Únor devatenáctej

Od Ludmily zas na Pohořelec, jídlo, seriály, jít spát v devět večer, sny o AR (ale tentokráte velmi pěkné), no a od zejtřka zas škola školička nojo, už jsem intelektuálně krněla.

Únor osmnáct

Dopoledne s Ludmilou k Ludmile, oběd (na ten nostalgicky vzpomínám) i s Jéńou, Damu fest autorský tvorby (ty lidi jsou prostě divný, já si nemůžu pomoct) a večer já Lída konverzace s doplňujícím Jakubem, co přišel o půlnoci, když nám došel alkohol, hádky nehádky, pak už obě tak opilý, že argumenty nejsou argumenty, postarat se o ní, vyprovodit Jakuba, uložit ji do postele, a moct konečně taky spát - mám problémy se s ní opíjet, protože jakmile začne bejt buď moc smutná nebo moc opilá, začnu okamžitě nechtěně střízlivět.

Únor sedumnáct

Můj ach velký den mé ach čtení ach ach, povedlo se, bylo to krásné, literáti povídali, já taky, prej moc rychle, řikala máma, třeba příště zvolnim, pak zůstat ve Ztrátách s Ludmilou Annou Jakubem, co je zlatej, a nejenom proto, že zaplatí čtyry stovky, který tam omylem zůstaly.

Únor šestnáct

Spánek, práce, večer k otci, klid.

Jézuskote patnáctej únor

Dlouhej den, nejprv řečtina, z níž mám dobrej pocit, pak káva s Annou Kafkou (do níž vlezle vlezla Marie A., ale nakonec to tolik nevadilo), z níž mám též dobrej pocit, pak tři hodiny řvoucích masopustních dětí v Ponci (pozitivní na tom byly jedině ty koláčky, co jsme si ukradli) a filosofickej večírek, na kterym jsou dvě Fischerový, pak za M. a podivnou shodou okolností (v níž figurovala Kája z medicíny a to, že nám dávala cigarety) pak zase v Kotvě. Ta je plná všeho a všech, M. odchází, já zůstávám, filosofové, od nichž jsem odešla, sem samovolně přišli, stejně tak Ondřej z AG, který s sebou přivedla člověka jménem Eliáš, co mě nazýval Brusinkou (už dlouho mě nikdo tak nezaujal), v šest ráno k otci na Pohořelec, zamysli se nad svým životem, Ester.

Únor čtrnáctej

Lidi na fejsbůk dávaj antivalentýnovský obrázky, já nevim, proč bych o tu celou blbost měla byť jen pozornostně zavadit, ať už pozitivně nebo negativně, zápočet z latiny ach krásné ano, večer do práce a učit se na řečtinu napodruhý, prosím, prosím, prosím!

Třináctej únor

Učení Ondry v trafice se omylem protáhne do pití se Zuzankou a Kamilou, spim u Zuzanky, nadšení moje i její, pro mě připravený jídlo, postel, ach jéjé, rozhovory, nejsem moudrá, ale ráda si na to hraju, a bylo by to ještě o kousíček lepší, kdybych neměla den na to zápočet z latiny.

Únor dvanáctej.

Spim, jedu domů, seriály, spim.

Jedenáctej únor

Spát do půlšestý, s otcem a bratrem do kina na popkorn (hlavně), nakonec kupodivu film ušel, pak pátky k AE, neb se mi nechce v té zimě domů, necháme se přemluvit do Nácka, pak přesun do roury s opily barmanem Luděčkem, co nám leje piva zadarmo, souboje se světelnými meči a hele, už jsem tu jenom já, Lída, AE a Matěj, jak roztomilé, tři moji nejoblíbenější lidé (aniž počítána rodina), jedem všichni k Anně, a vzhůru ne do půl osmý, ale do jedenácti dopoledne, jak je to hezké, když se někdo žení, jak je to smutné, když se někdo vdává, mami tati, rozbitej porcelán, a nakonec hádky pámbůužvívočem.

Ježíši, únor deset

Hektické hektické nevím nic, ale je mi téměř jisté, že řečtinu jsem neudělala, no, druhé pokusy existují, večer Sladkovský s opilou a úžasnou Marií, co povídala tu věc s paní na zastávce, potom k Anče a čas se najednou obrátí, je půl osmý ráno a my si pořád ještě povídáme (přes noc asi dvě naštvání - jsou věci, s nimiž nejspíš nic neudělám).

Únor devátej

Ráno jedu domů a říkám si ach, hloupá dívko, hloupá, zítra máš klauzuru a zápočet z řečtiny, co si počneš - nepočnu si nic. Celej den koukám na seriály a až večer v práce jsem schopná se trošku učit (a samozřejmě mám v hlavě moc M. na to, abych něco zvládla).

únor ach osmej co to je se světem

Ráno jít sama bruslit s WWW a cigaretou před odjezdem do Klementina - jediná klidná chvíle dne. V Klementinu učit se učit se učit se, potkat kamarádku, co jsem ji neviděla roky (pracuje teď v neziskovejch organizacích a rozvíjí africký děti a je pořád stejně milá), pak záchrannej mejl, že musim převyprávět ke zkoušce mýtus, učim se nazpaměť mýty o bohu, co se vyspal se skálou (desetkrát), nakonec to zvládám a krom mýtu dostávám Ištar (já to věděla) a ano, mám jedničku. Večer M. - dohoda, ze který jsem šťastná, debaty o realitě, pes Niki, pátý přes devátý, a stejně.

Sedmý únor

Snažím se pečlivě se učiti, chvílemi brusliti, chvílemi se dívat na seriály a chvílemi jísti - ty poslední dvě činnosti mi jdou podstatně lépe než ty první dvě.

Únor šestý

Ludmila s mladším bratrem přijeli bruslit na Točnou, ach, zamrzlý rybník, vesnická idyla, a večer mi přišel mejl, že mi támhle kdesi v Brně otisknou mé dvě básně - no co, i kdybych neudělala tu středeční zkoušku, tak aspoň něco.

Pátej únor

Práce a potom ach Počernice, nikdy předtim jsem tam nebyla a nadávala na ně, ale bezpochyby své kouzlo mají, pivo v Mambě za 19, jejich rádoby egyptský malby na zdi, nakonec i moje diskuse s Pašíkem, ač jediný, v čem se neshodnem, je ve tři ráno to, jestli jsou děti v Africe šťastný.

Čtvrtej únor, co s nim

Doma se snažim učit se, nestíhám, jsem alkoholička, pak píše M., abych někam šla - dnes večer ani omylem, omlouvám se, navrhuju jiný datum, čekám na esemes, která nepřichází; kam jsem se to poděla, kde je mý uklidněný já, ano, odpověď znám, to je přesně na svym místě, ale jenom když se můžu starat o problémy cizích lidí a aspoň miniaturně jim pomáhat.

únor třetí

Pozitivum byla první směna v Ponci (hurá sláva jsem alespoň trochu výdělečně činná), která mě silně příjemně překvapila, kvůli dlouhý směně a zapomenutý peněžence opět nejedu domů, samozřejmě s M. celej večer v zásadě nemluvíme (protože nám je třináct samozřejmě), poslouchám nešťastnou Ludmilu a nešťastnou AE, u níž usínám někdy po šesté hodině ranní.

Druhej únor, ne vo moc lepší

Ráno se probudim se největší depkou za dlouhou dobu - nemám tušení proč, jdu zas spát. Probudim se podruhý a bleju jak Alík. Nemám tušení proč. Večer nikam nechci, ale ukecat se nechám, prozměnu děvčata, a děvčata, co tolik neznám, osvěžující (při vyprávění o Filipínách a potápění jsem měla skoro otevřenou pusu), akorát pak zavolala Anna a jak je zima, domů jsem zas nejela. Noc se zvrhla, jako ostatně často, a když jsem se vracela ze svý zoufalecký výpravy na zastávku v ponožkách, kalhoech a tričku s dlouhym rukávem, seděla jsem na nějakym rantlu (kde už na mě nedohlídnul), brečela a chtěla jsem velice ultimátně zmrznout (protože to prej nebolí), ale místo toho jsem došla zpátky, zazvonila na zvonek a řekla hluše ahoj.

První zasranej únor

Domluvený něco se zvrhne v něco úplně jinýho, protože zasraně debilní Vinohrady, proč všichni lezem do stejnejch kavárren, ach panebože, náhody a nedorozumění ovlivňující lidskej život, odcházim tak naštvaná jako dlouho ne, a protože se mi opět nechce v týdle zimě domů, kupuju si na cestu k Luďkovi gin a tonic.

Leden řicetjedna

Jedu na hodinu pomoct Luďkovi s napsánim eseje na filo; nakonec ji napíšu za něj a opijem se, kdo by jezdil domů.

Třicátej leden

Nedělám bože nic, jen po dramaťáku Prokop a prostě ach ano, protože mi vždycky řekne něco, co mě překvapí udiví atakdále atakdále, večer doma dopíjim čokoládovej likér, co vyrobila Marie a dojímám se nad sebou (no dobře, spíš koukám na Červenýho trpaslíka; ale i tak).