Dvacátého pátého června

Celej den práce (nesnáším teď ekology ještě víc než dřív, a o dost opodstatněněji), můj bratr chválí oběd, co jsem uvařila, a večer mě napadá, že Hery Potr mi připomíná Matěje, což už je jednoznačně příznak choré mysli, ale co, s tím se taky dá žít.