Leden devětavacet

Ráno čekání na jakejsi verdikt, na nějž se ale odmítám ptát - nepoložená otázka se zodpovídá pozvánim do divadla. Zbytek dne trávim s rodinou a konzumními multikiny; pořád o tom celym ještě nejsem schopna přemejšlet, což je dobře, protože už jsem toho vymyslela tolik, že jakákoliv další koncepce by byla smrtelná. Jsem nepoučitelné děvče. Coteďstim.