Desátýho března

Úpim, neb musim večer do práce - ale co, neudělám nic, nabrufenovaná si tam odkýchám a odsmrkám tři hodiny, pak nejede autobus, takže končim u Lídy. Tomu předchází prapodivný setkání se S. na zastávce kolem půlnoci - já střízlivá, on opilý, což, přiznejme si, se tak často nestává, ale mojí brufenový zfetovanosti asi nepřijde tolik divný nic, duchem nepřítomna dorážim k už značně opilý Ludmile, kde už sedí ten člověk, se kterym se fakt nemáme rádi, vidim jenom, jak kouká na Lídu, a je mi ho líto, snažim se jí něco vysvětlit, ale spíš to nemá smysl, vidí věci u jinejch lidí, ne u sebe.