Třináctej březen

Ten den byl divnej, maniodepresivní obraty o stoosumdesát stupňů během pěti minut a podobně (myslim, že je to hormónama, ale stejně mě to štve a vždycky si řeknu, že jsem úplně blbá a neschopná ovládat svý nálady), pak relativně roztomilá King's speech (to už to začínalo bejt fajn), a završení s A. E., s vínem a hudbou u mě doma, to už bylo skvělý - na to, jak jsme se často vídaly o prázdninách a na to, že spolu chodíme do třídy, máme teď hrozně málo času pořádně si povídat o samotě.