Den zdaleka neskončil, ale stejně mám pocit, že se nezbavim pocitu zmarnění a lehce sladkobolný a kýčovitý nesmyslnosti všeho, češtinářek, co věděj všechno, šťastnejch lidí, rodiny, alkoholickejch kamarádů, mý idiocie a poblázněnosti, na který lpim víc než na čem jinym a vzpomínek na to, jaký byly doby před rokem.
Žádné komentáře:
Okomentovat