Leden jedenáct

Myslela jsem, že Luděnka nepřijede, ale nakonec přijela - což jako vždy mělo peripetie aneb sháněla jsem po celý Praze knihařský plátno (maj ho v Dlouhý) a pak na Pohořelec, na Vinohrady a zas na Pohořelec, měla to bejt učící noc, což se lehce zvrhlo, kupodivu, ale bylo to krásné krásné, vždycky mě to napadne, že ostatní jsou jenom stíny a ona je jedinej živej člověk na zemi, to se přímo nabízí.