Březen čtvrtej

Dovalim se dopoledne domů a odpo na čtení za Sárou; chci zůstat jen chvíli, nojo, znáš se, Ester. Kájí a Markéta utkvěly - ne zcela pozitivně. Zato verš "hltáme zretušované vzpomínky, vytištěné na recyklovaném papíře, neboť skutečná minulost je nám k nevíře" a pocit, že mám nějakej vlastní život a nepotřebuju třeba tolik ty lidi, na kterejch jsem dřív visela jak na věšáku, byly fakt dobrý.