Dvacátej osmej únor

Konečně se vyspim a na etice potkávám Tereziji Reichelovou a její "už je nejvyšší čas abych začla chodit na vysokou školu" - krčim ramenama, proč ne, proč vlastně cokoliv ne, intermezzo s děláním sekretářky Luďkovi, neb neumí psát, je čistě roztomilé, večerní Ponec (první směna s Matějem, hehe) a nějak omylem se octnu s Lídou v hospodě se Svijanama, hrajem lízanej Mariáš, debaty "mít děti či nemít děti a proč", už evergreeny jako "rozdíly mezi lidmi a zvířaty", pak doráží Matěj s Vojtěchem a tahání informací o smetaně je zábavné, možná žijem všichni trochu jendotvárnej život, svym způsobem, ale mě to rozhodně stále neustále pořád baví.