Září šestnáct

Vojta skáče, já padám na koleno, svítí slunkofoukávítr, hospoda u hastrmana, hody v rígráči, bacardi z Hamburku "na prohibici", vzpomínky na leta strávený na AG, nácek, debata s Adamem a M. o internetu, už jako předtim spolu tradičně s Adamem souhlasíme, pak k M., kde strávim zcela normální nenapjatý vztahy neřešící večer, až se sama divim.

Září patnácté

Den trávim útlumově doma (to je to mý "piju obden"), Jiří sice napsal, ale pak neodepsal na mou zprávu, což jsem byla nakonec ráda,protože začínat něco novýho je božetaktěžký a já jsem na to líná (což když jsem řekla mámě, tak se smála a řikala Vždyť ti je přece dvacet a ne čtyřicet a já jsem řekla No právě mami, to je  ten průser..), večer konvice zelenýho čaje ke čtení Ústavy,takže nespim do tří do rána..

Čtrnáct září

Hejhou učím se nakupuji s matičkou a bratříčkem, poté cukrárna, rodinné odpoledne a pracovní večer, který     pokračuje vinobraním, šedesátsedmou (rozhovory s tomášem a moje "příště fakt chci, abys ty mluvil a já poslouchala), prohibice (od sedmi večer) a pak náhodou do Vagónu s Ančou D., kde potkám filosofa/historika Jiřího, co nechce, aby se mu říkalo Jiří, (takže mu tak řikám ofkórs) a baví ho to, jak si z něj dělám srandu (mě taky ofkórs)...řikám si, že třeba klidně, ale když pak jedu dopoledne další den od táty domů, tak vidim, že to nejde, začnu srovnávat a je to v prdeli...

Třinácté září

Ráno na snídani do trafiky a pak proflákám doma celej den..

září dvanáct

Há, mám první dvojku na VŠ, M., co měl tuhle zkoušku se mnou, má za jedna a směje se mi, jdem pít, domino, Satani, doporučování gruzínskýho lilku, ty nejlepší lidi, tzn náš obskurní pětilístek (s Adamem), dlouhý debaty o tom, zda se lidi během historie měněj či nikoliv, pak spát k AE, který jsem řekla, co jsem asi neměla, ale co, už je to tři měsíce zpátky...pámbůh ti pomož a mně též.

jedenáctý září víšjak chudák amérika

Už je skoro odpoledne, když přijedu domů a snažim se učit na zejtřejší zkoušku; jdu si lehnout s pocitem "no                                                           co.."

Září deset

Myslim, že jsem akorát jedla, spala, dívala se na doktora House a večer šla do práce - jenže potom se mi nechtělo domů, takže v Rouře až do rána tak různě, pamatuju si Jakuba, co říkal, že už ho nepřekvapí nic, co druhý lidi udělaj a Ivoše, co zaplatil celý hospodě útratu, pak koupil všechny šáňa, co tam Luděk měl a rozstřikovali jsme je venku; bejt politá šáněm je dobrej pocit (a Samuel thankgod udělal zkoušku).

Devátý září

Snažím se být akční žena, kostel, venčení se s Ruti a pak Chodov, vzpomínala jsem, bylo to Prago přímo před rokem a ano, bylo to tak, ale tentokrát tam ne kvůli zábavě, ale filosofii (eh), sice vesmírně unavená, ale jedu za Ludmilkou, než mi odjede, a protože mi ujel poslední bus a ráno musim bejt doma, vydržela se mnou na prazvláštní ekumenický párty do půl čtvrtý do rána . ostatní lidi jsou vážně jen odvary.

Září osm

Né že bych byla moc výkonná, ale za Kubíkem a vodnicí se do Modřan dokodrcat zvládnu (to je tak všechno); nové poznatky o programu Playboy TV.

Sedmé září

Zkouška "vy jste taková sběratelka jedniček, viďte", plánované jedno pivo hahahahaha, krásný religionista a jeho příběhy, pojďme zaučit Áňu v Ponci a pak Xt3 jenom proto, že je kousek; vzkaz budoucím generacím: existujou lidi, kteří spolu nemůžou nic mít, protože než se k něčemu dostanou, oba mají nepřekonatelné záchvaty smíchu.

Září šest

Celej den se pilně učim (i večer v práci) - páni!

Září pět

Září ach září, dopoledne se probudim ve squatu a jdu si s jídlem sednout k Vltavě, pak domů, kde plánuju něco dělat - ale místo toho si čtu heryhopotra (anglicky, abych měla pocit, že něco dělám), večerní příjemnej oheň s mámou a s Martínkem, Samuelův ímejl, dejte mi pokoj, já vám dám taky, v srdci mír a klid a venku pořád svítí to slunce.

Čtvrté září

Snažim se něco dělat - jenže já prostě nejsem moc pilná, co si budem povídat. Pak, před domluvenym kinem jedu na chvíli za AE, v kině se Samuelem se opiju, lezu po něm a v polovině filmu jen tak řeknu, že bychom se neměli moc vídat - resp., měla jsem naplánovaný, že to řeknu, ale asi to nebylo zcela vhodný zrovna; ono já jsem vůbec taková nevhodná, dalo by se říct - ale už chci bejt rozumná, nebudu lámat srdéčka, svý ani cizí (spíš: nebudu chtít je lámat) a podobně a podobně. Potom za Jakubem, ikdyž jsem plánovala jet domů; moc piju moc piju moc piju a budu rozumná fakt už (z toho Batmana si druhou půlku nepamatuju).

Třetí září

Někdy dopoledne se dopotácim za otcem, s nímž (a s bratrem obědvám), načež nakupuji peněženku a jedu domů, kde nejsem schopna se učit - přínosný den; přesto, že mám hlavu plnou vznešených myšlenek, jak budu na ty lidi hodná a jak začnu odznova (což je ten pocit, jakej mám dycky, když jezdim na rotopedu - což bylo třeba včera a dnes - že hubnu, a že se mi to daří a že s věcma se dá něco dělat), přesto jdu zejtra se S. do kina. Ale co, batmana chci vidět a S. neškodí mně - to spíš já jemu. A možná ani to ne, stejně to neni zdravý, nejsem přece pitomá, abych to nepoznala - a ještě mi došlo, když mi otec řek, proč bych ve třiceti byla sama, že je to blbost, dnes poprvý mi to došlo, že JE reálná možnost že budu sama - a ne proto, že by mě nikdo nechtěl, ale že já bych nad všema vohrnula nos; třeba neoprávněně, ale udělala bych to, nejsem jako otec, co už je od svých asi osmnácti v kuse zadán, vlastně ani jako matka, jsem v tomhle mnohem víc samotář a ono je mi málo let, ale sakra stejně...Nechme se překvapit. Svět je krásný a svítí na něm slunéčko.

Druhýho září

Dozvim se od S. o koncertě na náplavce a musim nutně slyšet Kazety, jenže nemám jít s kym jinym., tak jdu se S., no, je tam i T., ale nevim, co se jí stalo, třeba jsem zas provedla něco o čem nevim, to se stává, s holkama se musí v rukavičkách, občas je to otravný, ale nechme toho; přemejšlela jsem a přemejšlela a poslouchala Kazety a pila na slunci pivo a kouřila a přemejšlela a poslouchala a občas jsem se o svý závěry podělila se S., kterej tradičně nemluvil, já se usmívala na celý kolo a on mračil, takový pěkný pár. Pak večer s Áňou a s milijónem lidí, byla spíš náhoda, že tam byl S. opět (takže jsme se všehovšudy neviděli tak půl hodiny) i s bandou evangelíků, mluvim a směju se a piju, i když nemám peníze, nakonec volám Luďkovi, za nímž se S. jedem, jsem v Rouře někdy do sedmi do rána, i když nějakou dobu z toho spim; a teď vážně: jsem mrcha, hnusná - na jednu stranu říkám, že bych těm chlapcům nechtěla ublížit, na druhou stranu v nich strašně chci nechat otisk, aby se ze mě nevzpamatovali, abych byla já ta osudová - jsem jak velká požíračka (teda, jenom v pocitech - naštěstí). Nějak jsme se objímali, ale já nechtěla cokoliv jinak - z logickýho hlediska je dost velká píčovina vykašlat se na jednoho bývalého chlapce a začít se v tu chvíli tahat s druhým (dobře, udělala jsem to tak minulej podzim a ukázalo se, že to NENÍ dobrý nápad) - takže nechci ani o neškodnym objímání říct třeba Á., protože by se na mě koukala, že dělám něco špatně, a to je pravda. Už klid, nechám si narůst křídla - no co, byl to dlouhej den.

Prvníhodevátý

Vzhledem k tomu, že přijedu domů v šest ráno, celej den jenom spim, jim a čtu si Harryho Pottera. Na druhou stranu, ten den se mi fakt líbil.

Třicet jedna srpen

Celý den se ach těšíme na ach památný večer, mé a matčino krásné společné čtení poézyje na lodi - myslim, že se to povedlo, měla jsem tam milijón kamarádů, bratříčkovi jsem tam přivedla vnadnou dívku, se kterou se celý večer bavil (akorát neví, jak se holky balí, přiznal se, že ho nenapadlo zeptat se na číslo - ach jo); po dlouhý době jsem viděla filosofy a ano, potvrdilo se, jsou fakt skvělí - ale tak to jsme věděli, že. Partnersko filosofické hádky, jichž se odmítám účastnit, dilema, s kterou skupinou lidí kam potom, nakonec s Kačkou a Martinem v Náckovi, kde vysvětluju blond ubrečené Sylvě ve středním věku, že nemá odpovědnost za druhé lidi a nemůže za to, že se před dvaceti lety její bratříček ufetoval k smrti. Žijeme krásným životem.

Srpen třicet

Dopoledne kocovinový posedávání v Buši, vymejšlení divadelních her a mý usilovný vzpomínání na včerejšek; pak sekáč a páni, když máme kocovinu, je s náma fakt zábava, málem jsem přinutila M. koupit si sako, v němž vypadá jako hobit (nejspíš mu ho pořídim k vánocům). Večer mám mít klidnej sraz s Terkou, jenže potkám Samuela, takže mám poloklidnej večer s Terkou a Samuelem, ač jsem si slibovala, že ten večer pojedu domů, končíme všichni tři v Kobylisích; už mi tak moc všichni nadávaj, ať se na to vykašlu, že to udělám jenom proto, aby mi dali konečně pokoj.