Pětadvacátej ach březen nějaký dny jsou kouzelný v tom pravym slova smyslu

Ráno si jedem jenom na chvíli sednout k Vltavě - polívka z kelímku a labutě, co se pořád obracely zadkem nahoru - myšlenka o specifickejch kreaturách takhle existujících - jede kolem motorkář, vypadne mobil, Koxana, Kladivo, Mafiáni, milenka a manželka, nakonec přijede a dá nám tři stovky - jídlo, víno, Kinský zahrady, jenom klid a slunce a roztáhnout se do trávy, jaro mě nabíjí neuvěřitelnym způsobem.

Čtyryadvacátej březen

Je fakt, že tady možná moc často vypočítávám nějaký věci - oukej, ale je nutno uznat, že to JE podstatný - potřebujete události, když popíšete jenom pocity, nevzpomenete si na to do detailů (nebo aspoň já ne) - takhle - události a atmosféru, a o to se snažim - takže koncert pana pýejčdý a rozpačitá komunikace s dalším pýejčdý, ke kterému trpím platonickou láskou už od prvního semestru, pak přesun do lesa k Vojtíkovi (jeho reakce na to, že jsme mu věnovali bungee jumping, byla genijální), připadám si zbytečná a naštvaná, lidi mluvěj, je jich moc a pořád jenom otvíraj pusu, ale na konci večer rozvrstvení společnosti (páry na jedný straně stolu a my na druhý), "pojedem nočním busem do černošic", panejo proč né, o půlnoci Klára, co je úžasná, věnuje mi šátek a jede s náma, v Černošicích kocour Hugo s mašlí na ocase, Baileys, Džízs anglicky i česky, "Nepodceňuj moji sílu", a taky jeho blbá nálada na začátku večera, kterou jsem nepochopila a nezasahovala do ní - naštěstí přešla a já usla někdy v pět ráno na gauči s myšlenknou, že když ho vidim spokojenýho, znamená to pro mě mnohem víc než většina ostatních věcí.

Třiadvacátý březen

Do školy nejdu a trávim dopoledne v Krči s imobilnim bratříčkem (zlomil si nohu - 4-5 týdnů doma - zemřeme oba); achbožebože, musim zvládat spoustu věcí, třeba nakoupení bot, poštu, Lindinu filosofickou filmopárty (rotující železný penis), Martinovu oslavu (Terezko, Terezko moje, je mi to líto a chtěla bych ti pomoct, proč jsou věci tak, jak nemaj a Mariane, dík, dík za to, žes zrozuměl) a návrat zpět k Lindě - svět je v harmonii a mý filo spolužáci jsou kouzelný (označení za nadčlověka si zarámuju).

Březen dvaadvacátej

Je pravda, že toho moc nedělám (ale to je tim, že pandocent je nemocnej), zvládám jenom chvíli v Jerichu (protože musim M. vrátit mikinu), debatovat o vrahovi Lennona (kterej mě vůbec nezajímá; teda Lennon, vrah už trošku víc) a zkoušku (i z role krysy se dá něco udělat - a když má Terezka kocovinu, přijdu jí vtipná).

Březen dvacátejprvní

Ráno mi odpadá škola (no jejé), po Metafyzice plánuju domů, ale neudlěám nic, slavíme s chlapci u Rudolfína jaro, baronova pečeť, úvahy o stroji času a večer Terezčino divadlo (skvělý) a sezení na nábřeží s M. (mám pěknej život).

Březen dvacátej

Bude líp bude líp - už je líp, jsem poněkud uklidněná, večer scénář o Amandě - jak je takový to blbý rčení "kdybych nebyla už zamilovaná, tak se zamiluju znovu"...no, tak zhruba tak.

Březen devatenáctej

Řiká se tomu morální kocovina, žejo; Prokop zachránce.