Leden devětavacet

Ráno čekání na jakejsi verdikt, na nějž se ale odmítám ptát - nepoložená otázka se zodpovídá pozvánim do divadla. Zbytek dne trávim s rodinou a konzumními multikiny; pořád o tom celym ještě nejsem schopna přemejšlet, což je dobře, protože už jsem toho vymyslela tolik, že jakákoliv další koncepce by byla smrtelná. Jsem nepoučitelné děvče. Coteďstim.

Osmadvacátej leden

Vyjetost a klid v prázdnym bytě a večer zas po nějaký době pocit štěstí, když dorazil M. a dívali jsme se na filmy (dobře, Star Wars tam taky hrály roli - cojáužstim); nepřemejšlim o ničem, protože to nemá smysl. Měl nejspíš pravdu, když řikal, že je to jenom blbej společenskej status. Že důležitý je to, že "sem tady já a seš tu ty"; nevidím a nechci vidět, co se stane - uvidí se všechno (až taky jednou sakra přijde ten den - máme prostě smůlu).

Sedmadvacátej ach leden

Dopoledně odpolední procházka dolů Petřínem mě tak navnadila, že jsem si říkala, že bude jedno, když bude maturiťák stát za nic. Ale nestál - jenom ty chvíle, kde jsem měla svoji obvyklou sociofobii z množství lidí (trávila jsem ji zalezlá pod věšákama v zákulisí oktavánů); potom áftrpárty a Matěj číslo dvě (ano, té podoby si všimli všichni - což byl částečně účel) byl nekompromisně přebit Matějem číslo jedna - uděláme něco jinak a jedem na Hládkov.

Leden dvacátý šestý

Večer s ach Markem Novákem, pozvání na vína, pěti až šestihodinový povídání a romantická procházka přes Karlův most (když mi zpětně Anna řekla, že úplně stejně to probíhalo tehdá s ní, pobavila jsem se), spát na Hládkov, kde je KLID.

Dvacátý pátý leden

Domov, jídlo, apatie, Dexter, vraždy, ach.

Leden čtyřyadvacátej

Vyřizuju věci, účastnim se žákovský rady AG, čekám v dešti 40 minut na Ludmilu, která se nedostavuje a promoklá i promrzlá utíkám domů za jídlem a seriály.

Leden třiadvacet

Pozitivní je, že jak jsem mimo, neni místo pro nervozitu - ze zkoušky jedničku za to, že si prý umím dobře vymýšlet, když něco nevim, pak běžim do Klementina a tam Anaximandros a jeho ohňový prstence a lidi vylezlí z ostnatý kůry, večer to přednesu a mám ech pokoj, můžu za Ludmilou.

Dvacátýdruhý leden

Ech učící předsevzetí ech, to mám jako dělat zejtra zkoušku, schoulená ležim a nedokážu myslet na nic jinýho než na M. a na Dextera, na kterýho se pak koukám, protože učit se očividně nemá cenu.

Leden ech dvactjedna

Nechovám se jako moudrá žena. Dobře,dopoledne a odpoledne jo - jedu za otcem a Kristýnkou a příkladně konám funkci starší sestry (co ve Veletržnim paláci vypadá jako otcova mladá milenka), vidím Radosti Života a zas můžu nějakou dobu žít, objevím dívku s absintem a vůbec se mám krásně. Večer si umiňuju, že nikam nejdu (Marek naši schůzku zrušil - státověda), neb jsem teď přece asociální, nakonec ale bezchybně skončim u Lóry (kam jsem si slibovala, že NEPŮJDU ani omylem) a samozřejmě s M., umřu na to nebo ho zabiju, abych měla pokoj (řikal, že by mu to nevadilo); naše děti by byly prej horší než Hitler - začínáme být ještě patologičtější než dříve (plus rekord! - brečela jsem jen velmi, velmi malou chvíli!).

Dvacátej leden

Útlum pokračuje, nějak si nejsem schopná představit, že bych šla někam mezi větší množství lidí, zvláště množství lidí obsahující M.; vynechám tedy večerní třídní sraz a jedu si vesele seriály a filmy (Mary a Max ach jé jé).

Devatenáctej leden

Kolem šestý přijdu ráno domů, spim, spim, spim, spim spim, celkový útlum ducha a těla, večer filmy, umřu, umřu, umřu.

Leden kurva osmnáctej

Rán povinnosti - za Ludmilou, která udělala Sprachdiplom na C1, juch! Ocitnout se u Funků doma má něco do sebe, vo tom žádná; večer Lóra párty, ach, všichni se těšíme, všichni se máme dobře, než přijde Anna; ji a M. dohromady nemůžu vystát - prostě je to tak. A jsem si téměř jistá, že ona mě s Jakubem taky ne. Pláču jak hovado, už zase - a to jsem si myslela, že už nebudu. Pořezaná ruka. Osobo, styď se. Pomáhající Ludmila a Luděk, co na mě už víc kašlat nemůže - noco. V půl pátý ráno rozhodnutí o cestě domů - A. a M. mě od toho odrazují - nezajímá mě to ani zdaleka, jenom chci, aby už na mě všichni přestali mluvit; cesta tim nočnim deštěm byla skvělá; měla jsem se skvěle.

Leden sedmnáct

Vracíme se do Prahy, jsem lehce mimo, chci zůstat doma, ale píše Prokop - a do Modřan se dokopu, zvlášť když píše, že je na tom špatně. Sedíme na lavičce a pijem vodku s džusem a braníky, jako správné čtrnáctileté děti. Potěšil mě.

Šestnáctý leden

Po dvou hodinách příprav se dokopeme na běžky. Anna v šatech, já v kraťasech a legínách (jsem Rychlej Šíp jak vyšitej). Vracíme se za tmy, svítim čelovkou a recituju svatební košili, chleba kupujem v hospodě (obchody nezvládáme; pak ho jíme s olejem, neb nic jinýho neni). Po návratu zjistím, kolik modřin mám (doma mě mlátí) a víno a další víno a cyklíme se cyklíme se, pojďme se vesele cyklit dál. Dělat trpělivou ženu mě už unavuje.

Patnáctej leden

Vastně celej den spim, protože nějak nemám na to, abych se vyhrabala z tý postele. Vevnitř je teploučko, venku mrzne a Řecký náboženství se mísí s realitou.

Leden čtrnáct

Ráno rychle domů, odjezd na Beneckou s Annou, hory jsou krásný a jenom doufám, že mi vymažou alespoň trochu hlavu; učení se a večer gintónik a psaní M.

Třináctej leden

Chci mít klidnej večer s Prokopem, ale KG plesmi kazí plány. Terezije Reichelová mi poskytla trochu přemejšlecího materiálu, i když se chovala docela jako kráva; stejně tak Žofka (dobře, ta se nechovala jako kráva - ale argument, že musí mít věřícího chlapce, aby se za ni v případě potřeby měl kdo modlit...nuž). Vyžebrala jsem na matce spaní pryč a jela pak k Luďkovi; Martin Dubskej na mě byl ójé, tak hodnej, připadala jsem si jako v bavlnce (nejsem na to zvyklá).

Leden dvanáctej

Večer se chystám na zkoušku, která z důvodu nepřítomnosti většiny lidí odpadá, takže rockcafé, Terka, vztahový problémy, nechápající muži, Matěj zničenej avantgardou a nakonec končim u Anny, protože tak to funguje.

Jedenáctej leden

Nějak se nezvládnu dostat domů PORÁNU, protože se flákám do tří odpoledne u Ludmily a dívám se na to, jak hraje hru s barevnými kostičkami, místo aby psala seminárku o Benešovi. Pak Klementinum a na kafe s Pašíkem ("kafe" je skrytej název pro víno), doráží Kryštof a M., zas situace "zůstali bychom tu, ale ne sami", jedu domů s pitomou náladou, kterou vyléčim jídlem, vínem, Sherlockem (seriálem!, ne pitomym filmem) a Dexterem (a to jsem si KURVA přísahala že se nezačnu dívat na další seriál, ale co s tim, když mi ho bratr záludně stáhne).

Desátej leden

Ano, já VIM, že není co řešit, ale potřebuju to aspoň explikovat jinak, než že sedim a řvu. Nakonec poměrně úspěšné, i když vskutku netuším, jak budem fungovat dál - ale spíš jsem na to zvědavá než něco jinýho. Večer končim Ludmilou.

Devátého ledna

Nenadělám nic, takže nic nedělám - ale odpoledne po dlouhý době dramaťák (už mi to chybělo) a velmi, velmi poučná sešn s Prokopem (zas mi byly odhaleny další aspekty mužské existence, o nichž jsem dosud netušila) a zakončení s Annou, která mě tak napůl donutila napsat sms M., něco typu "potřebujem si promluvit aspoň někdy STŘÍZLIVÍ". Tu sms jsem samozřejmě napsala nametená; jak jinak.

Leden osmej

Zlá kocovina a myšlenky zkushádatnaco - opět jsme nedokázali nic; od toho tu přece nejsme.

Sedmej leden - je zas leden, pročužproč

V noci se mi po dlouhý době zdálo o M. Jsou moje sny prorocký, nebo se chovám podle nich? Večer baráčnická rychta, pak k Adamovi (vehementní přemlouvání Zdíši ode mě i od M., aby šla též) a pak samozřejmě opět zvrhlost, absurdita, můj úpěnlivej pláč, mý veškerý snažení vniveč, probohaživýho, proč, miluju tě a nedá se s tim nic dělat, jak jsme si pak řikaly s Ančou, u mě i u ní se to zlomí až s novým mužem; čas tomu nepomůže. A nový muž bude muset být superman, jak u mě, tak u ní - díky bohu, že každá potřebujeme jiný typ supermana (jdu si lehnout do postele, dát si peřinu přes hlavu a řikat si PROČ).

Třikrálovépřišli

Poslední den mýho prvního semestru, zvládnu i test z řečtiny a pak se jedu rychle rozloučit s Františkem, kterýho neuvidim až do dubna. Večerní sešn s bratrem, Smrtonosnou pastí II. a zbytky rumu a vodky není třeba zmiňovat.

Leden pátej

První zápočtovej test; nevěděla jsem o něm - noaleco, žejo, to bude v klidu (jenom nj), pak, milá Esterko, musíš hlídat bratra se zápalem plic, neb matka jde do města, tak si s nim seď doma, dívej se na seriály a pij gin s kokakolou, co ti zbyl ze silvestra.

Čtrvrtej leden

Jak typické - škola, ze školy k Luďkovi(sedíme každej na svym konci pokoje se svym notebookem a svejma sluchátkama - manželé po dvaceti letech), pak na tutorskej kurz, pak do hospody s filosofy a nakonec zas k Luděčkovi, kde si povídám se zelenou do dvou do rána, píši si s krásným religionistou, která má děvče a přemejšlim, jak dlouho nevinnost vydrží.

Leden třetí

Nemít Luďka, měla bych o dost těžší život; představa, že si najde děvče, neni úplně příjemná - bože, do jakejch typů vztahů to zas zabředám (ač je to nevinný - a to je taky divný).

druhej leden

Pít až do dna, kdo by to byl řek, Anna na dně, kdo by to byl řek, já už skoro též.

První leden dvatisícedvanáct

Budu v tom pokračovat, ale už to nebude muset bejt jednovětý, třeba; každopádně, jak na novej rok, tak po celej rok, to snad prosim prosim prosim ne, opačnej pocit než loni, jsem žena paradoxů, zabijte mě už někdy, musim jít uklízet.

Poslední zkurvenej den zkurvenýho roku

Z tohohle dne byl dobrej jenom začátek - dopolední Edvardův koncert na Václaváku pod koněm, kde hrál poprvé píseň o mně; co bylo potom, to už je lehká najtmér - už po půlnoci zalít dovnitř a brečet, brečet jak umanutá, protože existuju, protože existuje svět, protože je u nás doma osumnáct lidí a jsou šťastný, že je novej rok, protože si nemůžu nepřipomínat, že je to rok, a protože to, co chci, stejně neni to, co chci dovopravdy, ale stejně, skončí v náruči někoho jinýho, ale to už je taky jedno, jenom bezvýchodný všechno, řešitelný pláčem - už ani alkohol nepomáhá, jdu spát první kolem jedný a řikám si všechno to zaspat, zaspat, ZASPAT!

Třicátej prosinec

Přijela Ivanka a vůbec to bylo fajn.

Prosinec dvacátejdevátej

Přijedu k dopolednímu domů a žiji v útlumu, co jiného se dá dělat; večer Patočkuji.