Šestadvacátýho srpna

Klidnej den a potom neklidnej večer v Rouře, plánovanej jen s Evou, ale Roura žejo - takže potkáme Američana Jacka, co měl ve Státech dobrou práci, přítelkni, ale začal se děsit americkýho snu, tak utek sem, a Jindřicha, kterej si myslí, že když chci něco psát, musim se nutně zajmat o debilní literární soutěže a ještě debilnější literární servry, a chodil na kafe s Violou, než umřela - končim relativně brzo u Evy a jsem ráda, že jsem zas v Praze, protože přecejenom je to můj domov a mý starý lásky, vlezte mi všecky na záda, už vás mám dosti a dosti.