Leden šestnáct

Dodatek ke včerejšku - naonec jsem stejně někam šla, měla jsem pocit, že jinak puknu, takže noc s Káč, kdy jsem jí všecko řekla, protože už jsem musela, praskla bych, vážně bych jinak praskla, takže pak celej den ve znamení kocoviny, když jsem šla ráno domů, byla jsem šťastná, protože Evelína konečně mlčela, opila jsem ji tak důkladně, že se neprobudila celý den /kdy jsem akorát koukala na doktora hauze, ale co už/, hlavně že mlčela.