Čtyryadvacátej březen

Je fakt, že tady možná moc často vypočítávám nějaký věci - oukej, ale je nutno uznat, že to JE podstatný - potřebujete události, když popíšete jenom pocity, nevzpomenete si na to do detailů (nebo aspoň já ne) - takhle - události a atmosféru, a o to se snažim - takže koncert pana pýejčdý a rozpačitá komunikace s dalším pýejčdý, ke kterému trpím platonickou láskou už od prvního semestru, pak přesun do lesa k Vojtíkovi (jeho reakce na to, že jsme mu věnovali bungee jumping, byla genijální), připadám si zbytečná a naštvaná, lidi mluvěj, je jich moc a pořád jenom otvíraj pusu, ale na konci večer rozvrstvení společnosti (páry na jedný straně stolu a my na druhý), "pojedem nočním busem do černošic", panejo proč né, o půlnoci Klára, co je úžasná, věnuje mi šátek a jede s náma, v Černošicích kocour Hugo s mašlí na ocase, Baileys, Džízs anglicky i česky, "Nepodceňuj moji sílu", a taky jeho blbá nálada na začátku večera, kterou jsem nepochopila a nezasahovala do ní - naštěstí přešla a já usla někdy v pět ráno na gauči s myšlenknou, že když ho vidim spokojenýho, znamená to pro mě mnohem víc než většina ostatních věcí.