Leden ech dvactjedna

Nechovám se jako moudrá žena. Dobře,dopoledne a odpoledne jo - jedu za otcem a Kristýnkou a příkladně konám funkci starší sestry (co ve Veletržnim paláci vypadá jako otcova mladá milenka), vidím Radosti Života a zas můžu nějakou dobu žít, objevím dívku s absintem a vůbec se mám krásně. Večer si umiňuju, že nikam nejdu (Marek naši schůzku zrušil - státověda), neb jsem teď přece asociální, nakonec ale bezchybně skončim u Lóry (kam jsem si slibovala, že NEPŮJDU ani omylem) a samozřejmě s M., umřu na to nebo ho zabiju, abych měla pokoj (řikal, že by mu to nevadilo); naše děti by byly prej horší než Hitler - začínáme být ještě patologičtější než dříve (plus rekord! - brečela jsem jen velmi, velmi malou chvíli!).