Srpen pročexistuju dvacátej devátej

Den začal fajn, film - Carnage - se mi fakt líbil, hodně jsme se s Á. a M. smáli, jenže potom do řehoře a do charlie's a víno víno víno víno, nakonec ještě s Martinem za Á. do Buše. No, jak jinak věci dopadaj, než takhle, stejně jsem šla spát do jinýho pokoje, já pitomá, M. taky pitomej, bože bože, co to jako je, asi už mě ani nebaví se tim zabejvat, ale druhej den ráno psala Á., jestli jsem v pořádku a podobně - za a nejsem zvyklá, že se o mě někdo stará, za b to pomohlo - ona to najednou viděla jako problém, řekla skonči s tim, Ester, a mně došlo, že má pravdu, že s tim musim fakt fakt skončit, a že musim chtít skončit.

Dvacetosumsrpen

Dopolední povalování se u Terezky bylo zakončeno její náhlou špatnou náladou, ale tak co, s náhodou potkanou Bětkou jsem se zakecala na dvě a půl hodiny, čímž jsem krásně vyplnila čas do večerního koncertu  - vlastně dvou, hrozně jim to slušelo, jak zpívali, a po Jakubovi se mi už taky stejskalo. Kamarádim se s Áňou, je mnohem víc fajn, než byla, konečně svobodná bytost - je hezký vidět aspoň někdy posuny k lepšímu.

Srpen sedmadvacátej

Ráno - vlastně spíš dopoledne - malostranský balení a stěhování Evy, je to divný, život člověka v podobě jeho věcí, večer jsem se rozmejšlela nad víc alternativama, z nichž dva byli ti bývalí chlapci, které mi nevadí vidět, a nakonec jsem skončila v hospodě s tím, kterého jsem vidět nechtělo, protože žejo tak to funguje dycky, ale myslim že jsem se chovala relativně rozumně, až na nějaký dementní rozlučovací narážky, a vzhledem k tomu, že řikal, že měl sedum piv, tak si to třeba nebude pamatovat a proč to pořád řešim, stejně s tim všechny otravuju, Terezka se mi smála, obě Terezky se smály, když jsme jeli k jedný z nich na Břevnov, kde jsme usnuli u Petrolejovejch lamp kolem pátý ráno.

Šestadvacátýho srpna

Klidnej den a potom neklidnej večer v Rouře, plánovanej jen s Evou, ale Roura žejo - takže potkáme Američana Jacka, co měl ve Státech dobrou práci, přítelkni, ale začal se děsit americkýho snu, tak utek sem, a Jindřicha, kterej si myslí, že když chci něco psát, musim se nutně zajmat o debilní literární soutěže a ještě debilnější literární servry, a chodil na kafe s Violou, než umřela - končim relativně brzo u Evy a jsem ráda, že jsem zas v Praze, protože přecejenom je to můj domov a mý starý lásky, vlezte mi všecky na záda, už vás mám dosti a dosti.

Pokračuju. Protože prostě chci. Chci mít dny, malinký kousky ničeho, zdokumentovaný. Teď je dvacátýhopátýho srpna

Za tu dobu se nějaký věci staly a nějaký zas ne. Cyklim se pořád stejně. Vrátila jsem se dnes finálně ze svejch utíkacích prázdnin, mám oholenej kus hlavy, intenzivně se snažim nejíst, nemyslet na M. a sportovat. To první a poslední mi ještě docela jde. Kruh nebo spirála? Doufám, že spirála. Ale jak jsem včera řikala, pořád jsem zvědavá na každej další den, pořád mám hnací motor.