Březen dvacetdevět

"Děláš to špatně, Esterko" - máš pravdu, mámo, máš ji až otravně často (je mi mizerně).

Dvacátýhoosmýho března

První noc strávená na ulici - pochybuju že poslední; nabyla jsem z ní pár poznatků: 1) i když se vám chce už spát a kamarádce, u níž spíte, ještě ne, a i když vás dotyčná osoba eminentně sere, není dobrý nápad sebrat se a říct, že jdete spát na lavičku - nikdo vás nezastaví a neřekne "buď tu se mnou"; 2) na konci března je na lavičkách KURVA ZIMA; 3) Trasa dvaadvacítky, ať už noční nebo denní, je ideální na strávení noci - cesta Bílá Hora - Nádraží Hostivař je dlouhá, příjemná a ničím nerušená; 4) díky Bohu, že školy otvíraj tak brzo.

27. 3. dvatisícejedenáct

I live my life as if it's real; třeba někdy přestanu; srovnávala jsem dnes Platóna se Šejkspírem; je mi nějak blbě celej den - jedna nemoc plynule přešla v druhou, ále, to jsem vážně ráda, založila jsem si novej, supertajnej blog se supertajnou identitou a počítač mi už úplně přestal fungovat; kurvadrát, aspoň že včerejší Poletíme? byli dobrý.

Březen šestadvacátej

Bolest hlavy je stejná jako včera, ale už opodstatněná - po špatně a nudně začatym večeru (ne, dobře, Fantomas je fajn, ale furt je tu ta vidina víkendu JENOM s bratrem) naštěstí přijel Jakub, a ikdyž ho bolela hlava a fňukal, že se nezdrží, nakonec jsem se stihla parádně opít a zvládla jsem zabránit tomu, aby spal v helmě stormtroopera.

Dvacátejpátej březen

Začínám šílet z neustálý tepající bolesti hlavy a z představy toho, že potom, co jsem musela bejt doma celej tejden, tu budu muset bejt ještě celej víkend jenom s bratrem a vést domácnost pouze proto, že matka si odjela kamsi do Karviné dělat porotkyni v recitační soutěži; nebesa, nebesa, nebesa.

Dvacátý čtvrtý březen

Black Books a jídlo (chci bejt jako Bernard, samozřejmě, kdo by nechtěl), což mě donutilo k tomu, abych šla už večer ven, protože pohled na tolik alkoholu a cigaret, jako je tam, jsem nemohla snést bez toho, abych alespoň nějaké množství těchto škodlivin také nezkonzumovala.

Březen dvacettři

Nemoc,od neděle sem nepila,nekouřila,dnes čtyřhodinovej návrat krále (spešl prodloužená edice), stejskání si po starejch časech, vo kterejch vim, že byly vlastně hrozně na píču, přemejšlení vo zbytečnostech, nula vzdělávání se, nula intelektuality, mnoho jídla, pomalu zapomínám, že lidi existujou a představa, že se s nima budu muset bavit, je votravná, stejně ale zůstanu úplně stejná kráva, i když sem si dnes při tom pánovi prstenů řekla, že budu hrozně statečná a nikdy se nebudu bát, každopádně, hodila bych všecko do koše, je to moc namáhavý, lidi po tobě furt něco chtěj a ptaj se tě a chtěj něco řešit a ty se musíš chovat tak jak bys měla a ó jé, je to voser, ale bez nich by to nejspíš nešlo.

Březen dvaadvacet.

Zázvorovej čaj mi leze ušima i všudy jinudy, ale nějak extra nepomáhá, kolem dvd přehrávače se kupěj prázdný talíře vod jídla, dnes nepřemejšlim, možná jenom o tom, jestli jsem vážně tak rapidně zblbla, jak mi včera (nebo už to bylo dnes v noci?) velice netaktně napsal Samuel.

První jarní den, myslim

Cítím již na patře sám samet samoty, ne, nemám ráda Ortena, mám ráda Hm.., necítim tam samet samoty, ale zázvorovej čaj a rýmu, uspořádala jsem si dnes konečně básně, třeba i budu schopna s tim něco dělat dál, a morální poučka nakonec, mít v rodině bezdomovce neni sranda, věřte mi, a taky mi věřte, že nejsem žádnej dementní intelektuál, protože mám nudli u nosu a ne jenom proto, nejlepší sou Watchmeni, Star Wars, Sedum statečnejch a Červenej trpaslík, bohajeho, že já někdy koukala na něco jinýho.

Dvacátej březen

Čtení si starejch sešitů je kouzelný a občas trochu bolestný, divim se, jak rychle na věci zapomínám, nebo ne přímo na ně, ale spíš na jejich tehdejší intenzitu; na jedný stránce neni nic jinýho než věta "A když Ludmila odjela, rozpršelo se"; venku pršelo chvíli, ale v její duši a možná i v našich tak strašně, strašně dlouho.

Devatenáctej březen

Teď sem vopilá; a je mi jedno co bylo dřív; je mi jedno co bude pozdějc; jsem zas u L., která spí, jsem immaterial /piráti z karibiku/, a I will become immaterial, kurva vůbec mi to nevadí, oslavy dvacetin, na něž píšu infantilní růžová přáníčka, jsou fajn (třeba jsme my dva sourozenci, jak mi M. před dvěma dnama napsal; bylo by to komické).

Březen osmnáct

Návštěva hřbitova, u všech hrobů se Eliška chce modlit jenom "andělíčku můj strážníčku", je roztomilá, prší, L. a já bychom byly relativně dobrý matky, snad, pak vlak do Prahy, bylo to skvělý, možná měla L. divný nálady, ale to už mi snad dávno nevadí, když ji vidim, pořád musim myslet na to, jak jsem sobecká a začínám se nesnášet, ale to je jenom dobře; když jsem přijela do Prahy, chtěla jsem jet domů, ale nakonec jsem šla do hospody a skončila jsem zas u L., "takhle se z Moravy domů nejezdí, Ester" - půlnoční zpráva od maminky, když jsem jí oznamovala, že nedorazim.

Březen sedmnáctý

Hned jak jsem se probudila, napsala jsem Vojtěchovi k narozeninám (mejm kamarádům začíná bejt dvacet - příšerný), pak bolehlav půlku dne a večer se na nás přijela podívat Bára ze Šumperka, takže zas Ponorka, tentokrát i s marihuanou, kterou normálně nekonzumuji, ale s L. cokoliv.

Šestnáctý březen

Olomouc, pořád dokola Olomouc, výstava baroka, z jejíhož šerosvitu mě začly bolet oči, večer koncert Priessnitz i s dospělou Lídou a skončily jsme ve Vertigu v půl třetí ráno, u tebe teplo je.

Březen patnáctý

Výprava začala, Olomouc už čekala, Eliška je zas o rok starší, Ponorka pořád stejně skvělá, akorát L. byla unavená, tak jsme šly brzo domů.

Březen č. 14

Jsem nemožná, neschopná, a náladama zmítaná neuvěřitelnym způsobem, pět minut chci vraždit celej svět, pět minut se zabít, pět minut jsem šíleně štastná a zbytek dne mimo, ach jo, co třeba naučit se žít v realitě a při vážnejch neironickejch konverzacích neutíkat do svýho vlastního světa v mý hlavě, kde nejsou lidi, ke kterejm bych musela bejt ohleduplná, a nekrčit ramenama a neřikat jenom "nevim" a "no prostě.." a "jako totiž..", co na to řikáš, Esterko, všechny tvoje zbylý já totiž souhlasej s tim, že je to dobrej nápad, přímo skvělej, tak co ty na to, hm?

Třináctej březen

Ten den byl divnej, maniodepresivní obraty o stoosumdesát stupňů během pěti minut a podobně (myslim, že je to hormónama, ale stejně mě to štve a vždycky si řeknu, že jsem úplně blbá a neschopná ovládat svý nálady), pak relativně roztomilá King's speech (to už to začínalo bejt fajn), a završení s A. E., s vínem a hudbou u mě doma, to už bylo skvělý - na to, jak jsme se často vídaly o prázdninách a na to, že spolu chodíme do třídy, máme teď hrozně málo času pořádně si povídat o samotě.

Dvanáctej březen

Vážim o tři kila víc než Matěj.

Jedenáctý březen

Přišla k nám, úžasňačka, v půl devátý večer a hrozně dlouho bušila, byla bez bot, jela v ponožkách celou Prahou - dala jsem jí teplou peřinu, napojila a nakrmila.

Desátý březen

Opravdu jsem ve svym volnym čase byla v knihovně a nešla se opít; z naší původně vážné hry se přes komedii pomalu stává absurdní drama; chovala jsem se jako poslušná pravěká žena a nesla muži maso; cestou jsem ztratila Ucho - doufám, že ho někdo půjde vrátit.

Březen devátý

Budu-li si takto radikální zásahy do současného sestřihu dělat častěji, brzy mi na hlavě nezbyde nic (jinak, pátá hodina ranní a jí příslušný hodinový rozhovor o zambech a jejich využití v lidské společnosti může být silně přínosná); a taky je popeleční středa, byla jsem na mši, kde mi bylo řečeno, abych činila pokání a věřila evangeliu - budu se snažit o obojí.

Osmej březen

Tak trochu nezvládnutej den, nula seminářů, nula keramiky, alkohol už od jedné hodiny odpolední, završení zahájenim Jednoho světa (filmy vo sportujících seniorech jsou relativně kůl) a mym náhlym amokem strachu z množství lidí, zas občerstvení zadarmo, přelejvání vína do termosky a pak už jenom čajovna.

Sedmý březen

Židovsko-křesťanský dialog možná sice nemá smysl ani budoucnost, k čemuž se kloní rabín Sidon, má zato však při sobě užitečné občerstvení zadarmo.

Šestý březen

Kocovina léčená kolou, popkornem a True Grit, večerní trafika, zamýšlení nad pointami mých literárních pitomostí.

Pátýho března

Den nijakej, ale večer jeden z mála, co byl něčim novej, a taky skvělej - a mý chyby se prostě nezměněj, čim jsem vopilejší, tim víc egoistická, ale stejně doufám, Ludmilo, žbmlncž.

Březen čtvrtý

Nicnedělání, spaní, už zas P. D. Jamesová a David Copperfield, přece se po mně nemůže chtít, když skoro celej tejden chodim do školy, abych tam byla i v pátek!

Třetí březen

Hraje se mnou hru - provokuje a zkouší mě, kdy už konečně začnu reagovat citově, jako děvče - nemá šanci vyhrát (a ten film bychom vážně natočit mohli).

Druhý březen

Typický Vraný nad Vltavou, typická čajovna, typizovaný dny, který jsou stejně dobrý jako kdykoliv předtim.

První březen (třeba už bude jaro)

Základní pravidlo je, že na starý vyumělkovaný český filmy (30-50. léta) se dá koukat v množství max. jeden týdně, neb jinak jsou neúnosné, no, plánovala jsem domů přijet brzo, aspoň že jsem přijela a vymýšlela s Jakubem, Annou a Matějem plán, jak hledat ve škole ropu, taky jsem během dne zjistila, že už nechci pracovat v květinářství, stanu se místo toho převozníkem, to je mnohem lukrativnější a pohádkovější.

Únor poslední.

"Pudem po filmu na jedno víno" a vagón ve tři ráno, když tam zůstanete jako poslední a dovolej vám pouštět si, co chete, je skvělej a úplně jinej než ten obyčejnej vagón, dělim svůj volnej čas mezi L. a M. (L. vyrobila nádhernej hvězdohled, do kterýho jsem zasněně koukala do tý doby, kdy bylo venku světlo, protože pak už to nešlo), občas zajedu domů a nic moc mi nechybí.