Březen dvacetdevět

"Děláš to špatně, Esterko" - máš pravdu, mámo, máš ji až otravně často (je mi mizerně).

Dvacátýhoosmýho března

První noc strávená na ulici - pochybuju že poslední; nabyla jsem z ní pár poznatků: 1) i když se vám chce už spát a kamarádce, u níž spíte, ještě ne, a i když vás dotyčná osoba eminentně sere, není dobrý nápad sebrat se a říct, že jdete spát na lavičku - nikdo vás nezastaví a neřekne "buď tu se mnou"; 2) na konci března je na lavičkách KURVA ZIMA; 3) Trasa dvaadvacítky, ať už noční nebo denní, je ideální na strávení noci - cesta Bílá Hora - Nádraží Hostivař je dlouhá, příjemná a ničím nerušená; 4) díky Bohu, že školy otvíraj tak brzo.

27. 3. dvatisícejedenáct

I live my life as if it's real; třeba někdy přestanu; srovnávala jsem dnes Platóna se Šejkspírem; je mi nějak blbě celej den - jedna nemoc plynule přešla v druhou, ále, to jsem vážně ráda, založila jsem si novej, supertajnej blog se supertajnou identitou a počítač mi už úplně přestal fungovat; kurvadrát, aspoň že včerejší Poletíme? byli dobrý.

Březen šestadvacátej

Bolest hlavy je stejná jako včera, ale už opodstatněná - po špatně a nudně začatym večeru (ne, dobře, Fantomas je fajn, ale furt je tu ta vidina víkendu JENOM s bratrem) naštěstí přijel Jakub, a ikdyž ho bolela hlava a fňukal, že se nezdrží, nakonec jsem se stihla parádně opít a zvládla jsem zabránit tomu, aby spal v helmě stormtroopera.

Dvacátejpátej březen

Začínám šílet z neustálý tepající bolesti hlavy a z představy toho, že potom, co jsem musela bejt doma celej tejden, tu budu muset bejt ještě celej víkend jenom s bratrem a vést domácnost pouze proto, že matka si odjela kamsi do Karviné dělat porotkyni v recitační soutěži; nebesa, nebesa, nebesa.

Dvacátý čtvrtý březen

Black Books a jídlo (chci bejt jako Bernard, samozřejmě, kdo by nechtěl), což mě donutilo k tomu, abych šla už večer ven, protože pohled na tolik alkoholu a cigaret, jako je tam, jsem nemohla snést bez toho, abych alespoň nějaké množství těchto škodlivin také nezkonzumovala.

Březen dvacettři

Nemoc,od neděle sem nepila,nekouřila,dnes čtyřhodinovej návrat krále (spešl prodloužená edice), stejskání si po starejch časech, vo kterejch vim, že byly vlastně hrozně na píču, přemejšlení vo zbytečnostech, nula vzdělávání se, nula intelektuality, mnoho jídla, pomalu zapomínám, že lidi existujou a představa, že se s nima budu muset bavit, je votravná, stejně ale zůstanu úplně stejná kráva, i když sem si dnes při tom pánovi prstenů řekla, že budu hrozně statečná a nikdy se nebudu bát, každopádně, hodila bych všecko do koše, je to moc namáhavý, lidi po tobě furt něco chtěj a ptaj se tě a chtěj něco řešit a ty se musíš chovat tak jak bys měla a ó jé, je to voser, ale bez nich by to nejspíš nešlo.