Říjen dvacettři

Ráno probouzení zvonama z kostela, kde Samuel bydlí, evangeloíci se scházej na mši a já kvůli nim nemůžu spát, odpoledne unavený divadlo, derniéra, která nakonec skončila mnohem líp, než jsem si myslela (a poprvý se mi dobře povedlo zahrát zhulenou), líbilo se mi Jendovo povídání o uřezanejch končetinách na medicíně, co vypadaj buď jako kuře nebo jako tuňák Rio Mare, líbil se mi můj plán, že pojedu hned potom domů, a ještě víc se mi líbilo jeho porušení, které obsahovalo Prokopa, braníky a různá místa nábřeží.