Poslední zkurvenej den zkurvenýho roku

Z tohohle dne byl dobrej jenom začátek - dopolední Edvardův koncert na Václaváku pod koněm, kde hrál poprvé píseň o mně; co bylo potom, to už je lehká najtmér - už po půlnoci zalít dovnitř a brečet, brečet jak umanutá, protože existuju, protože existuje svět, protože je u nás doma osumnáct lidí a jsou šťastný, že je novej rok, protože si nemůžu nepřipomínat, že je to rok, a protože to, co chci, stejně neni to, co chci dovopravdy, ale stejně, skončí v náruči někoho jinýho, ale to už je taky jedno, jenom bezvýchodný všechno, řešitelný pláčem - už ani alkohol nepomáhá, jdu spát první kolem jedný a řikám si všechno to zaspat, zaspat, ZASPAT!