Dvacátý šestý červen

Oslava s o něco jinejma lidma než jindy a mrzí mne, že to tak je, ale láska není utkvělý čtverohran, ona je pohyblivý mnohostěn /Diviš/, mrzí mne to, to zas jo, a po těch slovech zůstane pachuť v puse, ale jsou věci, který se jinak udělat nedají.

Dvacátého pátého června

Celej den práce (nesnáším teď ekology ještě víc než dřív, a o dost opodstatněněji), můj bratr chválí oběd, co jsem uvařila, a večer mě napadá, že Hery Potr mi připomíná Matěje, což už je jednoznačně příznak choré mysli, ale co, s tím se taky dá žít.

Červen dvacet čtyři

Ráno cestou z otcova bytu definitivní rozhodnutí, co se týče Samuela, večer maturitní večírek a dvouhodinovej rozhovor s mojí už bývalou profesorkou filozofie Danielou, ve čtyři ráno samozřejmě zas u Nácka a pak k Anně domů a naše rozhovory o tom, že nás tenhle poloalkoholickej život začíná unavovat.

Dvacátý třetí červen

Přijel Matěj, ó jé, krásná Vltava, krásný slunko, krásný levný víno, krásný rozhovory, večer koncert a moje opilá upřímnost se aspoň jednou prokázala jako praktická.

Dvacátýdruhý červen

Kocovina smíšená s prací a rodinnou večeří v hospodě (jinde už se s otcem prakticky nescházíme).

Dvacátýho prvního června

ten den začal nejhůř jak mohl (zařizování věcí a jedna za druhou takový ty ubíjející maličkosti), skončil ale pěkně, odpoledne s Annou a večer s Jakubem u Vltavy u mnicha, ke svým hříchům připočítávám krádež - v Dobré Trafice na Újezdě jsem odcizila hračku pro děti, aby měl squat také nějakou výzdobu.

Dvacátý červen

Nojo, maturitní vysvědčení, čerttovem, nálada akorát na to zmizet od lidí a někam zalízt, vimjáproč, nakonec jsem učila Ludmilu behaviorální psychologii a pak domov, oběd, Harry Potter (ten mi zachraňuje život kontinuálně už nevim jak dlouho, nebejt něj, tak ani neodmaturuju, ani se nedostanu na vješku).