Osmadvacátý říjen

Den české státnosti trávim s pocitem, že už je mi skoro dobře (místo angíny jsem si diagnostikovala afty na mandlích), s Tramvají do stanice touha (ach), a večer s Pirátama z Karibiku 4 (božemůj), od-pondělka-prvním douškem alkoholu (jeden hrníček grogu) a myšlenkou (smutnou), že už jsem vyrostla z věku, kdy byl lehčí alkoholismus "hustej" a příležitostně sexy (jsi taková moudrá žena, Ester, měli by tě citovat v médyjích).

Sedmadvacátýho října

Jediný vítaný potěšení, překvapení a rozptýlení přinesla Ludmila, která se tu zjevila na tři hodiny, snědla nám půlku lednice, podívala se na půlka starwars, povídala mi o všem (táta se zas ptal, kdy už se s bráchou vezmou) a pak zas odjela.

Dvácátej šestej říjen

Bože, pít čajíčky a dívat se na debilnosti a rozněžnit se herym potrem, cotojakoje.

Dvacátý pátý říjen

Nemoc se projevila, naštěstí nic drastickýho, jen následek mý životosprávy, tak ležim, smrkám, piju čaje a dívám se na filmy, jako, znám sice lepší způsoby trávení dnů, ale na druhou stranu, jsou i mnohem, mnohem, nesrovnatelně horší.

Dvacátýho čtvrtýho desátý

Školu jakože prej dnes ne, k večeru jsem se odhodlala tam vypravit, ale nemocná jsem zkejsla v Ideálu s Luďkem a alkoholem, po příchodu Samuela jsem se opět zvládla velice rychle opít, několikrát za večer jsem (z pro mě čistě nepochopitelných důvodů) plakala a když jsme přijeli k nám domů, chudák chlapec musel poslouchat mou zcela iracionální hádku s matkou, kdy plácnu cokoliv, jenom abych ji naštvala nebo šokovala...ale nakonec budeš všechno dobrý, až přestanu tolik pít, bejt tak bázlivá, co se svejch citů týče, a lehce schizofrenní.

Říjen dvacettři

Ráno probouzení zvonama z kostela, kde Samuel bydlí, evangeloíci se scházej na mši a já kvůli nim nemůžu spát, odpoledne unavený divadlo, derniéra, která nakonec skončila mnohem líp, než jsem si myslela (a poprvý se mi dobře povedlo zahrát zhulenou), líbilo se mi Jendovo povídání o uřezanejch končetinách na medicíně, co vypadaj buď jako kuře nebo jako tuňák Rio Mare, líbil se mi můj plán, že pojedu hned potom domů, a ještě víc se mi líbilo jeho porušení, které obsahovalo Prokopa, braníky a různá místa nábřeží.

Dvacátýdruhý říjen

Dopoledna až odpoledne chůvuju svým sourozencům (vlastnímu i nevlastnímu), vščer jdem na koncert, kde NEJSOU malý děti ani Matěj, takže je všechno ideální, Jakub říká "vidim na tobě nějakou zásadní duševní proměnu, Ester", a domů jsem dojet nezvládla, Jiní město je v noci dostupné lépe než ve dne a na Ípáku připalujou pizzu.

Říjen 21

Koncert kdesi v Suchdole a pokoncertní jamování, když jsme pak šli domů, bylo to jak vod Schikanedera.

Říjen dvacet

Touláme se spolu Prahou, pak na moji divadelní zkoušku, jsme pořád spolu a pořád je to skvělý.

Devatenáctej říjen

Je hnusně, ošklivo, kocovina, prší, kňučim, Samuel mě ale jede doprovodit domů a všechno je najednou dobrý, doma gorg, dvě porce kuskusu a všechno je v naprostym pořádku.

Říjen osmnáct

Vltava a nábřeží a schody omotaný bavlnkama a víno a Samuel a ach.

Sedumnáctýho října

Je to půl roku a smála jsem se tomu hodně, když jsem se Samuelem seděla v Řetezový, a vůbec, celej den a zvlášť večer jsem nedokázala dostat úsměv z obličeje, s výjimkou Halíkovy přednášky, která byla prostě divná.

Říjen šestnáct

Šli jsme pouštět draky, který lítali strašně krásně, podzim na Točný je nejhezčí podzim, večer na víno s Markem a ach, vůbec se mám tak VÝBORNĚ (jak odpovídá vždycky moje matka, když se jí někdo ptá, jak se má - hraje tím konverzační a sociologickou hru), že si řikám, čim jsem si to kurva zasloužila.

Patnáctej říjen

Mám schválení od bratra, co víc chtít; večer dorazila Ludmila, na jejíž návštěvu (a vůbec na celou zimu) jsem se připravila výhodnou investicí - koupí litrovky rumu za 199, pak jsme měli všichni ohýnek, zpívali si Zuzku a nakonec usnuli u sledování Star Wars.

Říjen čtrnáct

Abych navázala, tak nemám ráda kocovinu, hlad, zimu, to, že je na mě máma naštvaná, když nejdu k doktorovi, zbytečně argoantní pedagogy, co se i na VŠ chovají k lidem jako kdyby byli ještě na gymplu, ale zas mi přestalo vadit rozhodování - řekla bych fifty fifty, nějak si řikám, proč bych si šlapala po štěstí, když nemusim, a taky "pud sebezáchovy byl přemožen mými masochistickými choutkami", ale právě že nebyl, hoho.

Třináctýho desátý, hm

Lekce Faust, Linda má ráda Samuela, já taky, hodně moc, a taky mám ráda opilé historiky tančící na psacích strojích, nakytaruhrající politology, lidi, co se mě ptaj na smysl života a kvůli kterejm pak nestihnu poslední autobus domů, a nejradši mám Star Wars a becherovku u Samuela do čtyř do rána.

Říjen číslo dvanáct.

Pořád prší a mně už to vážně vadí, moje hlava vybuchuje, protože má pocit, že se po ní chce rozhodování, zpohodlněla jsem až moc, jakýkoliv věci s následkama mě děsej, prší a já stejně neumim nepřemejšlet, anebo možná umim, zvednu hlavu, budu se dívat ven, jak prší, a oběsim se na nejbližší jedli.

Jedenáct říjen

Z nějakejch rozhovorů se chce člověku blejt a zůstává po nich pachuť v puse - kdyby ji pak nepřebil večer/noc se Samuelem na Jižáku, pořád nic nevim, pořád nad čimkoli odmítám přemejšlet, ale opít jsem se zvládla.

Desátej říjen

Jakub řekl, že nejsem sociální krypl, ale nějak jsem mu netušim jak způsobila depresi, víno stálo víc, než mělo, Dominik Andreska mě pozval na grog a slíbil, že mě bude zvát každej tejden na obědy, Luděnka se mnou byla na přednášce a bylo hrozně hrozně hnusně, chci se opít opít opít opít (za cizí peníze).

Devět říjen

Líná a nádherná podzimní neděle, Ludmila a Marítnek a máma a Velká Pardubická a Petřín a plány a to bude zas dobrý, neboj, svět je možná v pořádku a taky áj mis jů, víš, zrůdičko, hm.

Osmej říjen

Ludmila; mám radost.

Sedmý říjen

Ve škole jsem sice unavená, ale fascinuje mě, jak rychle to utíká, žádný počítání minut do konce hodiny, oba semináře úžasný, akorát budu muset začít něco dělat - nevadí - pak sezení v hospodě s filozofy a nakonec jsem ukazovala plzeňskému filozofovi Honzovi, jak se v Praze dá sedět na nábřeží, pít lahváče a mluvit o Bohu; prohlásil, že to byl zatim jeho nejlepší pražský večer.

Šestej říjen

Škola - domů - jídlo - toulání se po Praze se Samuelem, připadám si, že žiju nějakej prapodivnej dvojí život, obcházeli jsme místa, který pro nás jsou nějak důležitý, když začalo pršet, byli jsme zrovna na Olšanskym náměstí (chvíli před bouřkou to tam působilo téměř apokalypticky, tím víc, že tam nikdo nebyl), a cesta domů, která měla být normální, se zvrhla v to, že mi ujel poslední autobus, sezení v Braníku s Braníkem a nějakým velmi opilým člověkem a ve společnou jízdu taxíkem na Točnou.

Říjen pátý

Odpadl Platon, takže s filozofama do hospody, jsou skvělí a když se někdo chce zařadit do kolektivu, přijde za mnou - připadám si užitečná a večer zase Samuel, Jižák, koncert WWW a nakonec dětský hřiště, což je místo, kde se cítím patřičně.

Říjen čtyři

Mnoho přednášek, až na logiku všechny výborné - jsem nadšená z toho, co studuju a večer u Vltavy se Samuelem třičtvrtě hodiny vzdorovitě mlčím, a stejně to byl zas nejlepší večer za poslední dobu.

Třetí říjen

Ach, první den - ráno jsem tam jela zbytečně, protože zápis do tutorskýho kurzu neproběhl, tak jak měl, a na němčinu jsem se vykašlala, protože mi začalo být zas špatně, večer první přednáška úvod do religionistiky, byla jsem spokojená a jela ještě utěšit Luďka do Ideálu a říct mu, že všechno bude dobrý.

Druhej říjen

Je mi celej den blbě, večer se hádám s matkou, zda smím/nesmím jet na religionistický seznamovací kurz; o půlnoci mi tečou slzy, vytírám byt, bolí mě játra a říkám si, že takhle jsem si nástup na tu zkurvenou VŠ nepředstavovala.

První říjen

Jsem podle něj nejchytřejší dívka, kterou kdy potkal, ale i přes to umim po xhodinovém intelektuálním rohovoru udělat psí voči a přemluvit ho, aby jel pít někam dál, a tak to má fungovat, tak to má bejt, možná i to, že jsem si zapomněla klíče a jeli jsme k Téře.

Třicátý září

Na některý lidi začínám bejt alergická a s nějakejma si sice relativně rozumim, ale nepřišla bych za nima, kdybych něco potřebovala, je to, jak jsem psala onehdá Marii - teď, když mám ji, si poprvý po dlouhý době nepřipadám na všechno sama a tak ztracená jako dřív.

Dvacáté deváté září

Celej den jsem strávila s Ludmilou a obměňujícími se lidmi na Vinohradech, pozdní večer a noc u otce, naše rozhovory o životě jsou každopádně hvězdný.

Září dvacetosm

Pomaturitní tablo, nebo jak tomu začala Marije říkat, dopadlo geniálně, nechci přijít vo střední školu, směrem k večeru pořád naštvanější (to bude tim, že jsem nepila) a cestou domů možná jistý prozření a dlouhý esemesky S.