Čtrvrtej leden

Jak typické - škola, ze školy k Luďkovi(sedíme každej na svym konci pokoje se svym notebookem a svejma sluchátkama - manželé po dvaceti letech), pak na tutorskej kurz, pak do hospody s filosofy a nakonec zas k Luděčkovi, kde si povídám se zelenou do dvou do rána, píši si s krásným religionistou, která má děvče a přemejšlim, jak dlouho nevinnost vydrží.

Leden třetí

Nemít Luďka, měla bych o dost těžší život; představa, že si najde děvče, neni úplně příjemná - bože, do jakejch typů vztahů to zas zabředám (ač je to nevinný - a to je taky divný).

druhej leden

Pít až do dna, kdo by to byl řek, Anna na dně, kdo by to byl řek, já už skoro též.

První leden dvatisícedvanáct

Budu v tom pokračovat, ale už to nebude muset bejt jednovětý, třeba; každopádně, jak na novej rok, tak po celej rok, to snad prosim prosim prosim ne, opačnej pocit než loni, jsem žena paradoxů, zabijte mě už někdy, musim jít uklízet.

Poslední zkurvenej den zkurvenýho roku

Z tohohle dne byl dobrej jenom začátek - dopolední Edvardův koncert na Václaváku pod koněm, kde hrál poprvé píseň o mně; co bylo potom, to už je lehká najtmér - už po půlnoci zalít dovnitř a brečet, brečet jak umanutá, protože existuju, protože existuje svět, protože je u nás doma osumnáct lidí a jsou šťastný, že je novej rok, protože si nemůžu nepřipomínat, že je to rok, a protože to, co chci, stejně neni to, co chci dovopravdy, ale stejně, skončí v náruči někoho jinýho, ale to už je taky jedno, jenom bezvýchodný všechno, řešitelný pláčem - už ani alkohol nepomáhá, jdu spát první kolem jedný a řikám si všechno to zaspat, zaspat, ZASPAT!

Třicátej prosinec

Přijela Ivanka a vůbec to bylo fajn.

Prosinec dvacátejdevátej

Přijedu k dopolednímu domů a žiji v útlumu, co jiného se dá dělat; večer Patočkuji.