Září dvacetsedm

Obejdu doktory, nakoupim si nový oblečení, pustim si Suzanne Vega, upeču mrkvovej koláč a zničehonic mám dobrou náladu, má povrchní stránka je má oblíbená, je krásnej den a v noci pak ten sen, nevykrvácela bych kvůli jeho splnění, ale obětovat dva tři litry krve bych schopna byla.

Nějaký září který nikoho nezajímá, číslo je dvacetšest

Doktoři zabrali celej den, je mi zle z bílejch plášťů, zjištění: nemůžu se dívat na filmy, který berou vážně city a zabejvaj se jima, dokázáno Vicky Cristinou Barcelonou; řešení: stáhla jsem si spoustu filmů noir a hodlám se na ně a na gangsterky dívat do konce svýho života.

Pětadvacátý září

Byla tu skoro celej den Marije, jsem nejspíš pitomá, že jsem se jí minulý dva roky nevěnovala tolik, jak by si zasloužila, pořád je to nejspíš jedna z nejlepších kamarádek, co mám, a jeden z mála lidí, co mi rozumí a skutečně se zajímají o to, jak mi je, bylo to skvělé, ano, večer jsem se dozvěděla možné prognózy svého zánětu, které mě poněkud poděsily a teď jsem zjistila, že stále ještě nemůžu zpět do těchto zápisů zajít moc daleko - oči mě jinak začnou pálit vzpomínkama, a ty musí končit sedumnátýho dubna, dál jít nemůžu, pořád ještě ne.

Dvacetčtyři září a koho to zajmá.

Jak jsem mluvila včera o takovejch těch dnech...tak to je furt vono.

Třiadvacátý září

Jak popisovat dny, kdy se nic neděje, demotivující nepohyblivý dny s antibiotikama v posteli, ano NĚCO se stalo - začal zápis do SISu, ach, ano, událost dne, událost roku, s tím pro mne slunce vychází a zachází!

Září číslo dvacetdva

Byla jsem velice příjemně překvapena svými spolužáky a prozatím nízkým procentem děvčat mezi nimi, na chirurgii mi ale zkazili náladu dalšíimi antibiotiky a večer doma zas horečka.

Jednadvacet září

Hádky o tom, kam mohu či nemohu jít, divadlo, který se nakonec docela povedlo a Ludmila se mnou očividně už zas mluví, já stejně jenom krčim ramenama, je toho na světě nějak moc.

Dvacátý faking září

Psychosomatika je děvka, Ludmila nekomunikuje, je mi hůř a hůř, hlavně fyzicky, jenom nevim, jak dlouho to takhle bude, nervový zhroucení před rodinou a bože, zejtra hraju, točíme se kolem dokola a já můžu říkat kolikrát chci, že už to nechci, ale tim to na pravdivosti nenabyde, ach, ano, Ester, to by mělo být tvým novým pravidlem, opakování něčeho neznamená, že se to postupně stane pravdivým, konej něco, měly by za tebe mluvit činy, a jo, ráda bych, ani nevíš, jak bych ráda, ale nemůžu chodit a z postele moc činů nezvládnu, začínám pochybovat, že to nějaká VŠ spraví, protože chyba je očividně ve zdrojovym kódu.

Září devatenáct

Udělali mi díru do nohy; zánět postupuje komplikovaně, neb mi nemohou dát antibiotika z důvodu toho, že už mi jiní doktoři jedny píchají (na něco úplně jiného), krvavá skvrna na mém obvazu měla chvíli tvar jako jižní Amerika, ale večer naštěstí přijela Anna a bylo dobře, akorát jsem zjistila, jak moc veliká je míra našeho zacyklení - no, snad jim to napotřetí vyjde a já...já se budu těšit na to, co bude, ať už přijde cokoliv.

Osmnácté září

Kurvadrát už, vod rohu k rohu, tlouct se vode zdi ke zdi svý hlavy a cizích hlav, srdce stárne, jak se jiných srdcí dotýká, můžu vyblejt spoustu krásnejch a přilejhavejch citátů a možná i pár vlastních, ale to stejně nic nezlepší.

Sedmnáctý září

Stopem s Ludmilou do Prahy, pětasedmdesátiletý sexuálně aktivní Jugoslávec s jednou ženou (30) a dvěma milenkami (40 a 18), kocovina a nasraná Ludmila, naše příšerná hádka v metru a panebože, já už taky na jistý věci nemám, holka, prosím, grow up.

Šestnáctý září, pámbů s náma a zlý pryč

Nevim, proč to takhle musí skončit pokaždý, nevim, proč moje i Annino prázdninový úsilí přišly vniveč a zas tohle, zas čtyřhodinový noční dost opilý řešení věcí, co se staly a nestaly (na hradě Točník k tomu), přesně pět měsíců po rozchodu, jo, možná jsem zjistila věci, který jsem nevěděla, možná se něco vyříkalo, jenže je to otevírání ran a strhávání strupů a můj těžce nabytej a ne úplně stabilní klid je zase v troskách a oh no, of course we can't be friends, not while I'm still so obsessed.

Patnáctý září

Vnitrodivadelní spory, dvě tupý knihovnice a nějaký celkový rozčarování.

Už je čtrnáctýho září, tyjo.

Popíjení s lidmi z FFUK pokračuje, Ludmila je v něm zahrnuta (díkybohuzato), námětů k přemejšlení je spoustu a Péťa Právník mi začal řikat Esťa Ušoplesk.

Třináctý září

Dost náhodný seznámení se s předsedou a místopředsedou studentské rady FFUK a popíjení alkoholu s nimi do pozdních nočních hodin mi udělalo radost, helou, školo, poď mi!

Dvanáctý září

Moje další zdravotní problémy už nejsou zajímavý, a jakkoliv dlouho přemejšlim o něm, nedokážu přijít na žádnej rozumnej výsledek, nejspíš to je tak, jak řikal , i když o jiný situaci - tahle rovnice má až moc neznámejch, a já jsem ta největší - nojo, ale neni to vlastně to, co je dobrý, možná jo, ten risk, žádná jistota, jistota mě nikdy tolik nebrala (no dobře, v nějakejch období možná jo), má až nebezpečně blízko k rutině a stereotypu...až budu vědět, řeknu, psal už dávno, a teď nevim já, a možná neni co vědět, a nechci začínat druhej pokus, protože vim velice dobře, i když jenom instinktivně, že žádnej třetí nikdy nebude.

Jedenáctý září, olé

Obludárium bratří Formanů sice neni nic hlubokomyslnýho, ale vážně dobrá podívaná, a myslim, že to stojí za to, i když je ve stanu, kde se celá věc odehrává, padesát stupňů celsia (přibližně; teploměr jsem neměla).

Desátý září

Hádky s otcem jsou vždycky příšerný, tahle ale byla vyvážená mou reaktivní cestou na Petřín, kde jsem seděla po stromem, pila levný víno a psala jednu ze svejch fikcí, následující koncert byl plnej malejch dětí z Ágé, který už prostě vážně nemusim, Samuel se ale o zlepšení mý nálady postaral...mám tě ráda proto, že ty o těch dobrejch skutcích nemluvíš, neavízuješ je dopředu, ty je prostě uděláš bez vyžadování jakýkoli vděčnosti.

Září deváté

Na tom koncertě jsem byla nejdřív naštvaná, ale přece jenom, PRAGO a hlavně jsem konečně viděla Samuela, z čehož jsem byla víc nadšená než z čehokoli jinýho, smutně jsem se rozžehnala s ideou beznásledkovosti, neboť mi sdělil, že jeho "cesta do Anglie" byla pouze mystifikace, jíž se bavil na můj účet, pak přes půlku Prahy ve dvě v noci k Luďkovi, Prokop, stěžující si, že mám pořád pravdu, gin s tonicem, vzhůru do půl šestý do rána a podobně.

Osmý září

Posezení v kavárně s Káčou se nějakym způsobem zvrhlo v celonoční párty u Tomáše, Luďkovu napůl oholenou hlavu, huráoslavu Matějovejch dvacetin - nejvíc mě bavily stejně Matějovy pohledy, když pozoroval mě a Luďka - sice spolu nic nemáme, ale jestli on si myslí, že jo, je to jenom dobře.

Září sedmý.

Proležíme v posteli nejen celou neděli, ale i středu a výhledově i polovinu čtvrtka.

Šestý září

Zápis, dovezení kotěte (jméno: C/Kat Mydlář), pak očekávaný koncert, na kterém jsem měla nejhorší náladu za hodně dlouho dobu, co se dá dělat, nejspíš to tak dopadá vždycky a nejvíc ze všeho mi vadí, že mi to pořád ještě není jedno, Anna - zachránkyně a když jsem to pak počítala, zjistila jsem, že jsem strávila ten den pět hodin v hromadné dopravě.

Páté září

Takhle zábavný večer jsem neprožila, ani nepamatuju - pětiminutové záchvaty smíchu mě málem dostaly pod stůl a to zrovna z kombinace dvou lidí, které by mě nikdy předtím nenapadlo dát dohromady; na druhou stranu odjel František, což je mi líto.

Čtvrté září.

Poprvé v životě mi nějaký muž koupil tampóny.

Třetí září

Tyhle návštěvy na Letný mám prostě ráda, a rozhodně nejen proto, že dostávám pokaždý dárky.

Druhé září

Františkova rozlučka - bude se mi dost stejskat, obnovení komunikace s pár lidma z Ágé, s nimiž o obnovení komunikace stojím a nakonec k Ludmile.

Září první

Poprvý po třinácti letech nemusim do školy a na konkurz novejch her našeho divadla přišlo dost novejch lidí, budem hrát na tý skvělý lodi, možná dostanem grant a vůbec, když to Tereza těm novejm popisovala, znělo to vážně kůl, následně sezení na Zábradlí a různé debaty s různými lidmi o různých vztazích (moje rady jsou furt stejný, ale většinou fungujou).