Třicátý květen

Vzhledem k tomu, že maturitní generálku jsem psala opilá a dostala jsem velice slušný počet procent, mám pocit, že můj dnešní úžeh bude mít na zítřejší maturitu naostro nulový vliv.

Dvacet devět květen

Pod skleněným zvonem znovu, poněkolikátý - ta kniha mě neomrzí, co živa budu.

Dvacátý osmý květen

Od té doby, co v jednu ráno přijela nešťastná Ludmila, až do konce dne, kdy jsem utěšovala nešťastnou Annu, se něco stalo - je to mezník, svym způsobem; smutek hyne jenom větším smutkem, napsala má matka, a platí to i takhle - už nejsem na programu já, ale ostatní; ne, že bych byla spokojená, když se lidem, který mám nejradši, hroutěj jejich světy, ale to, že v tý chvíli můžu bejt s nima, můžu jim pomáhat, objímat je a vymejšlet více či méně vynalézavými způsoby, proč se to všecko časem zlepší, to je ten pravej smysl, to je důvod k žití, dlouho už - ale nějak jsem zapomínala si to uvědomovat.

Dvacátý sedmý květen

Plodný den - když sedim doma (stále s omezenou možností pohybu), občas si přečtu nějakou tu religionistickou pitomost a večer poslouchám matku čtoucí keltské pohádky a Munacharovi a Manacharovi, který mu snědl maliny do jedné a nakonec pukl, nemůže se mi dít nic zlýho.

Květen dvacátý šestý

Nemůžu chodit - nevadí; v deset večer zjistim, že nemám klíče od domu a sedim čtyřicet minut na lavičce a brečim, neschopna se pohnout, bez toho, abych cokoliv udělala; co ze mě bude?

Dvacátýpátý květen

Ráno roznášet s Ludmilou ádvojku po Praze je krásný; večer dovědět se, jak se má moje nejoblíbenější skupina lidí skvěle i beze mě už tak krásný neni; proč ty vztahy musej bejt taksložitý, proč se prostě nemůžem vídat všichni a smát se spolu, bez záští, nedořešenejch lásek, a proč jsem tim problémem já - začínám už mít potíže, když je se mnou někde víc než jeden člověk, max dva; já, ta nejspolečenštější osoba; je dobře, je asi jenom potřeba smířit se s tim, že přichází nějaký nový období; anebo naopak, říct si, že tohle je přechodnej stav a to předtim se aspoň trochu vrátí, i když, samozřejmě, s podstatnými obměnami.

Květen dvacetčtyři

Ludmila a zakončení u Tomáše; mám zvrhlý kamarády.

Květen třiadvacet

Ze včerejšího odpoledne mě vysvobodila Ludmila, z dnešního večera Prokop, s nímž jsme v parku a následně v Modřanském nonstopu náležitě oslavili jeho šestnáctiny a to, koho jsem tam potkala, že jsem ho po tolika letech poznala, a celý náš rozhovor, všechno to bylo absolutně mysteriózní, akorát mi to pořád leží v hlavě, těžkej kámen + jsem si ale zároveň uvědomila podstatnou věc - stála jsem v parku kdesi v Modřanech a s rozpřaženýma rukama křičela, že už ho nemiluju, a děkovala jsem skoro na kolenou Prokopovi, že mi pomohl si to uvědomit - sláva.

Dvacátý druhý květen

Přišlo hluchý prázdno s vidinou nulový budoucnosti. proležim čtyrměsíční prázdniny doma na Točný a budu se dívat do nebe a tiše si zpívat, jak jsem ztracená, víc než kdy jindy.

Květen dvacátý prvý

V noci ve squatu od tří do pěti řešení s M., abychom nakonec došli k tomu, co jsme věděli od začátku, že to není řešitelný problém; už začínám bejt jenom naštvaná; ráno a dopoledne Petřín, je dojemný, jak spolu všichni chceme bejt pořád, dokud ještě můžeme.

Dvacátý květen

Ráno rajská polívka z hrníčku ve squatu, Shine on you crazy diamond, a večer zase jeden z těch večerů, ozvláštněný naší profesorkou filozofie, která hrála fotbálek, ale odmítla pak podlízat stůl.

Devatenáctý květen

Ostřikovače, zapínající se v Riegrových sadech v jednu hodinu ranní, jsou čiré zlo, ale povídat si s těmi dívkami z mojí teď už bývalé třídy a zjištění, že o nich nic nevím, je velice přínosné, a noční jízda do našeho malostranskýho squatu taky.

Květen osumnáct

Odmaturováno a večer se všemi náležitostmi jako brečící záchvat, Ludmila, byt mého otce, můj otec, tuňákový salát, mnoho alkoholu, náhle přišedší Samuel, mý zapřisahání "vykašli se, prosím, na mě".

17.5.2011

ó jé, ó jé, ó jé, první část maturity za mnou ta horší), filozofie jedna, latina tři, což jsem čekala, "ester, nebuďte takovej kulomet", "ester, kulomet, ale spousta slepejch!" a podobně, eště zejtra a budu volná, ale volná na co a k čemu, to je ta otázka, co by mě zajímala!

Šestnáctej květen

Každýmu, kdo je den před maturitou, bych doporučila čtení Upanišad nebo Bhagavadhgíty, aspoň půl hodinu, neb u toho člověk prostě nemůže nebejt v klidu.

Květen patnáctý

Nechtěl, abych skočila do řeky, objal mě, aby mi v tom zabránil a najednou bylo všechno po dlouhý době v pořádku, aspoň na tu chvíli, mít aspoň někoho, komu na mně záleží; a Ludmila je dnes dospělá.

Květen čtrnáctý

Všechno jde pořád mimo mě; dělala jsem přijímačky a nic, fouknutí, pozorovat lidi je zábava - a pak jsem se jela seznámit se svou sestrou, ten den měl svůj smysl, a večer jsem - zase ubrečená - prosila Boha, aby mi pomohl a ejhle, zdál se mi docela nomální sen a M. v něm nebyl ani vteřinu.

Květen třináct

Jestli nevodmaturuju, dva viníci jsou jasný: alkohol (s nim kocoviny, samozřejmě) a každodenní sny o M.

Dvanáctý máj

Večírky pro horních deset tisíc mají svůj nepopsatelný půvab, zvlášť když tam člověk zůstane dlouho a stihne se krásně opít; každopádně bych potřebovala rodiče, co by mě netahali na párty o svaťáku, ale co, aspoň jsem otci promluvila důrazně do duše a byla poprvý v jeho novym bytě.

Květen jedenáct

Hokej, Anča Kafka, víno, roztomilej večer, akorát chyba - doufala sem, že když se opiju, tak se mi zas nebude nic zdát, jako ten den předtim; velká, velká chyba.

Jedenáctý květen

Panebože, už se mi úplně přestaly zdát normální sny, to nemůžu mít klid ani v noci, a ráno vstát, probudit se, umejt se, učit se, vyhejbat se učení, večer možná někam jít, ráno se budit s malou kocovinou, snažit se nemyslet na to, na co myslet nesmim, ale mý sny ten zákaz neakceptujou, do toho se v nich melou filozofové a zvláštnim způsobem postižená holčička Sydney, a taky Kačka, co řiká "co na něm pořád vidíš Ester, tak už na něj zapomeň" a pak to začnou řikat všichni a smát se, ach bože, chci už mít pokoj, jenom to.

Desátý květen

Vezmu si Jendu, on bude chodit do práce a já jenom vařit, uklízet a starat se o děti, bože, to bych vážně chtěla, emancipace nulová a noaco, tak chlastám i vo svaťáku.

A neni to jedno, jakej den a měsíc?

Dnes večer je k dispozici jenom pivo, co obaluje nervy, jak řiká máma, zůstává únava a taky marnost, když mi dojde, že jsem latinsky už skoro zapomněla a v úterý 17.5. v 9:15 musim nastoupit do místnosti a umět to perfektně.

Osmý máj

S filozofama se probouzim a usínám, v noci se mi zdá, že se Kant líbá s Leibnizem; občas si zpříjemnim večer vinnym střikem a detektivkou a napíšu si na zeď svýho pokoje něco strašně důležitýho, originálního a objevnýho, bez čeho bych určitě nemohla žít.

Sedmý květen

Byla jsem poprvý na svatbě - přestal jsem tě tři čtyři hledat.

Šestý květen

Vím že se budu až na to budu mít a končí mi dnes oupnkárd.

Pátý květen

Hele, nechte mě, jo, já sem smutná, já mám na všecko právo.

Máj čtvrtý

Jediný, co stojí za zmínku, je kocovina (i když, ta už ani ne), a opětovné koncepty nadreálna s Ludmilou ve Vranym.

Květen třetí

Na jedinou věc, na kterou jsem schopna plně soustředit, což je M., na tu mám zrovna myslet a soustředit se v podstatě zakázáno; alkohol mě provede až k maturitě.

Druhý květen

Už druhej večer u nás doma trávenej s mym bratrem, Samuelem a demižónem červenýho vína, nereálno dávno převážilo nad realitou.

První máj

Den zdaleka neskončil, ale stejně mám pocit, že se nezbavim pocitu zmarnění a lehce sladkobolný a kýčovitý nesmyslnosti všeho, češtinářek, co věděj všechno, šťastnejch lidí, rodiny, alkoholickejch kamarádů, mý idiocie a poblázněnosti, na který lpim víc než na čem jinym a vzpomínek na to, jaký byly doby před rokem.

Třicátý duben

Já, čarodějnice, ležim doma, smysly obestřeny nemocí a literární postavy se berou za ruce a tančí kolem mě obětní tance.