Sedmadvacátej ach leden

Dopoledně odpolední procházka dolů Petřínem mě tak navnadila, že jsem si říkala, že bude jedno, když bude maturiťák stát za nic. Ale nestál - jenom ty chvíle, kde jsem měla svoji obvyklou sociofobii z množství lidí (trávila jsem ji zalezlá pod věšákama v zákulisí oktavánů); potom áftrpárty a Matěj číslo dvě (ano, té podoby si všimli všichni - což byl částečně účel) byl nekompromisně přebit Matějem číslo jedna - uděláme něco jinak a jedem na Hládkov.