Leden jednatřicátý, poslední tedy

Zejtra je to měsíc a uklidňující léky na kašel mě uměj zfetovat líp než jiný drogy.

Leden třicátý

Vesnický kostely jsou hrozně zvláštní a moje začínající tuberkulóza taky.

Dvacátýdevátý leden

Jestli nevíte, jak se vaří Shepherd's pie a že se z Terezína do Choustníka jde přes kopec jménem "Můj", a že Fanda s Vencou z Choustníka sou bratři z mokrý čtvrti, ale rádi zvou sličné slečny na panáky, tak ste ztracený v celym tomhle světě.

Leden dvacet osum

Každodenní kocoviny jsou ten správnej termín a konečně Terezín, Terezín s Ludmilou a její famýlijí, kdy jsme po iks hodinách v hospodě a iks rozhovorech vo iks věcech běželi tim sněhem přes bílý pole, křičeli a doběhli až ke kříži uprostřed polí, kde jsme se nahlas modlili o půlnoci otčenáš - pocit šílenýho štěstí z toho všeho neni popsatelnej, protože křičení v polích a koukání na nedozírný hvězdy a alkohol a Ludmila a její bratr a Bůh...to nejsou věci přenosný z člověka na člověka.

Dvacátý sedmý leden

Kamarádka kocovina, "dnes už se konečně vyspim" - hurá kalba v Újezdě nad Lesy svolávaná v jedenáct večer; "půjdem zejtra na nultou do školy, jo?"

Dvacátý šestý leden

Píšou se nadreálný a podreálný koncepty ve Vranym nad Vltavou, pak vlak do Prahy a "zdržím se jenom na chvíli", což skončilo mnohem větším množstvím alkoholu a spaním mimo domov.

Leden dvacet pět

Another Year - je divný vidět ve filmu, jak bude jedna z vašich kamarádek možná vypadat za pětatřicet let.

Leden čtyřiadvacátý

Osum a půl, kdo je hezčí, Mastroiani nebo Cardinale?

Leden třiadvacátý

Atonement, Pokání, nevim, jak mi částečně romantická a hrozně vykounstruovaná věc dokáže zůstat tak dlouho v hlavě, ale nevadí, nemoc a příjemnej pocit, že nemusim dělat vůbec, vůbec, vůbec nic.

Leden dvacátý druhý

Bejt celej den jenom sama doma, pít čaj a dívat se na Petrolejový lampy (a srovnávat se se Štěpou, samozřejmě..), spát a večer jít zapít Kaččin odjezd...zní to ideálně a je to ideální.

Dvacetjedna leden

Finální dokončení jakejchkoli školních povinností (díkybohu), pak promítání filmů, co měli kluci na přijímačky, který mě donutilo k tomu, abych se rozhodla taky už konečně něco dělat, a večer...no, večer zas čpěl separujícim se duchem v čajovně s Matějem, müllerem a šíšou.

Dvacátý leden

Dny bez alkoholu, bez školy a tak (ale proč ne žejo).

Leden devatenáctý

Po dlouhý, dlouhý době koncert bez malejch křičících/blijících dětí - radost (Ludmilina slivovice je myslim koncentrovaný zlo).

Leden osmnáctý

Pořád jenom škola, škola, škola, ať už je příští tejden, prosím - filozofie mi leze ušima i všema zbylejma otvorama.

Leden sedmnáctý

Školka je pro mě přirozený prostředí, ikdyž v ní nejsou žádný avízovaný postižený děti; a vítězství mého ducha nad bytí a bytností podle Tomáše bylo též balzámem na duši!

Leden číslo šestnáct

Člověk by neměl předbíhat, říká se, ale pochybuju, že by se dnes kromě jídla a odkládání učení dělo ještě něco převratnýho, nebo vůbec něco.

Leden patnáctý

Šedesát stránek dekárta za den neni fyziologický množství.

Čtrnáctý leden

Někde se vznášim.

Leden třináctý.

školu si nepamatuju,dvouhodinový přepisování sešitů pro nepříčetnou bláznivou sexuálně nevybitou pizdu a nacvičování érobik sestavy na patnáctiny jo - a to jsem dneska nic nepila.

Dvanáctý leden

Takový ty dny do počtu; dá se umřít na kocovinu?

Leden číslo jedenáct.

Nemám se dnes vdávat, řekla mi Kateřina, je to sice magické datum, ale přední čeští numerologové to nedoporučují; hurá akce a viděla jsem konečně Mariinu kočku - a na závěr chci vědět jednu věc - proč, když se na keramice rozhodnu, že vytvořím alegorii Naděje, tak mi z toho vyjde žena s chapadly a očima na stopkách, které leze do pusy had?

Desátý leden.

Škola, dnes celá, kupodivu; vaření s Lídou, což by měl bejt další školní předmět; seminář z řečtiny a pořád ještě zvláštní pocit, že najednou v nějakym novym jazyce nejsem nejlepší; nemám ráda génie, myslim - potom ale pár hodin s Matějem a svět je v pořádku, všichni jsme v pořádku, víno je v pořádku, hlas musí bejt v pořádku, jo, hlas musí bejt v pořádku...

Devátý leden

Tak jo, pořád jsem to napsání příspěvku nějak odkládala,ale vypadá to, že už se asi nic nestane, po dlouhý době celej den doma a chovám se jako kočkovitá šelma - polovinu dne prospím u topení a budím se jenom, když chci zamňoukat o něco k jídlu (bratříček koupil skvělý tiramisu).

Osmýho ledna

Den otevřených dveří FFUK, religionistika je fajn, Slanislav Rubáš dement,augustiniáni ok, bosí i obutí, na slovesa nemám sílu, když už mi Matěj půjčuje Ipod, tak mě má možná vážně rád; cestou domů se mi přihodilo něco s kotníkem.

Sedmej leden

Na začátku dne částečný řešení částečnejch problémů; potom čajovna (už jsem je začala mít ráda i ve dne) a nakonec koncert a uvědomění si, že když jsem s ní, vim, že je to přesně to správný místo, kde mám bejt (když se vo ní vopírám, její myšlenky mi částečně tečou do hlavy - nebojim se jich).

šestý leden aneb tři králové volají do dáli

Bytí a bytnost jsou obludy nekonečných rozměrů, hlavně články o nich, na druhou stranu, zachránila jsem dnes jednu divadelní hru - tak mě teď napadá, že v každym dnu musim mít něco dobrýho a něco špatnýho, dá-li se použít těchto pojmů.

Pátý leden

Tentokrát mi nevadí být brabec v hrsti; a ve Vranym nad Vltavou plánovaný moje a Ludmilino nakladatelství je jeden z mejch lepších nápadů.

4. 1. 2011

Za to, že jsem se dosud nezbláznila, vděčím nevím čemu, ale rozhodně tomu děkuji - obskurnost této noci stoupla do neměřitelných hodnot a nakonec se snad k dobrýmu obrátila.

Třetí leden

Noční jízda do Újezda nad lesy s "Lásko zavři se do pokoje" byla jedna z věcí, který jsem vážně měla udělat, ranní návrat do ústavu pro duševně nemocný se sice nepovedl, s šílenou kocovinou se ale stejně nedá udělat nic lepšího než zatáhnout němčinu a jít si sednout někam na zelenej čaj.

Druhej leden

Komplikace a Svijany občas nejsou nejhorší začátek, ale pocit viny jo.

První leden

Prosím, prosím, ať to takhle zůstane co nejdýl.