Třináctej leden

Donutit se k čemukoli je úkol téměř nad mý síly, tak aspoň sešn se Sárinkou a s Máťou, s nimiž je mi dobře, pak supervize a pivo s Kryš a Ludm, po pivo když jdu domů nával příval zával, málo jsem jedla i spala, těžko se mi zvedaj nohy, nemyslim si, že to zvládnu, dojít domů /L spí u K, takže jedu sama/, zvládnu neudělat žádnou blbost, nikomu nenapsat, doma ne hned spát, protože bych se zabila, ale jídlo a doktor Haus mě zachráněj natolik, že jdu spát víceméně smířená, očividně teď už zas nemůžu vůbec pít, prosím, prosím, ať to neni tak blbý jako v létě, jinak bych tý psychiatričce už vážně musela zavolat a já nechci nechci nechci.