Červenec dvacátýdevátý

Na ORL, Esterko, vy už máte zas angínu, rovnou vám dáme pár receptů dopředu, co řikáte, pak vysíleně domů do Vršovic, kde se snažim dělat aspoň něco, ale moc to nejde, z nemocí vznikaj divný věci, rozhodla jsem se včera večer, že mu prostě psát NEBUDU, že to třeba nějak odezní, basta.

Dvacetosm čevenec; dny, kdy se nic neděje

...s bolavym krkem a horečkou ležim a dívám se na přátele, nejlíp se stoná u maminky, v noci horečnaty halucinující polosny ze světa přátel, eh.

Nevim proč sedmadvacátýho července...nemusim vědět všecko.

Spoustu věcí je úplně jinak, ale některý vlastně tristně dost stejně, s podezřenim na angínku ležim na Točný, kde už od Října nebydlim, jenže v mym novym (od července) Vršovicky bytě je příliš vedro na jekjkoli normální život, clej den už od půl pátý, kdy jsem se probudila (a i včera večer), hypnotizuju telefon, jestli nepíše M., jenže za a proč by psal mně a za b je nejspíš pořád ještě v Berlíně aspoň přes víkend nebojánevimco, v pondělí nebo úterý jsem si málem ukousla ruku, jak jsem si stýskala a říkala jsem, že už to nevydržim čtyři dny, a ejhle, je sobota večer a letargie se víceméně nevrátila, nevim, proč nemůžu mít normální vztahy, každej pro to má vymyšlenej nějakej důvod, třeba obhajobu, já si myslim, že jsem prostě jenom pitomá.

Leden šestnáctý

Spíš uklízim než že nic nedělám; večer nikam nechci, ale Eva mě přesvědčí, takže po dvouhodince u ní s těstovinama (ona v práci), Roura, Evička se loučí s alkoholem, takže...no, myslim, že to bylo docela typický "loučení se s chlastem" opití, když mi máma volá o půl dvanáctý, že S. zemřela, utěšuju ji, pak krčim ramenama a mluvíme o smrti, o pár hodin pozděj utěšuju Evu a pomáhám jí dostat se domů, jestli tohle neni připomenutí "Mrtvý lidi jsou mrtvý, ano, je to smutný, ale ty jsi tu od toho, aby ses zabejvala problémama živejch", tak nevim, co je.

Patnáctej leden

Jsem objetavá ďýfka, to bezpochyby, když jedu Luděnce na Točnou vyfotit pár figur, pak za M., kterej nepije, já ano, nějak se mi to lehce vymnkne, protože nejsem k zastavení a pořád mluvim o nějakejch svejch věcech a myšlenkách, protože M. už je skoro jedinej člověk, se kterym vo tom mluvim a nepřipadám si přitom vinna, že mluvim o svejch problémech, když ten druhej má přece větší problémy než já; pak film a ajlavjů scéna - docela dobrý překonání "traumatu" bych řekla; sem pořád ještě nejšťastnější na světě.

Čtrnáctýho ledna

Líná sice jsem, jen co je pravda, ale Eva mě přesvědčí, tak jedu pomoc s nákupem, můj budoucí příbytek, campari, který jsem nikdy předtim nepila, olivy a a horoskopy (as always), dovim se, že jsem ve druhym kole na FAMU (roztomilé), pak jedna a následně další knajpa.

Leden třináct

Přepravit se na Točnou, jíst a spát.

Dvanáctej leden

Verča nás chce vidět, tak si nás nazve, má alkohol, jednohubky, těstoviny a naivní představy o chlapcích/mužích (to se všechno dalo čekat), ale jinak je to fajn, rozpitý se mi nechce jet spát, tedy do Roury za Evičkou, příliš sluníčkový človíček, nemůžu se přestat usmívat, to nejde.

Leden jedenáct

Myslela jsem, že Luděnka nepřijede, ale nakonec přijela - což jako vždy mělo peripetie aneb sháněla jsem po celý Praze knihařský plátno (maj ho v Dlouhý) a pak na Pohořelec, na Vinohrady a zas na Pohořelec, měla to bejt učící noc, což se lehce zvrhlo, kupodivu, ale bylo to krásné krásné, vždycky mě to napadne, že ostatní jsou jenom stíny a ona je jedinej živej člověk na zemi, to se přímo nabízí.

Zas jsem byla líná...ale mezera jen krátká (desátej leden)

Takže tak no, rozhodně všechno v pořádku, ráno (dobře, v jednu odpoledne) do Krče, pro pilulény, pak Točenský poválení a večer zs M., kde je i Kryštůfek a Adam, načež jedna z M. nálad, jenže všechno se v dobrý obrátí a kolem třetí ráno spokojená usínám.