Dvacátej březen

Čtení si starejch sešitů je kouzelný a občas trochu bolestný, divim se, jak rychle na věci zapomínám, nebo ne přímo na ně, ale spíš na jejich tehdejší intenzitu; na jedný stránce neni nic jinýho než věta "A když Ludmila odjela, rozpršelo se"; venku pršelo chvíli, ale v její duši a možná i v našich tak strašně, strašně dlouho.