Červenec dvacátýdevátý

Na ORL, Esterko, vy už máte zas angínu, rovnou vám dáme pár receptů dopředu, co řikáte, pak vysíleně domů do Vršovic, kde se snažim dělat aspoň něco, ale moc to nejde, z nemocí vznikaj divný věci, rozhodla jsem se včera večer, že mu prostě psát NEBUDU, že to třeba nějak odezní, basta.

Dvacetosm čevenec; dny, kdy se nic neděje

...s bolavym krkem a horečkou ležim a dívám se na přátele, nejlíp se stoná u maminky, v noci horečnaty halucinující polosny ze světa přátel, eh.

Nevim proč sedmadvacátýho července...nemusim vědět všecko.

Spoustu věcí je úplně jinak, ale některý vlastně tristně dost stejně, s podezřenim na angínku ležim na Točný, kde už od Října nebydlim, jenže v mym novym (od července) Vršovicky bytě je příliš vedro na jekjkoli normální život, clej den už od půl pátý, kdy jsem se probudila (a i včera večer), hypnotizuju telefon, jestli nepíše M., jenže za a proč by psal mně a za b je nejspíš pořád ještě v Berlíně aspoň přes víkend nebojánevimco, v pondělí nebo úterý jsem si málem ukousla ruku, jak jsem si stýskala a říkala jsem, že už to nevydržim čtyři dny, a ejhle, je sobota večer a letargie se víceméně nevrátila, nevim, proč nemůžu mít normální vztahy, každej pro to má vymyšlenej nějakej důvod, třeba obhajobu, já si myslim, že jsem prostě jenom pitomá.