Sedmej leden - je zas leden, pročužproč

V noci se mi po dlouhý době zdálo o M. Jsou moje sny prorocký, nebo se chovám podle nich? Večer baráčnická rychta, pak k Adamovi (vehementní přemlouvání Zdíši ode mě i od M., aby šla též) a pak samozřejmě opět zvrhlost, absurdita, můj úpěnlivej pláč, mý veškerý snažení vniveč, probohaživýho, proč, miluju tě a nedá se s tim nic dělat, jak jsme si pak řikaly s Ančou, u mě i u ní se to zlomí až s novým mužem; čas tomu nepomůže. A nový muž bude muset být superman, jak u mě, tak u ní - díky bohu, že každá potřebujeme jiný typ supermana (jdu si lehnout do postele, dát si peřinu přes hlavu a řikat si PROČ).