Nevim proč sedmadvacátýho července...nemusim vědět všecko.

Spoustu věcí je úplně jinak, ale některý vlastně tristně dost stejně, s podezřenim na angínku ležim na Točný, kde už od Října nebydlim, jenže v mym novym (od července) Vršovicky bytě je příliš vedro na jekjkoli normální život, clej den už od půl pátý, kdy jsem se probudila (a i včera večer), hypnotizuju telefon, jestli nepíše M., jenže za a proč by psal mně a za b je nejspíš pořád ještě v Berlíně aspoň přes víkend nebojánevimco, v pondělí nebo úterý jsem si málem ukousla ruku, jak jsem si stýskala a říkala jsem, že už to nevydržim čtyři dny, a ejhle, je sobota večer a letargie se víceméně nevrátila, nevim, proč nemůžu mít normální vztahy, každej pro to má vymyšlenej nějakej důvod, třeba obhajobu, já si myslim, že jsem prostě jenom pitomá.