Šestý květen

Vím že se budu až na to budu mít a končí mi dnes oupnkárd.

Pátý květen

Hele, nechte mě, jo, já sem smutná, já mám na všecko právo.

Máj čtvrtý

Jediný, co stojí za zmínku, je kocovina (i když, ta už ani ne), a opětovné koncepty nadreálna s Ludmilou ve Vranym.

Květen třetí

Na jedinou věc, na kterou jsem schopna plně soustředit, což je M., na tu mám zrovna myslet a soustředit se v podstatě zakázáno; alkohol mě provede až k maturitě.

Druhý květen

Už druhej večer u nás doma trávenej s mym bratrem, Samuelem a demižónem červenýho vína, nereálno dávno převážilo nad realitou.

První máj

Den zdaleka neskončil, ale stejně mám pocit, že se nezbavim pocitu zmarnění a lehce sladkobolný a kýčovitý nesmyslnosti všeho, češtinářek, co věděj všechno, šťastnejch lidí, rodiny, alkoholickejch kamarádů, mý idiocie a poblázněnosti, na který lpim víc než na čem jinym a vzpomínek na to, jaký byly doby před rokem.

Třicátý duben

Já, čarodějnice, ležim doma, smysly obestřeny nemocí a literární postavy se berou za ruce a tančí kolem mě obětní tance.