Osmej březen

Zničeně ráno domů a spát spát, M. se ozval a problém jsme odložili na neurčito, tkaže pednáška (no-spíš setkání přátel FAMU, jak řekl M.), která mě přiměla k tomu, že jsem se zas začla chtít hlásit na scénáristiku - bůhví co z toho vzejde, večer pak už jenom s Kryštofem a jeho spoustou torií, jak o nějakejch vim zcela jistě a určitě, že nejsou pravdivý, směju se v duchu hodně, myslela jsem si dřív, že je neomylnej, a když jsme odcházela, začla se se mnou bavit jedna milá cizinka.