle, zvednu se a jedu domů, a pak už je to normální; otec je nadšen, že může pít přes den, když jsou svátky.

Třiadvacátej prosinec

Nekomentovala bych to; kdybych nebyla pitomá, nebyla bych to já - mám hodný kamarády s penězma a bytem (od něhož jsem získala své vlastní klíče, juchej) a podobně.

Dvacátýhodruhýho prosince

Ale co kdyby ale co kdyby ale co kdyby nechci vidět tebe tebe ani tebe, ale tebe a tebe vlastne nakonec jo, nechci, abyste mi kdokoliv pomáhali, pomůžu si sama, vždycky jsem to zvládla, proč by se to najednou mělo měnit a před Ludmilou s Ludmilou jsme potkaly Míšu Kačura, co byl po sedmi letech u zpovědi.

Dvacetjedna prosinec

Probudim se v pět odpoledne a pak uklízet a žít a dívat se na seriály a pochybovat o tom, jestli tohle všecko vůbec k něčemu je.

Prosinec číslo dvacet

Filozofickej večírek, moje zamilování se do jednoho filozofa v druháku, nač psát uvozovky tam, kde je přece všichni viděj, končim v sedum ráno se Sókratem v uchu.

Devatenáctej prosinec

Nevidím a nechci vidět co se stane; Samuel, Ludmila.

Osumnáct prosinec

A večer domů, domů, domů - všechno dobrý, ale já nevim - ve všem je něco takovýho...

Prosinec sedumnáct

Dobře, asi objektivní náplň našich dnů neni originální, ale rozumíme si a smějem se stejnejm věcem, nás pět, a i když se tomu divim, je to skvělý; Vídeň celá svítí.

Prosinec šestnáct

V pět ráno jsme přijeli do prázdný Vídně, zázračně našli kavárnu, chodili po výstavách, měli se dobře a večer se ofkórs vožrali jak hovada - nic jsem neřešila, neměla jsem tendence, považuju se tedy za vyléčenou, ale kurva, ten kluk mi tak chyběl a pořád bude...

Prosinec patnáctej

Stíhat nestíhat co jako s tebou, Vídeň večer už Vídeň, v noci brečící pauza v auobuse, ale neřešit nic, jenom jet dál.

Čtrnáctej prosinec

Dobře, uznávám, nepamatuju se - pámbů ví, nejspíš doma vyděšená ze svý vlastní existence.

Třináctej prosinec, Lucie, co noci upije

Do školy nejdu, to jako ne, Samuelovi řikám, ať nejezdí, poslední dobou chci bejt pořád sama, ale večer oživnu a utíkám na Terezčino čtení; empiricky zjišťuji již poněkolikáté, že všechny cesty vedou k Ludmile.

Dvanáctýho prosince

Šest hodin strávenejch po doktorech, ale vyplatilo se to - jsem krčařkou oficiálně puštěna (jů!).

Prosinec jedenáctej

Adventní zázraky se dějou - čepy mi z krku zmizely, svítá naděje, že bych do tý Vídně třeba možná i jet mohla.

Desátej prosinec

Ze vzdoru se začínám dívat se na novej seriál; na pohotovosti mi sdělí, co už jsem věděla, že mám chronickou angínu - jupí!

Devátej prosinec

Ráno se odpotácim do školy a vedu čtení Timaia - Špinka mě pochválil, tak mě hřeje u srdíčka, ale večer přijdu zničená domů a najdu v krku bílý čepy - vzteky brečim.

Prosinec osmej

Odhodlám se ke škole, pak celej den v kavárnách , měl to bejt klidnej večer, ale přichází Ludmila a zas jsme ztracený, končíme u ní doma někdy bůhvíkdy.

Sedmej prosinec

Zůstávám doma s nějakým bolením v krku a modlím se, aby to nebyla další angína; nechci už nikdy vylízt.

Prosinec šestej

Zešílela jsem, nechci nikoho vidět, sedim doma a klepu se v hrůze z lidí - pomáhá cukroví a trocha filosofie (pitomý kortikoidy, sakrauž).

Pátý prosinec

Poprvý po pěti nebo šesti letech nedělám čerta spolu s Mikulášem - Kokinem; je mi jasný, že už to prostě nejde a že tradice končej, ale trošku jsem zaslzela, když jsem jela kolem Podolí.

Čtvrtý prosinec

Jedu domů, peču cukroví a vymýšlím si výmluvy, proč nedělat nic.

Prosinec třetí

Nevstávám, nezvedám se, nepracuju, nechodim ven; u Ludmily je fajn.

Prosinec druhej

Ráno výkyvy nálad jako pitomá puberťačka - zkurvený kortikoidy - večer že budu "opatrná", a nakonec, po všech možnejch peripetiích a rozhovorech, co nebyly ztráta času (chudák pan Šilar, ten se naodpovídal), ve čtyři ráno od Ludmilky všichni odešli a my si mohly povídat do třičtvrtě na sedum.

Prosinec První

Hohó hohó, urvaný barbíní ruce do uší a na krk, udělám ze sebe pankerku a s bratříčkem na 29. narozeniny Visáčů!

Třicátej listopad

Terapeutická středa, jak tomu řekla máma - jestli Davidovi aspoň trochu pomůžu, budu ráda, pak Luděk a nakonec Anna, na kterou jsem zlá sice možná neopodstatněně, ale někdy ztratim trpělivost a mám chuť říct "prober se, tak se prober, svět je skvělej, teď je ti blbě, ale snaž se, tak se sakra snaž a bude ti líp, bez snahy to nejde, a nauč se už žít v reálnym světě" ne jenom jí, ale spoustě dalších lidí, pak přichází Matěj a nabízí, abychom jeli do Vídně - vlastně proč ne, když to S. dovolí (skoro půl roku jsem prakticky nevytáhla paty z Prahy).

Listopad devětadvacet

Poškolevyčerpanádomůspátjenomspát.

Listopad dvacetosum

Škola školička, dopoledne jsem byla poprvý ve studovně v Klementinu a zamilovala jsem si to tam, a nějak - vimjáproč - jsem se rozhodla, že bych vlastně byla ráda psycholožka, i když bych to nechtěla studovat, ale bez toho to asi nejde nojo - večer zabránění faux-pas a pak Jakub, kterýmu prostě už permanentně nosim špatný zprávy; byla jsem na něj zlá, ale oprávněně.

Sedmadvacátej listopad

První adventní neděle a je tak krásný počasí, že tomu nerozumim, když jdem s bratříčkem sbírat přírodniny a jehličí na adventní věnec, z tý krásy na Skalkách, kde je vyhlídka na další tři kopce, až bolí u srdce, hlavně z toho strašně ostrýho slunce, který láme na kusy všecko; adventní věnce jsem nakonec vyrobila tři - jeden poputuje do chorvatský, ať maj chlapci v tom bordelu aspoň kousek vánoc.

Listopad šestadvacet

Zabijte den, kdy se nikomu nechce vstávat z postele, takže filmy, úklid (když Ludmila usnula) a večer trochu alkoholu a Smrtonosná past, nojo.

Pětadvacátej listopad

Kluci maj narozeniny, trošku se bojim (i když ne moc), z nedostatku financí vyrábím přáníčko ve tvaru láhve, nejdřív lehce nucená komunikace, ale víno pomůže pomůže pomůže a pak už o půlnoci s Ludmilou k nám (matka si odjela, starej se bratříčka, Esterko, jen se starej) a hodnotné rozhovory do tří do rána; občas mám pocit, že s ní srůstám.

Dvacátý čtvrtý listopad

Prokistovudrahoumuku, ve škole je mi blbě, jedu spát domů, má milá Ester, takhle se nedá žít.

Listopad třiadvacet

V manuálu je "nepít, ne moc", ale koncert, radosti života, povídám si s evanglíkama a pak jdu spát k Luďkovi, kterej mě celej večer zval a pak trošku přiznal, že by do mě byl asi zamilovanej, kdybych nechodila se S., jenže tyhle věci nejsou důležitý, stejně si jich většinou polovinu vymejšlim, pak povídání si u nich doma asi do čtyř, do pěti do rána s ginem a tonikem, juchůjupí, moje předsevzetí jsou silně efemérní.

Dvaadvacátej listopad

Žiji podle manuálu, až na uklízení pokoje, i střízlivej život je docela ucházející, kór když ho můžu trávit se S.

Listopad jednadvacátej

Ó jé, snažim se si prozpěvovat, všechno dodržovat a mít dobrou náladu, i když ji nemám - zatim se mi to daří a večer jsem se zas (asi po roce) vrátila k psaní si manuálů na každej další den - koneckonců, když jsem tenhle systém dodržovala minule, sbalila jsem Matěje, s čímž se sice dá polemizovat, jestli to pro mě bylo dobře, ale whatthehell; v hospodě jsem si dala zelenej čaj.

Listopad dvacet

Další línej den, už bych měla něco dělat, večer před usnutím hubnoucí/nepijící/učící se/zelenočajové rozhodnutí (pokolikátý už, trpím silnou akrázií).

Devatenáct listopad

Kvůli kocovině nejdu na tutorskej kurz, uklidim celej dům, uvařim oběd, vyprovodim lidi, pak klidně večer s krbem, Sylvií Plath a Ludmilou, než přijede v jednu ráno Luděk a povídáme si do šesti.

Osumnáctýho listopadu

Maminka s bratrem směrem Vysočina na Magorův pohřeb, já se doma opíjím téměř do bezvědomí s lidmi, kteří se uráčili dorazit (Ludmilu nepočítám; na pět dní u nás bydlí, abych ji nutila kreslit).

Sedumnáctýho listopadu, ójé

Mnoho výročí připadá na dnešek (22 let, 7 měsíců, měsíc) a Anna s Ludmilou prostě přes den neodjely, takže další společenský večer u krbu, kvůli kterýmu se tak často zdržuju doma.

Šestnáctej listopad

Škola neexistuje, večerní Ludmila s Annou u nás doma ano, už si s nima může povídat i bratr - krása - a ve tři ráno pěšky příchozí Prokop, jemuž jsem v pět vařila tortily a snažila se pít zkažené pivo, tomu nasadil korunu.

Listopad patnáctej

Ráno nevstávám, odpoledne nakupuji (jdu-li s bratrem, matka poskytne mnoho financí), večer u nás Luděnka (bez ní fakt neexistuju).

Listopad čtrnáct

Škola, nakupování s bratrem a pak sice po delší době vidim Samuela, ale musíme jít ven dohromady s Ludmilou a Annou, které obě potřebují ven, Anna jede k nám a neboj, Andulko, to fakt půjde.

Třináctej listopad

Smažim martinský koblihy, žiju, slavim, Anna se sice rozešla s Jakubem, ale pámbů pomož, všechno stejně bude dobré.

Dvanáctý listopad

Naobědvala jsem se v KFC (jakože fakt naobědvala, to jsem snad nikdy předtim neudělala) ap ka si na Platónskou konferenci jela poslechnout toho pedagoga, do něhož jsem zamilována.

Listopad jedenáct

Celou dobu (až na Platónskou konferenci, která je na krásnym místě, je tam jídlo a pití zdarmaa jsou tam zábavný filozofové, kterejm tou jejich angličtinou rozumim zhruba čtvrtinu) se těšim na večírek s profesorama z AG, z nějž po půl hodině utíkám za filozofama "na půl hodinky", jsme tam s Lindou, Annou a Josefem skoro do půlnoci, občas je mi zatěžko chovat se slušně (pocit, že se někomu líbim, je hrozně opojnej), pak krátký intermezzo zpět s bývalými spolužáky a nakonecs utrápenou Annou kamsi, kde sedíme do čtyř do rána a mluvíme o věcech, který se stejně nedaj vyřešit...

Desátej listopad

Útlumovej den s oslavou máminejch narozenin a pečení krtkova dortu.

Listopad devět

Večer donucena jít Marií na psychologickou přednášku, která byla přes má očekávání dobrá, pak neplánovaná hospoda, nakonec neplánovaný Vagón s Annou a Matějem a heuréka!., u spolu můžeme zas mluvit - díkybohu za to, přece jenom, je nepříjemný, když se nemůžete bavit s člověkem, kterýho jste milovali a pořád ho vlastně máte žejo celkem rádi a chcete vědět, jak se má a podobně.

Listopad osmej

Byla bitva na bílý hoře a je už druhej filozofickej večírek, kterej je podobně geniální jako ten první (doprovází mě opět Ludmila se Samuelem - funguje to) a v pět ráno se (to už jsem tam nebyla) můj spolužák rozhodl a uvedl ve skutečnost, že pojede stopem do Itálie.

Listopad sedmej

Religionistické večírky očividně nejsou tak dobré jako filozofické, ale stále v obě obsahují alkohol a jídlo zadarmo.

šestej listopad

Po divadelní zkoušce si jdeme sednout na chvíli do hospody; po x hodinách stráveným v nonstopu na Dejvický se známým sportovcem Petrem končím na kolejích ČVUT v Bubenči.

Pátý listopad

Slavíme máminy narozeniny na Točný, je hezky, krásnej podzim, večer tě přepadne veltšmerc, ale to přejde, všecko to přejde.

Čtvrtý listopad

Ráno první vysokoškolská prezentace, jíž přecházela jedna z těch vesmírných kocovin (umřu teď, nebo za pět sekund?), dopadla ale fajn a byla jsem pochválena svým milovaným profesorem etiky; zbytek školy prospanej a večer Společňák, nojo, ágé akce, co člověk nadělá, jsem sociální sítí a končim v Černošicích na hurá akci, obsahující Bailey's.

Třetí listopad

Tvrdila jsem, že se neopiju - opila jsem se; tvrdila jsem, že budu spát doma - nespala jsem tam, ale Andulka stojí za tohle všecko.

Druhej listopad

Ludmile už je líp a já jsem ráda, stihnu vidět spoustu lidí, ale jenom na chvilku, nejlepší ze všeho jsou stejně bozi staroakkadskýho panteonu a ten příběh o pistoli, co jsem začla vymejšlet.

První listopad

To dopoledne bylo zlý, ale vem to pozitivně, kdy ses, milá Ester, jindy koupala oblečená ve vaně?

Jednatřicátej říjen

První den venku, seznamovací filozofický večírek, kdy alkohol dokupují profesoři a kouřit se smí na celý jedno chodbě ve druhym patře na FFUK, potom šílená Ludmila a Samuel, co je na ni aspoň hodnej, v jednu ráno ji u Národní třídy mlátim pěstí, protože mě o to prosí, a pak spolu pijem v Lese do pěti do rána a spim u ní, forever yours.

Třicátej říjen

Slavíme o den dřív helouín, dýně svítí, vyprávíme strašidelný příběhy a já se opíjim doma.

Devětadvacátej říjen

Ty nemocný dny jsou tak otravně stejný...

Osmadvacátý říjen

Den české státnosti trávim s pocitem, že už je mi skoro dobře (místo angíny jsem si diagnostikovala afty na mandlích), s Tramvají do stanice touha (ach), a večer s Pirátama z Karibiku 4 (božemůj), od-pondělka-prvním douškem alkoholu (jeden hrníček grogu) a myšlenkou (smutnou), že už jsem vyrostla z věku, kdy byl lehčí alkoholismus "hustej" a příležitostně sexy (jsi taková moudrá žena, Ester, měli by tě citovat v médyjích).

Sedmadvacátýho října

Jediný vítaný potěšení, překvapení a rozptýlení přinesla Ludmila, která se tu zjevila na tři hodiny, snědla nám půlku lednice, podívala se na půlka starwars, povídala mi o všem (táta se zas ptal, kdy už se s bráchou vezmou) a pak zas odjela.

Dvácátej šestej říjen

Bože, pít čajíčky a dívat se na debilnosti a rozněžnit se herym potrem, cotojakoje.

Dvacátý pátý říjen

Nemoc se projevila, naštěstí nic drastickýho, jen následek mý životosprávy, tak ležim, smrkám, piju čaje a dívám se na filmy, jako, znám sice lepší způsoby trávení dnů, ale na druhou stranu, jsou i mnohem, mnohem, nesrovnatelně horší.

Dvacátýho čtvrtýho desátý

Školu jakože prej dnes ne, k večeru jsem se odhodlala tam vypravit, ale nemocná jsem zkejsla v Ideálu s Luďkem a alkoholem, po příchodu Samuela jsem se opět zvládla velice rychle opít, několikrát za večer jsem (z pro mě čistě nepochopitelných důvodů) plakala a když jsme přijeli k nám domů, chudák chlapec musel poslouchat mou zcela iracionální hádku s matkou, kdy plácnu cokoliv, jenom abych ji naštvala nebo šokovala...ale nakonec budeš všechno dobrý, až přestanu tolik pít, bejt tak bázlivá, co se svejch citů týče, a lehce schizofrenní.

Říjen dvacettři

Ráno probouzení zvonama z kostela, kde Samuel bydlí, evangeloíci se scházej na mši a já kvůli nim nemůžu spát, odpoledne unavený divadlo, derniéra, která nakonec skončila mnohem líp, než jsem si myslela (a poprvý se mi dobře povedlo zahrát zhulenou), líbilo se mi Jendovo povídání o uřezanejch končetinách na medicíně, co vypadaj buď jako kuře nebo jako tuňák Rio Mare, líbil se mi můj plán, že pojedu hned potom domů, a ještě víc se mi líbilo jeho porušení, které obsahovalo Prokopa, braníky a různá místa nábřeží.

Dvacátýdruhý říjen

Dopoledna až odpoledne chůvuju svým sourozencům (vlastnímu i nevlastnímu), vščer jdem na koncert, kde NEJSOU malý děti ani Matěj, takže je všechno ideální, Jakub říká "vidim na tobě nějakou zásadní duševní proměnu, Ester", a domů jsem dojet nezvládla, Jiní město je v noci dostupné lépe než ve dne a na Ípáku připalujou pizzu.

Říjen 21

Koncert kdesi v Suchdole a pokoncertní jamování, když jsme pak šli domů, bylo to jak vod Schikanedera.

Říjen dvacet

Touláme se spolu Prahou, pak na moji divadelní zkoušku, jsme pořád spolu a pořád je to skvělý.

Devatenáctej říjen

Je hnusně, ošklivo, kocovina, prší, kňučim, Samuel mě ale jede doprovodit domů a všechno je najednou dobrý, doma gorg, dvě porce kuskusu a všechno je v naprostym pořádku.

Říjen osmnáct

Vltava a nábřeží a schody omotaný bavlnkama a víno a Samuel a ach.

Sedumnáctýho října

Je to půl roku a smála jsem se tomu hodně, když jsem se Samuelem seděla v Řetezový, a vůbec, celej den a zvlášť večer jsem nedokázala dostat úsměv z obličeje, s výjimkou Halíkovy přednášky, která byla prostě divná.

Říjen šestnáct

Šli jsme pouštět draky, který lítali strašně krásně, podzim na Točný je nejhezčí podzim, večer na víno s Markem a ach, vůbec se mám tak VÝBORNĚ (jak odpovídá vždycky moje matka, když se jí někdo ptá, jak se má - hraje tím konverzační a sociologickou hru), že si řikám, čim jsem si to kurva zasloužila.

Patnáctej říjen

Mám schválení od bratra, co víc chtít; večer dorazila Ludmila, na jejíž návštěvu (a vůbec na celou zimu) jsem se připravila výhodnou investicí - koupí litrovky rumu za 199, pak jsme měli všichni ohýnek, zpívali si Zuzku a nakonec usnuli u sledování Star Wars.

Říjen čtrnáct

Abych navázala, tak nemám ráda kocovinu, hlad, zimu, to, že je na mě máma naštvaná, když nejdu k doktorovi, zbytečně argoantní pedagogy, co se i na VŠ chovají k lidem jako kdyby byli ještě na gymplu, ale zas mi přestalo vadit rozhodování - řekla bych fifty fifty, nějak si řikám, proč bych si šlapala po štěstí, když nemusim, a taky "pud sebezáchovy byl přemožen mými masochistickými choutkami", ale právě že nebyl, hoho.

Třináctýho desátý, hm

Lekce Faust, Linda má ráda Samuela, já taky, hodně moc, a taky mám ráda opilé historiky tančící na psacích strojích, nakytaruhrající politology, lidi, co se mě ptaj na smysl života a kvůli kterejm pak nestihnu poslední autobus domů, a nejradši mám Star Wars a becherovku u Samuela do čtyř do rána.

Říjen číslo dvanáct.

Pořád prší a mně už to vážně vadí, moje hlava vybuchuje, protože má pocit, že se po ní chce rozhodování, zpohodlněla jsem až moc, jakýkoliv věci s následkama mě děsej, prší a já stejně neumim nepřemejšlet, anebo možná umim, zvednu hlavu, budu se dívat ven, jak prší, a oběsim se na nejbližší jedli.

Jedenáct říjen

Z nějakejch rozhovorů se chce člověku blejt a zůstává po nich pachuť v puse - kdyby ji pak nepřebil večer/noc se Samuelem na Jižáku, pořád nic nevim, pořád nad čimkoli odmítám přemejšlet, ale opít jsem se zvládla.

Desátej říjen

Jakub řekl, že nejsem sociální krypl, ale nějak jsem mu netušim jak způsobila depresi, víno stálo víc, než mělo, Dominik Andreska mě pozval na grog a slíbil, že mě bude zvát každej tejden na obědy, Luděnka se mnou byla na přednášce a bylo hrozně hrozně hnusně, chci se opít opít opít opít (za cizí peníze).

Devět říjen

Líná a nádherná podzimní neděle, Ludmila a Marítnek a máma a Velká Pardubická a Petřín a plány a to bude zas dobrý, neboj, svět je možná v pořádku a taky áj mis jů, víš, zrůdičko, hm.

Osmej říjen

Ludmila; mám radost.

Sedmý říjen

Ve škole jsem sice unavená, ale fascinuje mě, jak rychle to utíká, žádný počítání minut do konce hodiny, oba semináře úžasný, akorát budu muset začít něco dělat - nevadí - pak sezení v hospodě s filozofy a nakonec jsem ukazovala plzeňskému filozofovi Honzovi, jak se v Praze dá sedět na nábřeží, pít lahváče a mluvit o Bohu; prohlásil, že to byl zatim jeho nejlepší pražský večer.

Šestej říjen

Škola - domů - jídlo - toulání se po Praze se Samuelem, připadám si, že žiju nějakej prapodivnej dvojí život, obcházeli jsme místa, který pro nás jsou nějak důležitý, když začalo pršet, byli jsme zrovna na Olšanskym náměstí (chvíli před bouřkou to tam působilo téměř apokalypticky, tím víc, že tam nikdo nebyl), a cesta domů, která měla být normální, se zvrhla v to, že mi ujel poslední autobus, sezení v Braníku s Braníkem a nějakým velmi opilým člověkem a ve společnou jízdu taxíkem na Točnou.

Říjen pátý

Odpadl Platon, takže s filozofama do hospody, jsou skvělí a když se někdo chce zařadit do kolektivu, přijde za mnou - připadám si užitečná a večer zase Samuel, Jižák, koncert WWW a nakonec dětský hřiště, což je místo, kde se cítím patřičně.

Říjen čtyři

Mnoho přednášek, až na logiku všechny výborné - jsem nadšená z toho, co studuju a večer u Vltavy se Samuelem třičtvrtě hodiny vzdorovitě mlčím, a stejně to byl zas nejlepší večer za poslední dobu.

Třetí říjen

Ach, první den - ráno jsem tam jela zbytečně, protože zápis do tutorskýho kurzu neproběhl, tak jak měl, a na němčinu jsem se vykašlala, protože mi začalo být zas špatně, večer první přednáška úvod do religionistiky, byla jsem spokojená a jela ještě utěšit Luďka do Ideálu a říct mu, že všechno bude dobrý.

Druhej říjen

Je mi celej den blbě, večer se hádám s matkou, zda smím/nesmím jet na religionistický seznamovací kurz; o půlnoci mi tečou slzy, vytírám byt, bolí mě játra a říkám si, že takhle jsem si nástup na tu zkurvenou VŠ nepředstavovala.

První říjen

Jsem podle něj nejchytřejší dívka, kterou kdy potkal, ale i přes to umim po xhodinovém intelektuálním rohovoru udělat psí voči a přemluvit ho, aby jel pít někam dál, a tak to má fungovat, tak to má bejt, možná i to, že jsem si zapomněla klíče a jeli jsme k Téře.

Třicátý září

Na některý lidi začínám bejt alergická a s nějakejma si sice relativně rozumim, ale nepřišla bych za nima, kdybych něco potřebovala, je to, jak jsem psala onehdá Marii - teď, když mám ji, si poprvý po dlouhý době nepřipadám na všechno sama a tak ztracená jako dřív.

Dvacáté deváté září

Celej den jsem strávila s Ludmilou a obměňujícími se lidmi na Vinohradech, pozdní večer a noc u otce, naše rozhovory o životě jsou každopádně hvězdný.

Září dvacetosm

Pomaturitní tablo, nebo jak tomu začala Marije říkat, dopadlo geniálně, nechci přijít vo střední školu, směrem k večeru pořád naštvanější (to bude tim, že jsem nepila) a cestou domů možná jistý prozření a dlouhý esemesky S.

Září dvacetsedm

Obejdu doktory, nakoupim si nový oblečení, pustim si Suzanne Vega, upeču mrkvovej koláč a zničehonic mám dobrou náladu, má povrchní stránka je má oblíbená, je krásnej den a v noci pak ten sen, nevykrvácela bych kvůli jeho splnění, ale obětovat dva tři litry krve bych schopna byla.

Nějaký září který nikoho nezajímá, číslo je dvacetšest

Doktoři zabrali celej den, je mi zle z bílejch plášťů, zjištění: nemůžu se dívat na filmy, který berou vážně city a zabejvaj se jima, dokázáno Vicky Cristinou Barcelonou; řešení: stáhla jsem si spoustu filmů noir a hodlám se na ně a na gangsterky dívat do konce svýho života.

Pětadvacátý září

Byla tu skoro celej den Marije, jsem nejspíš pitomá, že jsem se jí minulý dva roky nevěnovala tolik, jak by si zasloužila, pořád je to nejspíš jedna z nejlepších kamarádek, co mám, a jeden z mála lidí, co mi rozumí a skutečně se zajímají o to, jak mi je, bylo to skvělé, ano, večer jsem se dozvěděla možné prognózy svého zánětu, které mě poněkud poděsily a teď jsem zjistila, že stále ještě nemůžu zpět do těchto zápisů zajít moc daleko - oči mě jinak začnou pálit vzpomínkama, a ty musí končit sedumnátýho dubna, dál jít nemůžu, pořád ještě ne.

Dvacetčtyři září a koho to zajmá.

Jak jsem mluvila včera o takovejch těch dnech...tak to je furt vono.

Třiadvacátý září

Jak popisovat dny, kdy se nic neděje, demotivující nepohyblivý dny s antibiotikama v posteli, ano NĚCO se stalo - začal zápis do SISu, ach, ano, událost dne, událost roku, s tím pro mne slunce vychází a zachází!

Září číslo dvacetdva

Byla jsem velice příjemně překvapena svými spolužáky a prozatím nízkým procentem děvčat mezi nimi, na chirurgii mi ale zkazili náladu dalšíimi antibiotiky a večer doma zas horečka.

Jednadvacet září

Hádky o tom, kam mohu či nemohu jít, divadlo, který se nakonec docela povedlo a Ludmila se mnou očividně už zas mluví, já stejně jenom krčim ramenama, je toho na světě nějak moc.

Dvacátý faking září

Psychosomatika je děvka, Ludmila nekomunikuje, je mi hůř a hůř, hlavně fyzicky, jenom nevim, jak dlouho to takhle bude, nervový zhroucení před rodinou a bože, zejtra hraju, točíme se kolem dokola a já můžu říkat kolikrát chci, že už to nechci, ale tim to na pravdivosti nenabyde, ach, ano, Ester, to by mělo být tvým novým pravidlem, opakování něčeho neznamená, že se to postupně stane pravdivým, konej něco, měly by za tebe mluvit činy, a jo, ráda bych, ani nevíš, jak bych ráda, ale nemůžu chodit a z postele moc činů nezvládnu, začínám pochybovat, že to nějaká VŠ spraví, protože chyba je očividně ve zdrojovym kódu.

Září devatenáct

Udělali mi díru do nohy; zánět postupuje komplikovaně, neb mi nemohou dát antibiotika z důvodu toho, že už mi jiní doktoři jedny píchají (na něco úplně jiného), krvavá skvrna na mém obvazu měla chvíli tvar jako jižní Amerika, ale večer naštěstí přijela Anna a bylo dobře, akorát jsem zjistila, jak moc veliká je míra našeho zacyklení - no, snad jim to napotřetí vyjde a já...já se budu těšit na to, co bude, ať už přijde cokoliv.

Osmnácté září

Kurvadrát už, vod rohu k rohu, tlouct se vode zdi ke zdi svý hlavy a cizích hlav, srdce stárne, jak se jiných srdcí dotýká, můžu vyblejt spoustu krásnejch a přilejhavejch citátů a možná i pár vlastních, ale to stejně nic nezlepší.

Sedmnáctý září

Stopem s Ludmilou do Prahy, pětasedmdesátiletý sexuálně aktivní Jugoslávec s jednou ženou (30) a dvěma milenkami (40 a 18), kocovina a nasraná Ludmila, naše příšerná hádka v metru a panebože, já už taky na jistý věci nemám, holka, prosím, grow up.

Šestnáctý září, pámbů s náma a zlý pryč

Nevim, proč to takhle musí skončit pokaždý, nevim, proč moje i Annino prázdninový úsilí přišly vniveč a zas tohle, zas čtyřhodinový noční dost opilý řešení věcí, co se staly a nestaly (na hradě Točník k tomu), přesně pět měsíců po rozchodu, jo, možná jsem zjistila věci, který jsem nevěděla, možná se něco vyříkalo, jenže je to otevírání ran a strhávání strupů a můj těžce nabytej a ne úplně stabilní klid je zase v troskách a oh no, of course we can't be friends, not while I'm still so obsessed.

Patnáctý září

Vnitrodivadelní spory, dvě tupý knihovnice a nějaký celkový rozčarování.

Už je čtrnáctýho září, tyjo.

Popíjení s lidmi z FFUK pokračuje, Ludmila je v něm zahrnuta (díkybohuzato), námětů k přemejšlení je spoustu a Péťa Právník mi začal řikat Esťa Ušoplesk.

Třináctý září

Dost náhodný seznámení se s předsedou a místopředsedou studentské rady FFUK a popíjení alkoholu s nimi do pozdních nočních hodin mi udělalo radost, helou, školo, poď mi!

Dvanáctý září

Moje další zdravotní problémy už nejsou zajímavý, a jakkoliv dlouho přemejšlim o něm, nedokážu přijít na žádnej rozumnej výsledek, nejspíš to je tak, jak řikal , i když o jiný situaci - tahle rovnice má až moc neznámejch, a já jsem ta největší - nojo, ale neni to vlastně to, co je dobrý, možná jo, ten risk, žádná jistota, jistota mě nikdy tolik nebrala (no dobře, v nějakejch období možná jo), má až nebezpečně blízko k rutině a stereotypu...až budu vědět, řeknu, psal už dávno, a teď nevim já, a možná neni co vědět, a nechci začínat druhej pokus, protože vim velice dobře, i když jenom instinktivně, že žádnej třetí nikdy nebude.

Jedenáctý září, olé

Obludárium bratří Formanů sice neni nic hlubokomyslnýho, ale vážně dobrá podívaná, a myslim, že to stojí za to, i když je ve stanu, kde se celá věc odehrává, padesát stupňů celsia (přibližně; teploměr jsem neměla).

Desátý září

Hádky s otcem jsou vždycky příšerný, tahle ale byla vyvážená mou reaktivní cestou na Petřín, kde jsem seděla po stromem, pila levný víno a psala jednu ze svejch fikcí, následující koncert byl plnej malejch dětí z Ágé, který už prostě vážně nemusim, Samuel se ale o zlepšení mý nálady postaral...mám tě ráda proto, že ty o těch dobrejch skutcích nemluvíš, neavízuješ je dopředu, ty je prostě uděláš bez vyžadování jakýkoli vděčnosti.

Září deváté

Na tom koncertě jsem byla nejdřív naštvaná, ale přece jenom, PRAGO a hlavně jsem konečně viděla Samuela, z čehož jsem byla víc nadšená než z čehokoli jinýho, smutně jsem se rozžehnala s ideou beznásledkovosti, neboť mi sdělil, že jeho "cesta do Anglie" byla pouze mystifikace, jíž se bavil na můj účet, pak přes půlku Prahy ve dvě v noci k Luďkovi, Prokop, stěžující si, že mám pořád pravdu, gin s tonicem, vzhůru do půl šestý do rána a podobně.

Osmý září

Posezení v kavárně s Káčou se nějakym způsobem zvrhlo v celonoční párty u Tomáše, Luďkovu napůl oholenou hlavu, huráoslavu Matějovejch dvacetin - nejvíc mě bavily stejně Matějovy pohledy, když pozoroval mě a Luďka - sice spolu nic nemáme, ale jestli on si myslí, že jo, je to jenom dobře.

Září sedmý.

Proležíme v posteli nejen celou neděli, ale i středu a výhledově i polovinu čtvrtka.

Šestý září

Zápis, dovezení kotěte (jméno: C/Kat Mydlář), pak očekávaný koncert, na kterém jsem měla nejhorší náladu za hodně dlouho dobu, co se dá dělat, nejspíš to tak dopadá vždycky a nejvíc ze všeho mi vadí, že mi to pořád ještě není jedno, Anna - zachránkyně a když jsem to pak počítala, zjistila jsem, že jsem strávila ten den pět hodin v hromadné dopravě.

Páté září

Takhle zábavný večer jsem neprožila, ani nepamatuju - pětiminutové záchvaty smíchu mě málem dostaly pod stůl a to zrovna z kombinace dvou lidí, které by mě nikdy předtím nenapadlo dát dohromady; na druhou stranu odjel František, což je mi líto.

Čtvrté září.

Poprvé v životě mi nějaký muž koupil tampóny.

Třetí září

Tyhle návštěvy na Letný mám prostě ráda, a rozhodně nejen proto, že dostávám pokaždý dárky.

Druhé září

Františkova rozlučka - bude se mi dost stejskat, obnovení komunikace s pár lidma z Ágé, s nimiž o obnovení komunikace stojím a nakonec k Ludmile.

Září první

Poprvý po třinácti letech nemusim do školy a na konkurz novejch her našeho divadla přišlo dost novejch lidí, budem hrát na tý skvělý lodi, možná dostanem grant a vůbec, když to Tereza těm novejm popisovala, znělo to vážně kůl, následně sezení na Zábradlí a různé debaty s různými lidmi o různých vztazích (moje rady jsou furt stejný, ale většinou fungujou).

Jednatřicátý srpen

V hlubokém údivu na sebe máváme, že ještě jsme, že tu jsme...

Třicátý srpen

Vracím se do života čtyřhodinovým širokoúhlým rozhovorem s Pašíkem; začínám si stále silněji uvědomovat, kdo jsou vážně moji přátelé a kdo jen lidi, s nimiž občas někam zajdu a kompliment, že vypadám moudřeji, mě upřímně potěšil - má osobní perestrojka, zdá se, funguje.

Devětadvacátý srpen

Díkybožezatydary, oficiálně mi povoleno normálně fungovat - pravda, do půlky října bez alkoholu, ale, jak všichni zajisté řeknou, to mi jen prospěje.

Osmadvacátý srpen

Den mi rozjasňují ranní cesty do Krče; dnes filmy a zas jedno z hubnoucích rozhodnutí.

Dvacátýsedmý srpen

Bože, jak dlouho ještě strávim v tomhle děsivym absolutnim nicnedělání?

Dvacátý šestý srpen

Nesnášim je, nesnášim je, nesnášim je, nesnášim je, idioty a zkurvysyny v Krči - léčba naplánována do konce září.

Pětadvacátý srpen

Den zabitej ležením a Pánem Prstenů.

Dvacátýčtvrtý srpen

Pro penicilín a pak k Ludmile; s ní večer do kina, což je samozřejmě proti mému klidovému režimu; naserte si všichni.

Třiadvacátý srpen

Po šílený neprospaný halucinační horečnatý noci, kdy jsem byla sama v domě, celý dopoledne a odpoledne lítání po doktorech, tak oteklý mandle, že jsem si myslela, že se udusim, naštěstí mi ale bylo naordinováno píchání penicilínu, co trvá polovinu dobu léčby než normální antibiotika a zabírá ultra rychle; večer hovory s otcem o víře a o životě (haha).

Dvaadvacátý srpen

Helou, angíno, v pořadí již třetí!

Jednadvacátý srpen

Odjezd do Bělče, večer úžasná debata s Edvardem.

Dvacátý srpen

Den doma; vysvětlování mé životní filozofie matce.

Devatenáctý srpen

Večer s mým skvělým synem a s následně se připojivším Luďkem, jsem ráda, že ty kluky mám, vážně moc.

Osumnáctej srpen

Co bylo předtim a potom, nebylo tolik podstatný - důležitá byla ta opuštěná lavička na té části Vinohrad, kam nikdo nechodil, cvrkání cvrčků, postupný stmívání, ten strašně intenzivně vonící vzduch, samota a takovej klid a mír, jakej jsem necejtila už strašně dlouho, jestli vůbec někdy.

Sedumnáct srpem

Proč jezdit domů, uklidila jsem chlapcům celý byt, pak kino s bratrem a nakonec třídní sraz v Rígráčích, kde si hodinu a půl povídám s naším vyhlášeným třídním šprtem, pak opět Nácek (jsme nenápadití) a nakonec squat, jakjinak.

Šestnáctý srpen

Lidi, spousta lidí, Nácek, pak k Šilarům, tam se postarat o opilce a pak s Martinem k Luďkovi, mnoho alkoholu, je dobře, že mají chlapci byt, kde můžu spát vždycky.

Patnáctý srpen

Ranní trafika s Káčou, pak odívání bratra, který mě kompletně vyčerpalo, promočená a mrtvá jsem se navrátila domů a spala, pořád je všechno tak krásně jedno, až je to divný - ale prosim, ať to nepřestane.

Čtrnáctýho srpna

Ráno trochu rozpačitý setkání s Ludmilou v domě, od kterýho nikdo neměl klíče,k pak oslava matčina svátku a dozvědění se o dědově operaci, budu se modlit, večer Jakub, červený víno v dešti na schodech před naší již bývalou školou, pak nábřeží, který je nejhezčí, Kačenka, zjištění, že informační síť mezi všema mejma známejma je bohužel rychlejší a funkčnější, a nakonec - ostatně jak jinak - náš malostranskej squat.

Třináctý srpen

Ester je zpět, může sice pít jen červené víno (které nesnáší), protože nesmí pít nic chlazeného, ale i to vystačí, Modřany, Vltava, Anna, Anna je nejlepší stvoření na týhle polokouli (spolu s Ludmilou a mou famílijí), a pravděpodobně i na té druhé.

Dvanáctej srpen

Po téměř měsíci doma si připadám jako koule obrostlá tukem ještě více než obvykle.

Jedenáctý srpen

Seriály pokračují, ale s omezením, zpovídám se do Španělska Tereze M., neuvěřitelně se těšim, až přijede Ludmila zpátky do Česka, píšu příběh o nejsvětější trojici žen, rouhám se tím církvi, do níž patřím a dělám si hudební večer.

Desátej srpen

Pokračuje seriálová mánie (=sériové blbnutí), zachraňuje to večerní Little Caesar (aneb mám ráda všechny gangsterky, a ty ze třicátých let maj skvělou atmosféru).

Devátý srpen

Moji kamarádi pro dnešní den jsou teoretičtí fyzici z Big bang theory (pořád ještě tvrdim, že si vezmu Sheldona) a psychoobraz, jenž maluju pro matku.

Srpen osmý

Hohó, dopsala jsem svou první delší prózu (aspoň doufám), má asi padesáttři normostran a je o tom, že se nikdy nic nestane, a i kdyby náhodou jo, stejně to nemá následky a stejně to nic neznamená.

Sedmej srpen

Trávim den s hau áj met jór madr a s matčinými občasnými průpovídkami "zblbneš, ester", které se poněkud zmírnily, když jsem si začala číst salingerovy povídky v originále.

Šestej srpen

A všechno je rozlišený, jednoduchý, křišťálový, protože zejtřek neni, příští vteřina neni, budoucnost neexistuje, tak proč se jí zabejvat.

Pátýho osmý

Stupně mé rezignace by měly být měřeny na nějakém opaku Richterovy škály (ač vlastně možná ani nechci vědět, na jakym stupni jsem).

Čtvrtého osmý

Moje štěstí má tři příčiny - Samuela, kterej je ochotnej prakticky celej den si se mnou psát, Prokopa, kterej má tak neuvěřitelný historky, že jsem se smíchem málem uzdravila a taky tu třetí, ale rozhodně nikoli nejmíň důležitou, a to tu, že teď už je mi jedno skoro všechno (možná je tu i čtvrtá, ta, že mám teplotu 39,2, ale tu nepočítám).

Třetí srpen

Doctors tell me I'm cynical, I tell them that it must be chemical, horečky se vrací a třeba pomůže, že jsem začla psát další příběh.

Druhý srpen

Další antibiotika, dalších deset dnů, žádnej Povaleč, žádný nic, shniju.

Prvního osmý

Začíná mi bejt zas blbě; hlavní je, že jsem stihla vidět AE ("no co...když už to bereš.."), která mi částečně vnukla myšlenku na novej příběh, jehož psanim jsem trávila zbytek dne.

Třicátýho prvního sedmý

Celodenní a příšerná kocovina - morální kupodivu ne.

30.7.2011

Tohle datum si budu pamatovat - a jak řikám, jsem poslední dobou zvyklá, že věci nemívaj následky, tak by tenhle obyčej měl přetrvat.

Devětadvacátej červenec.

Nakonec je mi to vlastně jedno, už skoro všecko.

Dvacátýosmý červenec

"Fischerová, tahle hra má pravidla - tak mlč, hrajem až do konce!" - možná má pravdu a je to rozumný, ale já na to odmítám přistoupit a doktorce opět zůstává rozum stát nad tím, proč mám sedimentaci 80 na 98, když ji normální lidé mají 5 na 12 a nepociťuji žádné fyzické nedostatky.

Dvacátý sedmý červenec

Čtu po ixtý Jih proti Severu (haha), připadám si jako malá holka (což jsem), píšu tu svoji obskurnost a napsala jsem S., což jsem plánovala neudělat, jenže, po tak dlouhý době doma....no, poslední dobou mám stejně pocit, že věci nemaj následky, tak uvidíme.

Dvacátý šestý červenec

Mám pocit, že za poslední tři měsíce jsem vynašla tolik způsobů, jak nezešílet a udržet si relativně dobrou mysl, že bych si pomalu mohla založit živnost.

Dvacátýpátý červenec

Začla jsem něco psát; díkybožezatydary a svátek má Jakub!

Dvacátý čtvrtý červenec

Je to všecko vlastně trošičku hloupý, trošičku nudný, trošičku pořád stejný a hodně moc s příchutí šílenství.

Dvacátý třetí červenec.

Pozvala bych si nějaké diváky, co by sledovali postupný rozklad mé osobnosti, ale stále jsem ještě nakažlivá.

Dvaadvacátý červenec

Začalo mi bejt fyzicky dobře akorát na to, aby mi mohlo začít bejt blbě psychicky.

Dvacátý prvý červenec

Bolestně si uvědomuji výhody té části lidstva, jež může polykat a odpoledne jsem moudře přejmenovala svůj Ipod z "Warum" na "Darum!", čímž jsem samozřejmě ukončila jednu význačnou kapitolu svého krátkého veledůležitého života a začla druhou, neméně význačnou.

Dvacátej červenec

Prázdninová angína plus desetidenní antibiotika rovná se nechtěnej, ale potřebnej detox.

Devatenáctý červenec

Potkala jsem Davida Cronenberga, režiséra, jehož druh perverze se naprosto míjí s tím mým, mohu se tedy dívat na jeho filmy i s teplotami kolem třiceti osmi stupňů celsia, bez toho, abych musela myslet na šílenství svý a ještě k tomu s upřímným potěšením.

Osumnáctý červenec

České soudy ještě neopustily reálný socialismus a horečka stoupá, místo aby klesala, opětovný vyčerpání organismu (stejně jako před měsícem), Bože, jak já skončim.

sedumnáct červenec

tyvole, Anna a co máme kurva dělat jako.

Šestnáctý červenec

Ranní (6.30) procházka po Vršovicích, pak se vrátil bratr z tábora, překvapilo mě, jak ráda jsem, že ho vidim, večer hospoda a Praha je příšerná vesnice, potkala jsem svou lásku z autobusu na Točnou, jinou svou lásku z dávnejch dob, svou bejvalou spolužačku a ještě jednu kamarádku, a to jsem byla jenom ve dvou podnicích - pak zakončení s Jakubem v Atmosphere a poprvý mám pocit, že se nemusim na nikoho vázat, co se spaní týče, můžu odjet kdy chci.

Patnáctý červenec

Vzteklý slzy kvůli hádce s Ludmilou, pak vysvobození v podobě Prokopa, Modřan a Braníků v plechovce, nakonec šťastný usmíření a seděly jsme v jednu ráno na schodech a hodinu mluvily o Bohu a o pojmu lidskosti, stejně není nikdo lepší než vona, měsíc tu nebude a já si tak trochu řikám, co si počnu - ale otec mi dal klíče od svýho bytu, odjíždí na tejden, budu mít klid a byt na Pohořelci pro sebe.

14.7.2011

Nemůžu takhle dál existovat.

Třináctý červenec

Všichni se dostali na vysoký školy, je to třetí večer za sebou, co jsem s Matějem, zešílim rychle, Kryštofův dům je obrovskej, bouřka geniální a půlnočnímu koupání v bazénu se vyrovná málo věcí, akorát bych ráda trávila čas jinak než desetiminutovym přemejšlenim, komu mohl psát tu esemesku a rozkódovávaním jeho výrazů.

Dvanáctý červenec

Taková typická akce s typickejma lidma, do počtu, možná si na ni za měsíc nevzpomenu, ale bylo to milé a kvůli spaní u Ludmily jsem si s ní stihla popovídat.

Jedenáctý červenec

Chtěla jsem bejt doma, ale David "Ester, mám problém, MUSÍŠ přijet a pomoct mi", takže jedno milostné dilema úspěšně vyřešeno, pak jsem věděla, že mám jet domů a chovat se slušně, ale skončila jsem s Matějem v parku a u něj doma, kde naštěstí díkybohu byla Ludmila, panebože na nebesích, zbláznim se z toho co nejdřív.

Desátej červenec

Víno, Tereza a její: Vy máte všichni v rodině nějaký umělce a jediný, co mám já, je nějakej francouzskej baleťák!

Devátý červenec

Dopoledne strávený lehce modifikovanym dominem (Anna se po prohře musela ptát tří lidí na ulici, zda neví, kde je tu poblíž půjčovna koček, a kolikrát tou čajovnokavárnou zazněl výkřik "SATAN!", to bych ani nespočítala) a Activitami, pak domů a panebože, potřebuju přestat s touhle svou nemocí, s timhle nádorem, kterýho se nemůžu zbavit, protože možná ani nechci, bude to lepší nejpozději v říjnu, tak.

Osmýho sedmý

Znovu Pouta - i podruhý skvělý, chtělo mě ojet třináctiletý dítě, který vypadalo sedm, pořád mě pronásledovalo a vzkazovalo mi po svym kamarádovi, že ono se sexu nebojí, pak na mě začlo sahat, tak jsem mu musela dát pár facek, celej den jsem byla smutná, večer se to na chvíli přehouplo zas do lepší nálady (incident s policií kvůli našemu "lezení po karlovarských památkách!), a pak jsem s hrůzou zjistila, že moje hlava se opět změnila v anténu na Matějovy nálady, takže jakmile začal bejt nasranej a smutnej on (pámbůví kvůli čemu), začla jsem bejt taky, a dost hrozně.

Červenec sedmý

Ranní/ dopolední famózní pití vína u fontány, pak filmy, z nichž bych vyzdvihla ten poslední - ne, že bych měla ráda filmy o mimozemšťanech, ale v kombinaci s pouličním rádoby drsným gengem londýnskejch patnáctiletejch černoušků je to vážně skvělý - takže Attack the block a ten večer jsem se opila tak pěkně, jako už dlouho ne, povídala jsem spoustě cizích lidí spoustu svejch ohranejch teorií, bavila jsem se v jednu ráno se svým nově nalezeným budoucím spolužákem o Kantovi, strašně jsem zmokla a nakonec jsem udělala něco, co jsem sice vůbec původně nechtěla, ale následky to nemělo a proč jako ne.

Šestý červenec

Obsese, zdá se mi, ještě posílena, filmy skvělý, večerní kalba u Adama skvělá, všechno je super, hlavně to, že tu nejsme jenom my čtyři, ale pět a příležitostně šest - dává to menší prostor pro zvrhlosti, ale stejně se ho občas někomu podaří najít.

Pátý červenec

Hodina spánku, cesta od Lóry do Prahy, tam k Anně, další hodina spánku, jízda do Varů, vyjetost, mé obsese jsou zpět, film Onna no kappa doporučuji shlédnout každému, kdo má rád Japonsko, Japonky, japonský perverzní vodníky, perverzi celkově, a taky vokurky, ale rozhodně se na to nedívejte střízliví.

Čtvrtý červenec

V noci na dnešek jsem spala jako dříví,ač v tom samém pokoji chlapci pořádali svlíkací gejpárty (nodobře,zas tak až ne, ale nemělo to k tomu daleko), přes den zevlení a občas voda (Slapy) a noc byla z těch šílenejch, neboť se povedlo zůstat vzhůru jenom mně a Matějovi a po tříhodinovym povídání si o tom, co bylo fajn, co ne, a kdo je schopen čeho, jsme stejně měli jenom jeden spacák, protože ostatní zabral někdo jinej.

Třetí červenec

Helou gudbáj, sbírám se na cesty s veselou myslí a zkurvenym počasim, Lóra chata, Vary a naše šílená/fantastická čtyřka, směji se ďábelským smíchem a těšim se.

Druhý červenec

Mít zrzavý vlasy je skvělej pocit.

První červenec

Já nevim, proč je mi smutno, ale mám to o narozeninách asi pokaždý.

Třicátý červen

Ludmila, Ludmila, Ludmila, Vobezdud, Ludmila, Terky rozlučka, Nácek, půlnoc, moje narozeniny, Anna.

Dvacátý devátý červen

Ráno oběd u Anny, poté sonety - včera jsem o nich nevěděla nic, dnes jsem o nich napsala osm normostran - co by člověk neudělal z křesťanské lásky!

Červen dvacet osum

Končerto grando, šejkspírovy sonety (z duše je nenávidim), lezení na střechu a Annou a Matějem, spaní u Anny...až na mluvení s Rybou, které bylo velice intelektuálně přínosné, obyřčejnej večer, a taky mi Anna s Adamem na zastávce, když jsme čekali na nočku, řekli, že i kdybych měla do těch Benátek jenom na cestu, že tam už se o mě postarají - miluju je všechny, svý kamarády.

Dvacátý sedmý červen

Karaoke, pane bože, já byla na karaoke, co to se mnou je!

Dvacátý šestý červen

Oslava s o něco jinejma lidma než jindy a mrzí mne, že to tak je, ale láska není utkvělý čtverohran, ona je pohyblivý mnohostěn /Diviš/, mrzí mne to, to zas jo, a po těch slovech zůstane pachuť v puse, ale jsou věci, který se jinak udělat nedají.

Dvacátého pátého června

Celej den práce (nesnáším teď ekology ještě víc než dřív, a o dost opodstatněněji), můj bratr chválí oběd, co jsem uvařila, a večer mě napadá, že Hery Potr mi připomíná Matěje, což už je jednoznačně příznak choré mysli, ale co, s tím se taky dá žít.

Červen dvacet čtyři

Ráno cestou z otcova bytu definitivní rozhodnutí, co se týče Samuela, večer maturitní večírek a dvouhodinovej rozhovor s mojí už bývalou profesorkou filozofie Danielou, ve čtyři ráno samozřejmě zas u Nácka a pak k Anně domů a naše rozhovory o tom, že nás tenhle poloalkoholickej život začíná unavovat.

Dvacátý třetí červen

Přijel Matěj, ó jé, krásná Vltava, krásný slunko, krásný levný víno, krásný rozhovory, večer koncert a moje opilá upřímnost se aspoň jednou prokázala jako praktická.

Dvacátýdruhý červen

Kocovina smíšená s prací a rodinnou večeří v hospodě (jinde už se s otcem prakticky nescházíme).

Dvacátýho prvního června

ten den začal nejhůř jak mohl (zařizování věcí a jedna za druhou takový ty ubíjející maličkosti), skončil ale pěkně, odpoledne s Annou a večer s Jakubem u Vltavy u mnicha, ke svým hříchům připočítávám krádež - v Dobré Trafice na Újezdě jsem odcizila hračku pro děti, aby měl squat také nějakou výzdobu.

Dvacátý červen

Nojo, maturitní vysvědčení, čerttovem, nálada akorát na to zmizet od lidí a někam zalízt, vimjáproč, nakonec jsem učila Ludmilu behaviorální psychologii a pak domov, oběd, Harry Potter (ten mi zachraňuje život kontinuálně už nevim jak dlouho, nebejt něj, tak ani neodmaturuju, ani se nedostanu na vješku).

Červen devatenáct

Druhá premiéra se taky jakžtakž povedla, ale ten den byl něčim divnej, pámbů ví čim, a sny, co se mi pak zdály, mi vážně nepřidaly.

Osmnáctý červen

Háj fájf, premiéra se povedla, áftrpárty taky, mám práci na prázdniny (aspoň nějakou), nejspíš mi vyjde knížka atakdále atakdále, vypadá to, že můj život začal z ničeho nic fungovat, čekám, až zas přestane (a hrozně nechci, aby se to stalo).

Sedumnáctý červen

Ranní probuzení kdesi na Břevnově, šest hodin zkoušet je smrt, popíjení na zábradlí s Filipem, jediným člověkem, který mluví víc než já, je inspirativní - vznikly zajímavé teorie o tom, jakými způsoby spolu mohou dva takto upovídaní lidé mluvit, aby neustále neměli touhu skočit tomu druhému do řeči a říci vlastní historku.

Červen šestnáct

Když je stávka, co dělat jinýho, než nocovat před ní v Praze, nejezdit domů, celej den se flákat všude možně, a další večer si pro jistotu nocování mimo domov zopakovat, protože komu by se tam chtělo jezdit - cestou na Malovanku, kolem jedný hodiny ranní, jsme vlezli do luxusního hotelu Pyramida s lahví levného vína v ruce, vyjeli jsme výtahem do devátého patra a tam si dali rituální cigaretu (byl tam popelník).

Patnáctý červen

Ode dneška v podstatě potvrzená budoucí studentka filosofie a religionistiky na FFUK se rozhodla zaloužit kroužek mladého jasnovidce, přehodnotit svůj postoj k životu a přestat tolik chlastat - i když, ten večer byl vážně dobrej.

Čtrnáctej červen

Fajn, FAJN, zejtra přijímačky a já jsem pořád neschopná dočíst Kanta, a taky mě dnes napadlo, že jsem vlastně tehdy v prosinci říkala, že si chci pořídit wintertime love - až teď mi došlo, jak se mi to vlastně krutě splnilo; ach bože, chci už přestat bejt takhle pitomě jasnovidná, poslední dobou se mi to stává furt a je to divný.

Třináctý červen

Ve čtyři ráno mě budí Ludmila s mou matkou, co pouští na plný pecky Vypsanou fixu, neb když jsem šla spát, pro jistotu mi ještě vypily šampaňský určený na oslavu mejch maturit a přijímaček; další pozitivní je, že na starořečtinu a latinu jsem přijatá stoprocentně, takže školu mám, večerní premiéra dopadla dobře a posezení po ní se zase zvrhlo v nějakou já-Samuel akci, dnešní kocovina mi s Kantem asi nepomůže, bude ale muset, mrcha jedna, však já ji už nějak donutim.

Dvanáctý červen

A přijela Ludmila, zřítelnice mého oka!

Jedenáctý červen

Hume, Nietzsche, Horyna, Platón, když už to nesnesu, tak Harry Potter.

Desátý červen

Osumdesátpětkrát hurá, první kolo úspěšně za mnou - se 42 body z 50, na filozofii to znamená v pořadí 10., na religionistice 2. (religionisti jsou blbější, z toho vyplývá, tedy mám větší šanci se k nim dostat), druhý kolo kvůli pitomý stávce přesouvaj na úterý/středa, mám víkend na to dočíst božského Immanuela (kterýho už upřímně nesnášim, s těma jeho kategorickejma imperativama), a asi pět další knížek, jestli se budu takhle přežírat čokoládou jako dneska, tak to dočíst fakt nezvládnu, a ještě mi na poliklinice řekli, že mám čistý rentgen plic, což se na jednu stranu dalo čekat, ale na druhou stranu, člověka to vždycky potěší.

Devátý červen

Tadyta eskapáda s hledánim důvodu toho,proč mám ukazatel zánětu v těle 48, když je norma 5 a nic mě nebolí, mě už přestává bavit, vážně, ale aspoň mě pustili na přijímačky, na nich jsem se vážně docela pobavila (na latinu choděj, proboha, strašně divný lidi, upřímně doufám, že tam nebudu muset jít, na starořečtině už je to lepší, tam dokonce byli jeden až dva ucházející muži).

Osmý červen

Už bych chtěla zas jít ven, je blbý, když jediná zástupná činnost, kterou se člověk může zabejvat místo připravování se na přijímačky, je přemejšlení o tom, co má vlastně za nemoc (a to nomálně nejsem hypochondr, spíš naopak) nebo čtení fantasy (stydim se za sebe; a mimochodem, dnes mi Jenda sdělil, že je přenašečem streptokoka, takže je mi s osumdesátiprocentní pravděpodobností jasný, co mi řeknou zejtřejší výsledky testů, bože, chci bejt už zas normální a lítat po světě, esterko, buď ráda, za to, co máš, děti v Africe maj AIDS, mami, já vim, já kurva nesnižuju jejich nemoci, akorát nejsem dítě v africe, rozuměj).

Červen sedum

Doktorka se podle mé prý ultravysoké sedimentace rozhodla, že něčím trpím; strávila jsem tedy na poliklinice Modřany čtyři hodiny, za něž se různí lékaři snažili dopátrat, čím - bezvýsledně; problém je v tom, že mě kvůli tomu nechce pustit k přijímačkám a taky že jdu zítra na testy - a jestli (ta pravděpodobnost je menší než nulová, ale znám svý štěstí), jestli se zjistí, že mám počtvrté infekční mononukleózu, nemoc, kterou lze mít pouze dvakrát v životě, jdu se zabít, rovnou a bez průtahů.

šestej červen

Den do počtu.

Pátý červen

Zas houpačka, poněkolikátý jsem změnila svůj připravovanej seznam četby a začínám mít zas pocit, že by mě tam vzít mohli; na druhou stranu ale bude zábava, až zjistim, že mě nevzali ani do druhýho kola a já se budu muset spokojit s latinou a řečtinou (tam mě snad probůh vezmou) a moje matka si ukouše uši, protože mě bude muset učit - hoho + je to dnes přesně rok co se známe se Samuelem a já mám pocit, jako by to bylo vážně mnohem dýl.

Čtvrtej červen

Marii je dnes dvacet, já to nechápu, tak radši piji mnoho tekutin a polovinu dne spim a druhou polovinu čtu Heryho Potra po ixtý (proč já to dělám, takovou sračku), blbý nemoci, za který si můžu sama.

Třetí červen

Cesta k doktorce a následný čekání u ní hodinu s horečkou se zdálo jako nepřežitelný, zvlášť když v tý pitomý televizi, co jí mají v čekárnách, pouštěli pořád jenom tuláčka lišku.

Druhý červen

Poslední kus matuirty; napráškovaná nedbám o zítřek a své zdraví; chůze podzemním Botičem a pění písní k tomu je inspirující; jo, celá ta společnost začíná bejt obskurní a není se čemu, divit, za to můžou ty pitomý vztahy, kdybychom žádný nevytvářeli, tak bychom se spolu teď my čtyři mohli bavit normálně - ale i tak je to zábavný; dlouhá noc na nábřeží, Žofíně, Kinskejch a zakončena ve squatu.

Prvního června

Napsala jsem do maturitní slohovky z angličtiny, že jsem si z internetu objednala mechanického koně, který měl ržát, avšak můj dovezený exemplář neržá a taky mi poprvý ujel poslední autobus do Točný a musela jsem vyhledat útočiště u Anny.

třicátýho prvního května

Vlastně se nic podstatnýho nestalo, ale i s tou maturitou to byl nakonec moc pěknej den.

Třicátý květen

Vzhledem k tomu, že maturitní generálku jsem psala opilá a dostala jsem velice slušný počet procent, mám pocit, že můj dnešní úžeh bude mít na zítřejší maturitu naostro nulový vliv.

Dvacet devět květen

Pod skleněným zvonem znovu, poněkolikátý - ta kniha mě neomrzí, co živa budu.

Dvacátý osmý květen

Od té doby, co v jednu ráno přijela nešťastná Ludmila, až do konce dne, kdy jsem utěšovala nešťastnou Annu, se něco stalo - je to mezník, svym způsobem; smutek hyne jenom větším smutkem, napsala má matka, a platí to i takhle - už nejsem na programu já, ale ostatní; ne, že bych byla spokojená, když se lidem, který mám nejradši, hroutěj jejich světy, ale to, že v tý chvíli můžu bejt s nima, můžu jim pomáhat, objímat je a vymejšlet více či méně vynalézavými způsoby, proč se to všecko časem zlepší, to je ten pravej smysl, to je důvod k žití, dlouho už - ale nějak jsem zapomínala si to uvědomovat.

Dvacátý sedmý květen

Plodný den - když sedim doma (stále s omezenou možností pohybu), občas si přečtu nějakou tu religionistickou pitomost a večer poslouchám matku čtoucí keltské pohádky a Munacharovi a Manacharovi, který mu snědl maliny do jedné a nakonec pukl, nemůže se mi dít nic zlýho.

Květen dvacátý šestý

Nemůžu chodit - nevadí; v deset večer zjistim, že nemám klíče od domu a sedim čtyřicet minut na lavičce a brečim, neschopna se pohnout, bez toho, abych cokoliv udělala; co ze mě bude?

Dvacátýpátý květen

Ráno roznášet s Ludmilou ádvojku po Praze je krásný; večer dovědět se, jak se má moje nejoblíbenější skupina lidí skvěle i beze mě už tak krásný neni; proč ty vztahy musej bejt taksložitý, proč se prostě nemůžem vídat všichni a smát se spolu, bez záští, nedořešenejch lásek, a proč jsem tim problémem já - začínám už mít potíže, když je se mnou někde víc než jeden člověk, max dva; já, ta nejspolečenštější osoba; je dobře, je asi jenom potřeba smířit se s tim, že přichází nějaký nový období; anebo naopak, říct si, že tohle je přechodnej stav a to předtim se aspoň trochu vrátí, i když, samozřejmě, s podstatnými obměnami.

Květen dvacetčtyři

Ludmila a zakončení u Tomáše; mám zvrhlý kamarády.

Květen třiadvacet

Ze včerejšího odpoledne mě vysvobodila Ludmila, z dnešního večera Prokop, s nímž jsme v parku a následně v Modřanském nonstopu náležitě oslavili jeho šestnáctiny a to, koho jsem tam potkala, že jsem ho po tolika letech poznala, a celý náš rozhovor, všechno to bylo absolutně mysteriózní, akorát mi to pořád leží v hlavě, těžkej kámen + jsem si ale zároveň uvědomila podstatnou věc - stála jsem v parku kdesi v Modřanech a s rozpřaženýma rukama křičela, že už ho nemiluju, a děkovala jsem skoro na kolenou Prokopovi, že mi pomohl si to uvědomit - sláva.

Dvacátý druhý květen

Přišlo hluchý prázdno s vidinou nulový budoucnosti. proležim čtyrměsíční prázdniny doma na Točný a budu se dívat do nebe a tiše si zpívat, jak jsem ztracená, víc než kdy jindy.

Květen dvacátý prvý

V noci ve squatu od tří do pěti řešení s M., abychom nakonec došli k tomu, co jsme věděli od začátku, že to není řešitelný problém; už začínám bejt jenom naštvaná; ráno a dopoledne Petřín, je dojemný, jak spolu všichni chceme bejt pořád, dokud ještě můžeme.

Dvacátý květen

Ráno rajská polívka z hrníčku ve squatu, Shine on you crazy diamond, a večer zase jeden z těch večerů, ozvláštněný naší profesorkou filozofie, která hrála fotbálek, ale odmítla pak podlízat stůl.

Devatenáctý květen

Ostřikovače, zapínající se v Riegrových sadech v jednu hodinu ranní, jsou čiré zlo, ale povídat si s těmi dívkami z mojí teď už bývalé třídy a zjištění, že o nich nic nevím, je velice přínosné, a noční jízda do našeho malostranskýho squatu taky.

Květen osumnáct

Odmaturováno a večer se všemi náležitostmi jako brečící záchvat, Ludmila, byt mého otce, můj otec, tuňákový salát, mnoho alkoholu, náhle přišedší Samuel, mý zapřisahání "vykašli se, prosím, na mě".

17.5.2011

ó jé, ó jé, ó jé, první část maturity za mnou ta horší), filozofie jedna, latina tři, což jsem čekala, "ester, nebuďte takovej kulomet", "ester, kulomet, ale spousta slepejch!" a podobně, eště zejtra a budu volná, ale volná na co a k čemu, to je ta otázka, co by mě zajímala!

Šestnáctej květen

Každýmu, kdo je den před maturitou, bych doporučila čtení Upanišad nebo Bhagavadhgíty, aspoň půl hodinu, neb u toho člověk prostě nemůže nebejt v klidu.

Květen patnáctý

Nechtěl, abych skočila do řeky, objal mě, aby mi v tom zabránil a najednou bylo všechno po dlouhý době v pořádku, aspoň na tu chvíli, mít aspoň někoho, komu na mně záleží; a Ludmila je dnes dospělá.

Květen čtrnáctý

Všechno jde pořád mimo mě; dělala jsem přijímačky a nic, fouknutí, pozorovat lidi je zábava - a pak jsem se jela seznámit se svou sestrou, ten den měl svůj smysl, a večer jsem - zase ubrečená - prosila Boha, aby mi pomohl a ejhle, zdál se mi docela nomální sen a M. v něm nebyl ani vteřinu.

Květen třináct

Jestli nevodmaturuju, dva viníci jsou jasný: alkohol (s nim kocoviny, samozřejmě) a každodenní sny o M.

Dvanáctý máj

Večírky pro horních deset tisíc mají svůj nepopsatelný půvab, zvlášť když tam člověk zůstane dlouho a stihne se krásně opít; každopádně bych potřebovala rodiče, co by mě netahali na párty o svaťáku, ale co, aspoň jsem otci promluvila důrazně do duše a byla poprvý v jeho novym bytě.

Květen jedenáct

Hokej, Anča Kafka, víno, roztomilej večer, akorát chyba - doufala sem, že když se opiju, tak se mi zas nebude nic zdát, jako ten den předtim; velká, velká chyba.

Jedenáctý květen

Panebože, už se mi úplně přestaly zdát normální sny, to nemůžu mít klid ani v noci, a ráno vstát, probudit se, umejt se, učit se, vyhejbat se učení, večer možná někam jít, ráno se budit s malou kocovinou, snažit se nemyslet na to, na co myslet nesmim, ale mý sny ten zákaz neakceptujou, do toho se v nich melou filozofové a zvláštnim způsobem postižená holčička Sydney, a taky Kačka, co řiká "co na něm pořád vidíš Ester, tak už na něj zapomeň" a pak to začnou řikat všichni a smát se, ach bože, chci už mít pokoj, jenom to.

Desátý květen

Vezmu si Jendu, on bude chodit do práce a já jenom vařit, uklízet a starat se o děti, bože, to bych vážně chtěla, emancipace nulová a noaco, tak chlastám i vo svaťáku.

A neni to jedno, jakej den a měsíc?

Dnes večer je k dispozici jenom pivo, co obaluje nervy, jak řiká máma, zůstává únava a taky marnost, když mi dojde, že jsem latinsky už skoro zapomněla a v úterý 17.5. v 9:15 musim nastoupit do místnosti a umět to perfektně.

Osmý máj

S filozofama se probouzim a usínám, v noci se mi zdá, že se Kant líbá s Leibnizem; občas si zpříjemnim večer vinnym střikem a detektivkou a napíšu si na zeď svýho pokoje něco strašně důležitýho, originálního a objevnýho, bez čeho bych určitě nemohla žít.

Sedmý květen

Byla jsem poprvý na svatbě - přestal jsem tě tři čtyři hledat.

Šestý květen

Vím že se budu až na to budu mít a končí mi dnes oupnkárd.

Pátý květen

Hele, nechte mě, jo, já sem smutná, já mám na všecko právo.

Máj čtvrtý

Jediný, co stojí za zmínku, je kocovina (i když, ta už ani ne), a opětovné koncepty nadreálna s Ludmilou ve Vranym.

Květen třetí

Na jedinou věc, na kterou jsem schopna plně soustředit, což je M., na tu mám zrovna myslet a soustředit se v podstatě zakázáno; alkohol mě provede až k maturitě.

Druhý květen

Už druhej večer u nás doma trávenej s mym bratrem, Samuelem a demižónem červenýho vína, nereálno dávno převážilo nad realitou.

První máj

Den zdaleka neskončil, ale stejně mám pocit, že se nezbavim pocitu zmarnění a lehce sladkobolný a kýčovitý nesmyslnosti všeho, češtinářek, co věděj všechno, šťastnejch lidí, rodiny, alkoholickejch kamarádů, mý idiocie a poblázněnosti, na který lpim víc než na čem jinym a vzpomínek na to, jaký byly doby před rokem.

Třicátý duben

Já, čarodějnice, ležim doma, smysly obestřeny nemocí a literární postavy se berou za ruce a tančí kolem mě obětní tance.

Daváctý devátý duben

Neumim nemít naděje.

Dvacátý osmýduben

Cocoman i Kary jsou namyšlení a bratři Sedláčkovi skvělí.

Duben dvacet sedm

Noc, kdy praskaly vztahy ve švech a s M. jsme si možná aspoň něco vyřešili - i když už neni co řešit, můžu mít vyšší sebevědomí, kluky zmlátili nějací idioti na Míráku a my jsme byli celou noc v hospodě a ráno šli na rovnou na snídani s naší profesorkou filosofie.

Šestadvacátý duben

Den plánovanej k učení, tim pádem celej den Trafika ("vypadáme jako chovanci Bohnic na srazu po dvaceti letech"), Samuel a jeho hrozně divný oči a nejistý úmysly i gesta a pozvání na konzert.

Duben dvacet pět

Sladkovský a Anča a pak Ludmila a moje moralizování a stejně za dlouhou dobu nejlepší večer; v úterý lehce opilá do školy.

Duben štyryadvacet

Kristus vstal z mrtvých a já jsem se večer s rodičema opila a kvůli nějakýmu blbýmu spouštěči jsem měkla třičtvrti hodiny záchvat pláče; potřebovala jsem ho.

Duben třiadvacet

Asi už přebytečný smutky, rozcházecí lavička na palačáku + já + David Hume+ cigarety (takhle se vyrovnávám s problémama) a pak dvě a půl hodiny v kostele, otcův křest a Kristus vstal z mrtvých, konečně, vstal pro mě a bude teď tady pořád.

Dvacátýdruhýduben

Je Velký Pátek, mý hříchy mě dostihly a křížová cesta byla hustá, a vždycky, když chci psát tomu jednomu, tak místo toho napíšu tomu druhýmu; jakžtakž to funguje.

Duben dvacátýprvý

Šílenců a rozbitejch lidí přibývá,tenhle duben je příšernej, minulej byl taky, je mi den ze dne o něco málo líp a aspoň mi dobře jde hrát rozervaná čtyrycetiletá alkoholická lesba, která neví, co se životem.

Dvacátýho dubna

Všechno se sere, ale lidi jsou aspoň občas hodný a v Lese nám dali drinky za polovic.

Duben devatenact

Snazim se znormalnet a chvili mi to i jde - ale kazdou chvili vypadky soustredeni a mucivy otazky, kam tak rychle zmizi ta blizkost, kam.

Osumnactej duben

Vagony mrtvejch deti v mym sesite se tam perou s mrtvejma smradlavejma holubama u Solcu v topeni a vsechno to zkrapi krev z my ruky, kam sem si vyrezala zidovskou hvezdu a hystericky se u toho smala.

------------------------------------

Zhroucenej svet vazne neni moc zabavnej; v nedeli sedumnactyho dubna jsem zesilela.

Šestnáct duben

Bože na nebesích takhle blbě mi snad z chlastu eště nebylo.

Duben patnáct.

Těžký existenciály uprostřed vesele se bavících lidí, bezdůvodná hádka s Ludmilou a pak už jenom k Náckovi, kde byl pláč, skřípění zubů, vodka, fernet, absinth, a nakonec milosrdné zapomnění.

Duben čtrnáctý

Stává se ze mě sentimentální blbka, naštěstí stále ještě surrealistická, skoro tak moc jako Ladič pian zemětřesení.

Středy třináctýho jsou pro mě nešťastný.

Chce se mi blinkat z počasí, maturity, ztracenýho mobilu, nedostatku jídla a formulářů na sčítání lidu.

Dvanáctej duben

Ludmila Samuel, země město, akorát místo trapnejch "jméno zvíře věc" - "alkohol, cigarety, hřích".

Jedenáctej duben

V deset ráno pijem bourbon a hrajem bang.

Duben deset

Nicnedělání následované příjezdem M., celá noc a ráno pak zas absurdní na kost, bože, absurdita, obskurnost, nikdy se těch dvou nezbavim, kromě toho začínám šílet a přivádim k šílenství i jeho a taky možná někoho z nás třeba neklasifikujou a nepoustí k maturitě, a vono je to stejně jedno.

Duben devátý

Bolí to - milión sáčků s prádlem naskládanejch v posteli, výplody chorý mysli, stěhování, "nemůžeš si s sebou vzít celej byt, kde jsou krámy od třech generací", bolí to, čekání na Dukelský, nakládání, bolí to, jak moc můžou bejt lidi (a příbuzný) šílený na to, aby ještě mohli "normálně žít" a neléčit se; večer Praha, Praha, Praha.

Duben osum

Těch deset minut by mi stačilo na celej tejden.

Sedmý duben

Pěstuju si pověst herečky, co nemůže podávat výkony bez alkoholu a cigaret a nevěřim lidem, když mi říkají, co jsem tvrdila před rokem a půl.

Šestý duben

Nemám ráda spavou nemoc a svou nejistotu.

Duben pátý

Bojim se svejch démonů, když se naplno projeví.

čtvrtej duben

Poslouchám výlevy lidský sebelítosti, dávám dobrý rady a inkasuju za to alkohol a cigarety, dělám to už celej minulej tejden, je to dobrej džob.

Třetí duben

Myslet celej den na jednoho člověka je vtipný a vlastně docela roztomilý a Phantom Menace je o něco menší sračka, než si ji pamatuju.

Apríl druhý

Svý podvědomí nesnášim ještě víc než kdy dřív, ale nedá se nic dělat, budu s ním muset začít komunikovat a vyjednávat - naproti tomu dny jako včera bych objala a dala bych jim obrovskou pusu.

První duben

Cestou domů jsem hodně moc přemýšlela a trochu plakala (ač vynuceně), nepomohlo mi, že jsem si myslela, že vypadám aspoň trochu jako femme fatale z nějaký noirovky.

Březen třicetjedna

První jarní krabicák a bezbřehá upřímnost k patnáctiletýmu Prokopovi.

Třicátý březen----

Šílenství ani absurdita nejsou vznešený, to se čekat dalo - u lásky by to ale člověk tak nějak nečekal, že bude stejně trapná jako všechno zbylý.

Březen dvacetdevět

"Děláš to špatně, Esterko" - máš pravdu, mámo, máš ji až otravně často (je mi mizerně).

Dvacátýhoosmýho března

První noc strávená na ulici - pochybuju že poslední; nabyla jsem z ní pár poznatků: 1) i když se vám chce už spát a kamarádce, u níž spíte, ještě ne, a i když vás dotyčná osoba eminentně sere, není dobrý nápad sebrat se a říct, že jdete spát na lavičku - nikdo vás nezastaví a neřekne "buď tu se mnou"; 2) na konci března je na lavičkách KURVA ZIMA; 3) Trasa dvaadvacítky, ať už noční nebo denní, je ideální na strávení noci - cesta Bílá Hora - Nádraží Hostivař je dlouhá, příjemná a ničím nerušená; 4) díky Bohu, že školy otvíraj tak brzo.

27. 3. dvatisícejedenáct

I live my life as if it's real; třeba někdy přestanu; srovnávala jsem dnes Platóna se Šejkspírem; je mi nějak blbě celej den - jedna nemoc plynule přešla v druhou, ále, to jsem vážně ráda, založila jsem si novej, supertajnej blog se supertajnou identitou a počítač mi už úplně přestal fungovat; kurvadrát, aspoň že včerejší Poletíme? byli dobrý.

Březen šestadvacátej

Bolest hlavy je stejná jako včera, ale už opodstatněná - po špatně a nudně začatym večeru (ne, dobře, Fantomas je fajn, ale furt je tu ta vidina víkendu JENOM s bratrem) naštěstí přijel Jakub, a ikdyž ho bolela hlava a fňukal, že se nezdrží, nakonec jsem se stihla parádně opít a zvládla jsem zabránit tomu, aby spal v helmě stormtroopera.

Dvacátejpátej březen

Začínám šílet z neustálý tepající bolesti hlavy a z představy toho, že potom, co jsem musela bejt doma celej tejden, tu budu muset bejt ještě celej víkend jenom s bratrem a vést domácnost pouze proto, že matka si odjela kamsi do Karviné dělat porotkyni v recitační soutěži; nebesa, nebesa, nebesa.

Dvacátý čtvrtý březen

Black Books a jídlo (chci bejt jako Bernard, samozřejmě, kdo by nechtěl), což mě donutilo k tomu, abych šla už večer ven, protože pohled na tolik alkoholu a cigaret, jako je tam, jsem nemohla snést bez toho, abych alespoň nějaké množství těchto škodlivin také nezkonzumovala.

Březen dvacettři

Nemoc,od neděle sem nepila,nekouřila,dnes čtyřhodinovej návrat krále (spešl prodloužená edice), stejskání si po starejch časech, vo kterejch vim, že byly vlastně hrozně na píču, přemejšlení vo zbytečnostech, nula vzdělávání se, nula intelektuality, mnoho jídla, pomalu zapomínám, že lidi existujou a představa, že se s nima budu muset bavit, je votravná, stejně ale zůstanu úplně stejná kráva, i když sem si dnes při tom pánovi prstenů řekla, že budu hrozně statečná a nikdy se nebudu bát, každopádně, hodila bych všecko do koše, je to moc namáhavý, lidi po tobě furt něco chtěj a ptaj se tě a chtěj něco řešit a ty se musíš chovat tak jak bys měla a ó jé, je to voser, ale bez nich by to nejspíš nešlo.

Březen dvaadvacet.

Zázvorovej čaj mi leze ušima i všudy jinudy, ale nějak extra nepomáhá, kolem dvd přehrávače se kupěj prázdný talíře vod jídla, dnes nepřemejšlim, možná jenom o tom, jestli jsem vážně tak rapidně zblbla, jak mi včera (nebo už to bylo dnes v noci?) velice netaktně napsal Samuel.

První jarní den, myslim

Cítím již na patře sám samet samoty, ne, nemám ráda Ortena, mám ráda Hm.., necítim tam samet samoty, ale zázvorovej čaj a rýmu, uspořádala jsem si dnes konečně básně, třeba i budu schopna s tim něco dělat dál, a morální poučka nakonec, mít v rodině bezdomovce neni sranda, věřte mi, a taky mi věřte, že nejsem žádnej dementní intelektuál, protože mám nudli u nosu a ne jenom proto, nejlepší sou Watchmeni, Star Wars, Sedum statečnejch a Červenej trpaslík, bohajeho, že já někdy koukala na něco jinýho.

Dvacátej březen

Čtení si starejch sešitů je kouzelný a občas trochu bolestný, divim se, jak rychle na věci zapomínám, nebo ne přímo na ně, ale spíš na jejich tehdejší intenzitu; na jedný stránce neni nic jinýho než věta "A když Ludmila odjela, rozpršelo se"; venku pršelo chvíli, ale v její duši a možná i v našich tak strašně, strašně dlouho.

Devatenáctej březen

Teď sem vopilá; a je mi jedno co bylo dřív; je mi jedno co bude pozdějc; jsem zas u L., která spí, jsem immaterial /piráti z karibiku/, a I will become immaterial, kurva vůbec mi to nevadí, oslavy dvacetin, na něž píšu infantilní růžová přáníčka, jsou fajn (třeba jsme my dva sourozenci, jak mi M. před dvěma dnama napsal; bylo by to komické).

Březen osmnáct

Návštěva hřbitova, u všech hrobů se Eliška chce modlit jenom "andělíčku můj strážníčku", je roztomilá, prší, L. a já bychom byly relativně dobrý matky, snad, pak vlak do Prahy, bylo to skvělý, možná měla L. divný nálady, ale to už mi snad dávno nevadí, když ji vidim, pořád musim myslet na to, jak jsem sobecká a začínám se nesnášet, ale to je jenom dobře; když jsem přijela do Prahy, chtěla jsem jet domů, ale nakonec jsem šla do hospody a skončila jsem zas u L., "takhle se z Moravy domů nejezdí, Ester" - půlnoční zpráva od maminky, když jsem jí oznamovala, že nedorazim.

Březen sedmnáctý

Hned jak jsem se probudila, napsala jsem Vojtěchovi k narozeninám (mejm kamarádům začíná bejt dvacet - příšerný), pak bolehlav půlku dne a večer se na nás přijela podívat Bára ze Šumperka, takže zas Ponorka, tentokrát i s marihuanou, kterou normálně nekonzumuji, ale s L. cokoliv.

Šestnáctý březen

Olomouc, pořád dokola Olomouc, výstava baroka, z jejíhož šerosvitu mě začly bolet oči, večer koncert Priessnitz i s dospělou Lídou a skončily jsme ve Vertigu v půl třetí ráno, u tebe teplo je.

Březen patnáctý

Výprava začala, Olomouc už čekala, Eliška je zas o rok starší, Ponorka pořád stejně skvělá, akorát L. byla unavená, tak jsme šly brzo domů.

Březen č. 14

Jsem nemožná, neschopná, a náladama zmítaná neuvěřitelnym způsobem, pět minut chci vraždit celej svět, pět minut se zabít, pět minut jsem šíleně štastná a zbytek dne mimo, ach jo, co třeba naučit se žít v realitě a při vážnejch neironickejch konverzacích neutíkat do svýho vlastního světa v mý hlavě, kde nejsou lidi, ke kterejm bych musela bejt ohleduplná, a nekrčit ramenama a neřikat jenom "nevim" a "no prostě.." a "jako totiž..", co na to řikáš, Esterko, všechny tvoje zbylý já totiž souhlasej s tim, že je to dobrej nápad, přímo skvělej, tak co ty na to, hm?

Třináctej březen

Ten den byl divnej, maniodepresivní obraty o stoosumdesát stupňů během pěti minut a podobně (myslim, že je to hormónama, ale stejně mě to štve a vždycky si řeknu, že jsem úplně blbá a neschopná ovládat svý nálady), pak relativně roztomilá King's speech (to už to začínalo bejt fajn), a završení s A. E., s vínem a hudbou u mě doma, to už bylo skvělý - na to, jak jsme se často vídaly o prázdninách a na to, že spolu chodíme do třídy, máme teď hrozně málo času pořádně si povídat o samotě.

Dvanáctej březen

Vážim o tři kila víc než Matěj.

Jedenáctý březen

Přišla k nám, úžasňačka, v půl devátý večer a hrozně dlouho bušila, byla bez bot, jela v ponožkách celou Prahou - dala jsem jí teplou peřinu, napojila a nakrmila.

Desátý březen

Opravdu jsem ve svym volnym čase byla v knihovně a nešla se opít; z naší původně vážné hry se přes komedii pomalu stává absurdní drama; chovala jsem se jako poslušná pravěká žena a nesla muži maso; cestou jsem ztratila Ucho - doufám, že ho někdo půjde vrátit.

Březen devátý

Budu-li si takto radikální zásahy do současného sestřihu dělat častěji, brzy mi na hlavě nezbyde nic (jinak, pátá hodina ranní a jí příslušný hodinový rozhovor o zambech a jejich využití v lidské společnosti může být silně přínosná); a taky je popeleční středa, byla jsem na mši, kde mi bylo řečeno, abych činila pokání a věřila evangeliu - budu se snažit o obojí.

Osmej březen

Tak trochu nezvládnutej den, nula seminářů, nula keramiky, alkohol už od jedné hodiny odpolední, završení zahájenim Jednoho světa (filmy vo sportujících seniorech jsou relativně kůl) a mym náhlym amokem strachu z množství lidí, zas občerstvení zadarmo, přelejvání vína do termosky a pak už jenom čajovna.

Sedmý březen

Židovsko-křesťanský dialog možná sice nemá smysl ani budoucnost, k čemuž se kloní rabín Sidon, má zato však při sobě užitečné občerstvení zadarmo.

Šestý březen

Kocovina léčená kolou, popkornem a True Grit, večerní trafika, zamýšlení nad pointami mých literárních pitomostí.

Pátýho března

Den nijakej, ale večer jeden z mála, co byl něčim novej, a taky skvělej - a mý chyby se prostě nezměněj, čim jsem vopilejší, tim víc egoistická, ale stejně doufám, Ludmilo, žbmlncž.

Březen čtvrtý

Nicnedělání, spaní, už zas P. D. Jamesová a David Copperfield, přece se po mně nemůže chtít, když skoro celej tejden chodim do školy, abych tam byla i v pátek!

Třetí březen

Hraje se mnou hru - provokuje a zkouší mě, kdy už konečně začnu reagovat citově, jako děvče - nemá šanci vyhrát (a ten film bychom vážně natočit mohli).

Druhý březen

Typický Vraný nad Vltavou, typická čajovna, typizovaný dny, který jsou stejně dobrý jako kdykoliv předtim.

První březen (třeba už bude jaro)

Základní pravidlo je, že na starý vyumělkovaný český filmy (30-50. léta) se dá koukat v množství max. jeden týdně, neb jinak jsou neúnosné, no, plánovala jsem domů přijet brzo, aspoň že jsem přijela a vymýšlela s Jakubem, Annou a Matějem plán, jak hledat ve škole ropu, taky jsem během dne zjistila, že už nechci pracovat v květinářství, stanu se místo toho převozníkem, to je mnohem lukrativnější a pohádkovější.

Únor poslední.

"Pudem po filmu na jedno víno" a vagón ve tři ráno, když tam zůstanete jako poslední a dovolej vám pouštět si, co chete, je skvělej a úplně jinej než ten obyčejnej vagón, dělim svůj volnej čas mezi L. a M. (L. vyrobila nádhernej hvězdohled, do kterýho jsem zasněně koukala do tý doby, kdy bylo venku světlo, protože pak už to nešlo), občas zajedu domů a nic moc mi nechybí.

Dvacet sedum únor

Poprvý si připadám, že jsem aspoň zkoušela dělat něco pro přípravu na vysokou školu a ač o tom otec nevěděl, stejně mi večer přivezl bomboniéru a voňavku.

Dvacátý šestý únor

Zapomněla jsem na Matějův čtvrteční svátek, radila jsem otci, jak má žít, dozvěděla jsem se, co jsem tvrdila při své pondělní intoxikaci (já jsem svý podvědomí nikdy neměla ráda - teď mu vyhlašuju válku), dostala jsem květinu, cestou domů jsem v autobuse hrála divnou eye-contactovou hru s jednim klukem, co bydlí u nás na vesnici, ale nikdy jsem s nim nemluvila, celej večer jsem byla veselá a spokojená, akorát jsem kňučela, že už pět dnů jsem neviděla L.

Dvacátý pátý únor

Žižkovská noc nakonec může bejt kouzelná, i když si socijální krypl nechá doma mobil a chodí si sám po Žižkově; štve mě, že se s nějakejma lidma, ač cokoliv se mezi náma odehrálo, bylo dávno, pořád ještě nemůžu bavit normálně.

Únor dvacetčtyři

Nechám si na čelo vytetovat nápis "líbim se matfyzákům a všem přiskřípnutejm sociálně nevyvinutejm intelektuálům".

Dvacátejtřetí únor

Né, já nejsem socijální krypl, jenom do přihlášky na VŠ píšu místo čísla domu číslo autobusu, co k nám jezdí.

Únor dvacátýdruhý

Kocoviny, pocity viny, P. D. Jamesová, hermelíny.

Únor dvacet jedna

A když už prostě vůbec nevim, jak si připadat, pro jistotu je nejlepší se opít.

Dvácátej tamten druhej měsíc

Kocovina, nevyspání, stroj na uklízení, je mi blbě z mý neohleduplnosti, a zároveň mi na ní ani trochu nezáleží, pořád sou eště chvíle, kdy bych to všechno nejradši smazala a začla úplně vod znova anebo radši vůbec.

Devatenáctý únor.

Až budu velká, budu prodavačka v květinářství, pánové mne budou vzletně oslovovat květinko Ester, když jim budu prodávat tři tulipány za cenu jednoho a radit jim, kterou květinou usmířit dívku, a po nocích budem s L. pít v našem společnym bytě víno za 41 kč a zelenej čaj s citrónem a ptát se jedna druhý "Znáš dálku?", a je dost jasný, co obě odpovíme.

Osmnáctý únor

Áftr začala nejdementněji, jak mohla, to co řikal Seneca o vysokejch očekáváních je sice jasná věc, ale na tohle se to hodilo až moc; naštěstí Vagón a Nácek nezklamou nikdy nikoho a nakonec jsem jela v těch devět domů ráno sice znavena na nejvyšší míru, ale též spokojena skoro stejně, ach jo, čim jsem si zasloužila to, co mám, pořád tomu nerozumim.

Únor sedmnáct

Maturitní plesy mě fakt nebavěj, ale ten náš byl, i přes mý počáteční znechucení, vážně dobrej, projev mi všichni chválili, šaty taky, nakonec bylo všecko v pohodě a začít si tykat se čtyřicetiletým školním kaplanem, který vyjadřuje lítost, že se se mnou nesetkal dříve, je taky přínosný.

Šestnáctý únor

Prázdnej den, až na ty čajovnový dvě hodiny, nebo kolik času jsem tam strávila (poprvý jsem vařila čaj, jsem na sebe patřičně pyšna).

Únor patnáct

Prvně to vypadalo jako nádhernej den, Romance pro křídlovku je skvělá, kvalita pak rapidně sestoupila (můžeš si za všecko sama, káčo pitomá), aby se nakonec stejně rapidně zvedla na Vepřovejch Kometách za dvacku a pak zas u Lídy, tam vedou všechny cesty.

Čtrnáctý únor

Dneškem počínaje následuje šílenej tejden plnej nestíhání, zařizování, řešení, sesypávání se, ale ty tři hodiny na vyplnění přihlášek na vejšku a opití se whisky jsem si ušetřila.

Třináctý únor

Otci je padesát; prapodivný - včerejšek se změnil v dnešek úplně nepozorovaně, ráno se mi Matěj půl hodiny vydržel smát, že maturuju z latiny, u Lídy jsem uklidila a plán na zimu je jasnej, jestli spolu nebudem bydlet, tak sme vobě lůzři; teď už mě čeká jenom kino s bratrem a plno popkornu a koly, ach konzume, občas tě vážně miluju.

Dvanáctej únor

Lída, pak moc lidí,prej se výborně vyznám ve vztazích druhejch, ale v těch svejch ne, dohoda pro příští časy o řešení za střízliva, dalších moc lidí, už jenom odděluju čárkama, protože vymejšlet spojky je bože tak složitý, do pěti ráno alkohol a pak už zas jenom Lída.

Jedenáctý únor

Dnešní den sice neni zdaleka u konce, ale věta : v hlavě ti podvědomě kvetou hvězdy vědomí, že je stejně to nejdůležitější, co mi zůstane.

Desátý únor

DAMU přijímá špatný lidi, ale ty neúspěšný se pak choděj opít se mnou, což je taky výhra, věřte, taky jsem přemejšlela o tom, jak někoho můžou nezajmat lid a že sem asi hodně po Viole; mimochodem, můj otec je horší než já (a tvůj přítel lepší).

Devátý únor

Prášky proti životu a maturitní otázky z latiny.

Únor osmý

Nakupování šatů tejden před plesem je zlo, zlo, zlo.

Sedmej únor

Bolí mě duše a srdce a dáseň, asi tak bych to dneska shrnula.

Únor šestý

Ludmila je bohyně (vim to už dlouho, to sice jo, ale stejně mám potřebu to vopakovat furt dokola).

Pátý únor

Opakovat starý, prázdninový obyčeje je vždycky příjemný - včerejší sešn s Annou oficiálně zahajuji jaro.

Čtvrtý únor

Děti i dospělí, dávejte si, prosím, pozor na ledovku (mám na týden jednorukou matku).

Únor třetí

Je to zvláštní, ale tentokrát jsem asi vážně zamilovaná do skutečnosti.

únor dvě

A stejně mám hrozně ráda spát v obejvacim pokoji za dne a nechat si do polosnů prolínat lidi, který si kolem mě povídaj.

První únor

Přece jenom jsem na ta data poněkud sentimentální, ale na druhou stranu, jediný, na co se můžu takhle koukat, když jsem nemocná, jsou filmy o prchajících kriminálnících (a ne, tu prapodivnost Shawshank Redemption nemyslim); a jo, myslim, že tenhle den je dobrej na zrušení fejzbůku.

Leden jednatřicátý, poslední tedy

Zejtra je to měsíc a uklidňující léky na kašel mě uměj zfetovat líp než jiný drogy.

Leden třicátý

Vesnický kostely jsou hrozně zvláštní a moje začínající tuberkulóza taky.

Dvacátýdevátý leden

Jestli nevíte, jak se vaří Shepherd's pie a že se z Terezína do Choustníka jde přes kopec jménem "Můj", a že Fanda s Vencou z Choustníka sou bratři z mokrý čtvrti, ale rádi zvou sličné slečny na panáky, tak ste ztracený v celym tomhle světě.

Leden dvacet osum

Každodenní kocoviny jsou ten správnej termín a konečně Terezín, Terezín s Ludmilou a její famýlijí, kdy jsme po iks hodinách v hospodě a iks rozhovorech vo iks věcech běželi tim sněhem přes bílý pole, křičeli a doběhli až ke kříži uprostřed polí, kde jsme se nahlas modlili o půlnoci otčenáš - pocit šílenýho štěstí z toho všeho neni popsatelnej, protože křičení v polích a koukání na nedozírný hvězdy a alkohol a Ludmila a její bratr a Bůh...to nejsou věci přenosný z člověka na člověka.

Dvacátý sedmý leden

Kamarádka kocovina, "dnes už se konečně vyspim" - hurá kalba v Újezdě nad Lesy svolávaná v jedenáct večer; "půjdem zejtra na nultou do školy, jo?"

Dvacátý šestý leden

Píšou se nadreálný a podreálný koncepty ve Vranym nad Vltavou, pak vlak do Prahy a "zdržím se jenom na chvíli", což skončilo mnohem větším množstvím alkoholu a spaním mimo domov.

Leden dvacet pět

Another Year - je divný vidět ve filmu, jak bude jedna z vašich kamarádek možná vypadat za pětatřicet let.

Leden čtyřiadvacátý

Osum a půl, kdo je hezčí, Mastroiani nebo Cardinale?

Leden třiadvacátý

Atonement, Pokání, nevim, jak mi částečně romantická a hrozně vykounstruovaná věc dokáže zůstat tak dlouho v hlavě, ale nevadí, nemoc a příjemnej pocit, že nemusim dělat vůbec, vůbec, vůbec nic.

Leden dvacátý druhý

Bejt celej den jenom sama doma, pít čaj a dívat se na Petrolejový lampy (a srovnávat se se Štěpou, samozřejmě..), spát a večer jít zapít Kaččin odjezd...zní to ideálně a je to ideální.

Dvacetjedna leden

Finální dokončení jakejchkoli školních povinností (díkybohu), pak promítání filmů, co měli kluci na přijímačky, který mě donutilo k tomu, abych se rozhodla taky už konečně něco dělat, a večer...no, večer zas čpěl separujícim se duchem v čajovně s Matějem, müllerem a šíšou.

Dvacátý leden

Dny bez alkoholu, bez školy a tak (ale proč ne žejo).

Leden devatenáctý

Po dlouhý, dlouhý době koncert bez malejch křičících/blijících dětí - radost (Ludmilina slivovice je myslim koncentrovaný zlo).

Leden osmnáctý

Pořád jenom škola, škola, škola, ať už je příští tejden, prosím - filozofie mi leze ušima i všema zbylejma otvorama.

Leden sedmnáctý

Školka je pro mě přirozený prostředí, ikdyž v ní nejsou žádný avízovaný postižený děti; a vítězství mého ducha nad bytí a bytností podle Tomáše bylo též balzámem na duši!

Leden číslo šestnáct

Člověk by neměl předbíhat, říká se, ale pochybuju, že by se dnes kromě jídla a odkládání učení dělo ještě něco převratnýho, nebo vůbec něco.

Leden patnáctý

Šedesát stránek dekárta za den neni fyziologický množství.

Čtrnáctý leden

Někde se vznášim.

Leden třináctý.

školu si nepamatuju,dvouhodinový přepisování sešitů pro nepříčetnou bláznivou sexuálně nevybitou pizdu a nacvičování érobik sestavy na patnáctiny jo - a to jsem dneska nic nepila.

Dvanáctý leden

Takový ty dny do počtu; dá se umřít na kocovinu?

Leden číslo jedenáct.

Nemám se dnes vdávat, řekla mi Kateřina, je to sice magické datum, ale přední čeští numerologové to nedoporučují; hurá akce a viděla jsem konečně Mariinu kočku - a na závěr chci vědět jednu věc - proč, když se na keramice rozhodnu, že vytvořím alegorii Naděje, tak mi z toho vyjde žena s chapadly a očima na stopkách, které leze do pusy had?

Desátý leden.

Škola, dnes celá, kupodivu; vaření s Lídou, což by měl bejt další školní předmět; seminář z řečtiny a pořád ještě zvláštní pocit, že najednou v nějakym novym jazyce nejsem nejlepší; nemám ráda génie, myslim - potom ale pár hodin s Matějem a svět je v pořádku, všichni jsme v pořádku, víno je v pořádku, hlas musí bejt v pořádku, jo, hlas musí bejt v pořádku...

Devátý leden

Tak jo, pořád jsem to napsání příspěvku nějak odkládala,ale vypadá to, že už se asi nic nestane, po dlouhý době celej den doma a chovám se jako kočkovitá šelma - polovinu dne prospím u topení a budím se jenom, když chci zamňoukat o něco k jídlu (bratříček koupil skvělý tiramisu).

Osmýho ledna

Den otevřených dveří FFUK, religionistika je fajn, Slanislav Rubáš dement,augustiniáni ok, bosí i obutí, na slovesa nemám sílu, když už mi Matěj půjčuje Ipod, tak mě má možná vážně rád; cestou domů se mi přihodilo něco s kotníkem.

Sedmej leden

Na začátku dne částečný řešení částečnejch problémů; potom čajovna (už jsem je začala mít ráda i ve dne) a nakonec koncert a uvědomění si, že když jsem s ní, vim, že je to přesně to správný místo, kde mám bejt (když se vo ní vopírám, její myšlenky mi částečně tečou do hlavy - nebojim se jich).

šestý leden aneb tři králové volají do dáli

Bytí a bytnost jsou obludy nekonečných rozměrů, hlavně články o nich, na druhou stranu, zachránila jsem dnes jednu divadelní hru - tak mě teď napadá, že v každym dnu musim mít něco dobrýho a něco špatnýho, dá-li se použít těchto pojmů.

Pátý leden

Tentokrát mi nevadí být brabec v hrsti; a ve Vranym nad Vltavou plánovaný moje a Ludmilino nakladatelství je jeden z mejch lepších nápadů.

4. 1. 2011

Za to, že jsem se dosud nezbláznila, vděčím nevím čemu, ale rozhodně tomu děkuji - obskurnost této noci stoupla do neměřitelných hodnot a nakonec se snad k dobrýmu obrátila.

Třetí leden

Noční jízda do Újezda nad lesy s "Lásko zavři se do pokoje" byla jedna z věcí, který jsem vážně měla udělat, ranní návrat do ústavu pro duševně nemocný se sice nepovedl, s šílenou kocovinou se ale stejně nedá udělat nic lepšího než zatáhnout němčinu a jít si sednout někam na zelenej čaj.

Druhej leden

Komplikace a Svijany občas nejsou nejhorší začátek, ale pocit viny jo.

První leden

Prosím, prosím, ať to takhle zůstane co nejdýl.