středa 12. října 2011
Říjen číslo dvanáct.
Pořád prší a mně už to vážně vadí, moje hlava vybuchuje, protože má pocit, že se po ní chce rozhodování, zpohodlněla jsem až moc, jakýkoliv věci s následkama mě děsej, prší a já stejně neumim nepřemejšlet, anebo možná umim, zvednu hlavu, budu se dívat ven, jak prší, a oběsim se na nejbližší jedli.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Tak to zkus a pak tě to věšení přejde, Esti!
OdpovědětVymazatóká. Neřikej mi Esti. Mám se skvěle, nejlíp za posledního půl roku. Ale prší a chce se po mně zodpovědný rozhodování. A to je zlé.
OdpovědětVymazat