Březen dvacettři

Nemoc,od neděle sem nepila,nekouřila,dnes čtyřhodinovej návrat krále (spešl prodloužená edice), stejskání si po starejch časech, vo kterejch vim, že byly vlastně hrozně na píču, přemejšlení vo zbytečnostech, nula vzdělávání se, nula intelektuality, mnoho jídla, pomalu zapomínám, že lidi existujou a představa, že se s nima budu muset bavit, je votravná, stejně ale zůstanu úplně stejná kráva, i když sem si dnes při tom pánovi prstenů řekla, že budu hrozně statečná a nikdy se nebudu bát, každopádně, hodila bych všecko do koše, je to moc namáhavý, lidi po tobě furt něco chtěj a ptaj se tě a chtěj něco řešit a ty se musíš chovat tak jak bys měla a ó jé, je to voser, ale bez nich by to nejspíš nešlo.