Dvacátý šestý červen

Oslava s o něco jinejma lidma než jindy a mrzí mne, že to tak je, ale láska není utkvělý čtverohran, ona je pohyblivý mnohostěn /Diviš/, mrzí mne to, to zas jo, a po těch slovech zůstane pachuť v puse, ale jsou věci, který se jinak udělat nedají.

Dvacátého pátého června

Celej den práce (nesnáším teď ekology ještě víc než dřív, a o dost opodstatněněji), můj bratr chválí oběd, co jsem uvařila, a večer mě napadá, že Hery Potr mi připomíná Matěje, což už je jednoznačně příznak choré mysli, ale co, s tím se taky dá žít.

Červen dvacet čtyři

Ráno cestou z otcova bytu definitivní rozhodnutí, co se týče Samuela, večer maturitní večírek a dvouhodinovej rozhovor s mojí už bývalou profesorkou filozofie Danielou, ve čtyři ráno samozřejmě zas u Nácka a pak k Anně domů a naše rozhovory o tom, že nás tenhle poloalkoholickej život začíná unavovat.

Dvacátý třetí červen

Přijel Matěj, ó jé, krásná Vltava, krásný slunko, krásný levný víno, krásný rozhovory, večer koncert a moje opilá upřímnost se aspoň jednou prokázala jako praktická.

Dvacátýdruhý červen

Kocovina smíšená s prací a rodinnou večeří v hospodě (jinde už se s otcem prakticky nescházíme).

Dvacátýho prvního června

ten den začal nejhůř jak mohl (zařizování věcí a jedna za druhou takový ty ubíjející maličkosti), skončil ale pěkně, odpoledne s Annou a večer s Jakubem u Vltavy u mnicha, ke svým hříchům připočítávám krádež - v Dobré Trafice na Újezdě jsem odcizila hračku pro děti, aby měl squat také nějakou výzdobu.

Dvacátý červen

Nojo, maturitní vysvědčení, čerttovem, nálada akorát na to zmizet od lidí a někam zalízt, vimjáproč, nakonec jsem učila Ludmilu behaviorální psychologii a pak domov, oběd, Harry Potter (ten mi zachraňuje život kontinuálně už nevim jak dlouho, nebejt něj, tak ani neodmaturuju, ani se nedostanu na vješku).

Červen devatenáct

Druhá premiéra se taky jakžtakž povedla, ale ten den byl něčim divnej, pámbů ví čim, a sny, co se mi pak zdály, mi vážně nepřidaly.

Osmnáctý červen

Háj fájf, premiéra se povedla, áftrpárty taky, mám práci na prázdniny (aspoň nějakou), nejspíš mi vyjde knížka atakdále atakdále, vypadá to, že můj život začal z ničeho nic fungovat, čekám, až zas přestane (a hrozně nechci, aby se to stalo).

Sedumnáctý červen

Ranní probuzení kdesi na Břevnově, šest hodin zkoušet je smrt, popíjení na zábradlí s Filipem, jediným člověkem, který mluví víc než já, je inspirativní - vznikly zajímavé teorie o tom, jakými způsoby spolu mohou dva takto upovídaní lidé mluvit, aby neustále neměli touhu skočit tomu druhému do řeči a říci vlastní historku.

Červen šestnáct

Když je stávka, co dělat jinýho, než nocovat před ní v Praze, nejezdit domů, celej den se flákat všude možně, a další večer si pro jistotu nocování mimo domov zopakovat, protože komu by se tam chtělo jezdit - cestou na Malovanku, kolem jedný hodiny ranní, jsme vlezli do luxusního hotelu Pyramida s lahví levného vína v ruce, vyjeli jsme výtahem do devátého patra a tam si dali rituální cigaretu (byl tam popelník).

Patnáctý červen

Ode dneška v podstatě potvrzená budoucí studentka filosofie a religionistiky na FFUK se rozhodla zaloužit kroužek mladého jasnovidce, přehodnotit svůj postoj k životu a přestat tolik chlastat - i když, ten večer byl vážně dobrej.

Čtrnáctej červen

Fajn, FAJN, zejtra přijímačky a já jsem pořád neschopná dočíst Kanta, a taky mě dnes napadlo, že jsem vlastně tehdy v prosinci říkala, že si chci pořídit wintertime love - až teď mi došlo, jak se mi to vlastně krutě splnilo; ach bože, chci už přestat bejt takhle pitomě jasnovidná, poslední dobou se mi to stává furt a je to divný.

Třináctý červen

Ve čtyři ráno mě budí Ludmila s mou matkou, co pouští na plný pecky Vypsanou fixu, neb když jsem šla spát, pro jistotu mi ještě vypily šampaňský určený na oslavu mejch maturit a přijímaček; další pozitivní je, že na starořečtinu a latinu jsem přijatá stoprocentně, takže školu mám, večerní premiéra dopadla dobře a posezení po ní se zase zvrhlo v nějakou já-Samuel akci, dnešní kocovina mi s Kantem asi nepomůže, bude ale muset, mrcha jedna, však já ji už nějak donutim.

Dvanáctý červen

A přijela Ludmila, zřítelnice mého oka!

Jedenáctý červen

Hume, Nietzsche, Horyna, Platón, když už to nesnesu, tak Harry Potter.

Desátý červen

Osumdesátpětkrát hurá, první kolo úspěšně za mnou - se 42 body z 50, na filozofii to znamená v pořadí 10., na religionistice 2. (religionisti jsou blbější, z toho vyplývá, tedy mám větší šanci se k nim dostat), druhý kolo kvůli pitomý stávce přesouvaj na úterý/středa, mám víkend na to dočíst božského Immanuela (kterýho už upřímně nesnášim, s těma jeho kategorickejma imperativama), a asi pět další knížek, jestli se budu takhle přežírat čokoládou jako dneska, tak to dočíst fakt nezvládnu, a ještě mi na poliklinice řekli, že mám čistý rentgen plic, což se na jednu stranu dalo čekat, ale na druhou stranu, člověka to vždycky potěší.

Devátý červen

Tadyta eskapáda s hledánim důvodu toho,proč mám ukazatel zánětu v těle 48, když je norma 5 a nic mě nebolí, mě už přestává bavit, vážně, ale aspoň mě pustili na přijímačky, na nich jsem se vážně docela pobavila (na latinu choděj, proboha, strašně divný lidi, upřímně doufám, že tam nebudu muset jít, na starořečtině už je to lepší, tam dokonce byli jeden až dva ucházející muži).

Osmý červen

Už bych chtěla zas jít ven, je blbý, když jediná zástupná činnost, kterou se člověk může zabejvat místo připravování se na přijímačky, je přemejšlení o tom, co má vlastně za nemoc (a to nomálně nejsem hypochondr, spíš naopak) nebo čtení fantasy (stydim se za sebe; a mimochodem, dnes mi Jenda sdělil, že je přenašečem streptokoka, takže je mi s osumdesátiprocentní pravděpodobností jasný, co mi řeknou zejtřejší výsledky testů, bože, chci bejt už zas normální a lítat po světě, esterko, buď ráda, za to, co máš, děti v Africe maj AIDS, mami, já vim, já kurva nesnižuju jejich nemoci, akorát nejsem dítě v africe, rozuměj).

Červen sedum

Doktorka se podle mé prý ultravysoké sedimentace rozhodla, že něčím trpím; strávila jsem tedy na poliklinice Modřany čtyři hodiny, za něž se různí lékaři snažili dopátrat, čím - bezvýsledně; problém je v tom, že mě kvůli tomu nechce pustit k přijímačkám a taky že jdu zítra na testy - a jestli (ta pravděpodobnost je menší než nulová, ale znám svý štěstí), jestli se zjistí, že mám počtvrté infekční mononukleózu, nemoc, kterou lze mít pouze dvakrát v životě, jdu se zabít, rovnou a bez průtahů.

šestej červen

Den do počtu.

Pátý červen

Zas houpačka, poněkolikátý jsem změnila svůj připravovanej seznam četby a začínám mít zas pocit, že by mě tam vzít mohli; na druhou stranu ale bude zábava, až zjistim, že mě nevzali ani do druhýho kola a já se budu muset spokojit s latinou a řečtinou (tam mě snad probůh vezmou) a moje matka si ukouše uši, protože mě bude muset učit - hoho + je to dnes přesně rok co se známe se Samuelem a já mám pocit, jako by to bylo vážně mnohem dýl.

Čtvrtej červen

Marii je dnes dvacet, já to nechápu, tak radši piji mnoho tekutin a polovinu dne spim a druhou polovinu čtu Heryho Potra po ixtý (proč já to dělám, takovou sračku), blbý nemoci, za který si můžu sama.

Třetí červen

Cesta k doktorce a následný čekání u ní hodinu s horečkou se zdálo jako nepřežitelný, zvlášť když v tý pitomý televizi, co jí mají v čekárnách, pouštěli pořád jenom tuláčka lišku.

Druhý červen

Poslední kus matuirty; napráškovaná nedbám o zítřek a své zdraví; chůze podzemním Botičem a pění písní k tomu je inspirující; jo, celá ta společnost začíná bejt obskurní a není se čemu, divit, za to můžou ty pitomý vztahy, kdybychom žádný nevytvářeli, tak bychom se spolu teď my čtyři mohli bavit normálně - ale i tak je to zábavný; dlouhá noc na nábřeží, Žofíně, Kinskejch a zakončena ve squatu.

Prvního června

Napsala jsem do maturitní slohovky z angličtiny, že jsem si z internetu objednala mechanického koně, který měl ržát, avšak můj dovezený exemplář neržá a taky mi poprvý ujel poslední autobus do Točný a musela jsem vyhledat útočiště u Anny.

třicátýho prvního května

Vlastně se nic podstatnýho nestalo, ale i s tou maturitou to byl nakonec moc pěknej den.