Třicet jedna srpen

Celý den se ach těšíme na ach památný večer, mé a matčino krásné společné čtení poézyje na lodi - myslim, že se to povedlo, měla jsem tam milijón kamarádů, bratříčkovi jsem tam přivedla vnadnou dívku, se kterou se celý večer bavil (akorát neví, jak se holky balí, přiznal se, že ho nenapadlo zeptat se na číslo - ach jo); po dlouhý době jsem viděla filosofy a ano, potvrdilo se, jsou fakt skvělí - ale tak to jsme věděli, že. Partnersko filosofické hádky, jichž se odmítám účastnit, dilema, s kterou skupinou lidí kam potom, nakonec s Kačkou a Martinem v Náckovi, kde vysvětluju blond ubrečené Sylvě ve středním věku, že nemá odpovědnost za druhé lidi a nemůže za to, že se před dvaceti lety její bratříček ufetoval k smrti. Žijeme krásným životem.