Jedenáctý květen

Panebože, už se mi úplně přestaly zdát normální sny, to nemůžu mít klid ani v noci, a ráno vstát, probudit se, umejt se, učit se, vyhejbat se učení, večer možná někam jít, ráno se budit s malou kocovinou, snažit se nemyslet na to, na co myslet nesmim, ale mý sny ten zákaz neakceptujou, do toho se v nich melou filozofové a zvláštnim způsobem postižená holčička Sydney, a taky Kačka, co řiká "co na něm pořád vidíš Ester, tak už na něj zapomeň" a pak to začnou řikat všichni a smát se, ach bože, chci už mít pokoj, jenom to.