pátek 27. května 2011

Květen dvacátý šestý

Nemůžu chodit - nevadí; v deset večer zjistim, že nemám klíče od domu a sedim čtyřicet minut na lavičce a brečim, neschopna se pohnout, bez toho, abych cokoliv udělala; co ze mě bude?
Vystavil v

2 komentáře:

  1. Anonymní27. května 2011 v 5:38

    Silný příběh.

    OdpovědětVymazat
  2. Ester27. května 2011 v 12:09

    Neironizuj. Jenom mě děsí moje postupující neschopnost (jinak řečeno progresivní paralýza, hm).
    (Mimochodem, pro klid tvé duše, ten den jsem nepila.)

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)