Dvacátý šestý únor

Zapomněla jsem na Matějův čtvrteční svátek, radila jsem otci, jak má žít, dozvěděla jsem se, co jsem tvrdila při své pondělní intoxikaci (já jsem svý podvědomí nikdy neměla ráda - teď mu vyhlašuju válku), dostala jsem květinu, cestou domů jsem v autobuse hrála divnou eye-contactovou hru s jednim klukem, co bydlí u nás na vesnici, ale nikdy jsem s nim nemluvila, celej večer jsem byla veselá a spokojená, akorát jsem kňučela, že už pět dnů jsem neviděla L.