Prosinec dvacátej osmej

Dnes už fakt nikam nejdu, řikám si; ale přijela Ludmilka, musím tedy, pohádaly jsme se, proč, proč musí dělat scény, proč si za ní připadám zodpovědná, proč mě nenechá ulehčit jí život, nejsem její faktická matka, a tohle jsou nevýhody toho - pak za Jakubem, jehož jsem přesvědčovala, že je nutno chodit na VŠ a nakonec opět squat, kdo by to byl řek.

Dvacetsedum prosinec

Dopoledne domů. umejt se, najíst se, postesknout si nad svou neschopností, jít se rozejít, jít pít s Annou do rozcházecí hospody, a nakonec skončit u Nuseláku, kde je nádhernej výhled na Prahu, gintonik a Pašík, co je hodnej a rád nadává na svět.

Šestadvacátej prosined

Den obyč, večer - kdo by to byl řek - hospoda, náhodný setkání, odmítání a nakonec do squatu, jak jsem mu druhej den ráno psala, Jakub je kamarád, kterého by si každá dívka přála pod stromeček; a už mi chybí Ludmila.

Boží hod vánoční

Po téměř půl roce (styď se, obludo) na mši s otcem Williamem, všechno možný, Jana, vánoční šunka, večer s Františkem do nácka a ano, vánoční depky jsou přesně na svém místě.

Dvacetčtyřiprosinec

Štědrej den začínám tim, že uplakaně běžim v 0:30 do 67 pro cigarety a když doběhnu, řeknu, že chci jakýhokoliv panáka, co mají, pokračuju ráno v devět, kdy se probudim a Luděk chce objímat, neb se cítí osaměle, zvednu se a jedu domů, a pak už je to normální; otec je nadšen, že může pít přes den, když jsou svátky.

Třiadvacátej prosinec

Nekomentovala bych to; kdybych nebyla pitomá, nebyla bych to já - mám hodný kamarády s penězma a bytem (od něhož jsem získala své vlastní klíče, juchej) a podobně.

Dvacátýhodruhýho prosince

Ale co kdyby ale co kdyby ale co kdyby nechci vidět tebe tebe ani tebe, ale tebe a tebe vlastne nakonec jo, nechci, abyste mi kdokoliv pomáhali, pomůžu si sama, vždycky jsem to zvládla, proč by se to najednou mělo měnit a před Ludmilou s Ludmilou jsme potkaly Míšu Kačura, co byl po sedmi letech u zpovědi.