Třicátej listopad

Terapeutická středa, jak tomu řekla máma - jestli Davidovi aspoň trochu pomůžu, budu ráda, pak Luděk a nakonec Anna, na kterou jsem zlá sice možná neopodstatněně, ale někdy ztratim trpělivost a mám chuť říct "prober se, tak se prober, svět je skvělej, teď je ti blbě, ale snaž se, tak se sakra snaž a bude ti líp, bez snahy to nejde, a nauč se už žít v reálnym světě" ne jenom jí, ale spoustě dalších lidí, pak přichází Matěj a nabízí, abychom jeli do Vídně - vlastně proč ne, když to S. dovolí (skoro půl roku jsem prakticky nevytáhla paty z Prahy).