Patnáctej leden

Jsem objetavá ďýfka, to bezpochyby, když jedu Luděnce na Točnou vyfotit pár figur, pak za M., kterej nepije, já ano, nějak se mi to lehce vymnkne, protože nejsem k zastavení a pořád mluvim o nějakejch svejch věcech a myšlenkách, protože M. už je skoro jedinej člověk, se kterym vo tom mluvim a nepřipadám si přitom vinna, že mluvim o svejch problémech, když ten druhej má přece větší problémy než já; pak film a ajlavjů scéna - docela dobrý překonání "traumatu" bych řekla; sem pořád ještě nejšťastnější na světě.